Když se člověk projde po Muzeu papírových modelů a prohlédne si vystavené exponáty, většinou zů-stává stát s nevěřícným pohledem a při odchodu se ještě jednou ohlédne, jestli se mu to vlastně všech-no nezdálo. V expozici se unikátně snoubí technická preciznost s výtvarnem. Tyto dvě věci jsou těmi nejelementárnějšími prvky papírového modelářství. Sebelépe zkonstruovaný model, který se nemůže pyšnit skvělou výtvarnou prací, nemůže nikdy konkurovat ostatním, které se kvalitní výtvarnou prací pyšnit mohou. A platí to i opačně.

Ač se může zdát, že výtvarno jako takové oslovuje primárně estetické vnímání pozorovatele, nemusí to být nutně pravda. Spousta obrazů dokáže zasáhnout i ty nejzákladnější lidské city a spustit „řetězovou reakci“, která se dokonce občas projeví i navenek. Americký malíř lotyšského původu Marc Rothko řekl: „Nejsem abstraktní malíř… Nezajímám se o vztah barvy nebo formy nebo cokoliv jiného… Zajímám se jen o vyjádření základních lidských emocí - tragedie, extáze, zkázy a tak dále - a fakt, že mnoho lidí se zlomí a začne plakat před mými obrazy, ukazuje, že tyto základní lidské emoce zprostředkovávám… Lidé, kteří pláčou před mými obrazy, prožívají ten samý nábožný prožitek, který jsem měl já, když jsem je maloval.“1 Mnoho obrazů v sobě nese historicko-faktografické svědectví o době svého vzniku. Některé mají pri-márně edukativní charakter…2 a jistě by se dalo najít mnoho jiných věcí, které jsou občas důležitější než estetická hodnota výtvarného díla. A to se raději ani nezmiňuji o prohlášení výtvarníků, kteří - podob-ně jako Joan Miró - chtěli zavraždit malbu… Ale samozřejmě nebýt estetické hodnoty výtvarného díla,  ať už v jakékoliv konotaci, nemohl by obraz promlouvat přes propast času k  aktuálnímu divákovi. Nebo by, při nejlepším, byl jakýkoliv „dialog“ velice složitý.s malířem Josefem Šímou, který Picassovi ukazoval tvorbu několika českých výtvarníků, řekl, že Josef Lada je to nejlepší, co u nás máme.3 Odpověď na otázku je zřejmá: Ano, Josef Lada se hodí do Louvru.

Ale samozřejmě o tuto odpověď panu Fajkusovi nešlo. Jeho otázka je vlastně variací na otázku z po-čátku předchozího odstavce: patří papírové modelářství do výtvarného umění? S klidným svědomím můžeme tvrdit, že tvorbu autorů papírových modelů často ovlivnil svět kolem nich stejně jako mno-hé výtvarníky, kteří ve svém díle reflektovali technický pokrok. Mluvíme třeba o Salvadoru Dalím,  Giacomo Ballovi, Theodoru Rotreklovi či Kamilu Lhotákovi. A k tomu můžeme připočíst skutečnost, že dva z nejvýznamnějších českých autorů papírových modelů se nějakou dobu intenzivně věnovali výtvarné činnosti. Mám na mysli grafické dílo Richarda Vyškovského a  kresby Ladislava Badalce. Ten je nakonec dokázal přetavit do několika úspěšných komiksů. A když se podíváme na specifickou tvorbu papírového modelářství, jakým jsou betlémy, můžeme mluvit i  o  takových jménech jako je zmiňovaný Josef Lada nebo Karel Svolinský či Jaroslav Cita.

Papírová kultura Asie, pokud mohu použít toto slovní spojení, se do Evropy dostávala postupně a v různých formách. Ať už jako vějíře, lampiony, létající draci, květiny z papíru či skládanky Origami. Mnoho z těchto věcí se dostalo na plátna obrazů. Namátkou můžeme vybírat z děl třeba Vincenta van Gogha, Georgese Braqua nebo Henry Matisse. Můžeme zmínit také nejrůznější škrabošky, papírové vlaštovky, lodičky nebo čepice, které jsou v  Evropě známé už více jak 200 let. A  samozřejmě zmí-něné betlémy, pro které se už v předminulém století tiskly barevné kartony. Tyto pramodely, před-chůdci dnešního světa papírového modelářství, dokázaly ovlivnit díla mnoha světových výtvarníků. Opačná cesta, kdy by výtvarník ovlivnil papírové modelářství, je víceméně výjimečná. Souvisí to sa-mozřejmě s technickou stránkou papírových modelů. Nejčastěji je prioritní stránkou práce modelá-ře právě technické zachycení předlohy a její co nejvěrnější převedení do papírové podoby v 3D. Tím celá tvorba téměř neguje svobodu, hru a tvořivost, která je ovšem naprosto nutná pro práci malíře.  Ale přesto…

„V kouzelném světě plastických vystřihovánek nežiju sám. Pocit, že jsem si hrál pro hru a radost tisíců je moc fajn. Bylo by nádherné, kdyby si mohli všichni trochu víc hrát.“ 4Tuhle větu v roce 1984 pronesl výtvarník Vladimír Rocman. Ten totiž - s  jedinou skromnou výjimkou - nepřizpůsoboval papíro-vé modely (v jeho podání „plastické vystřihovánky“) realitě, ale modely přizpůsoboval svojí fantazii a představivosti výtvarníka. A také, a může to znít jako klišé, představivosti otce. Tou jedinou výjim-kou je model hradu Křivoklát. Ke vzniku Křivoklátu řekl: „Už jsem byl celý unavený z piplavé práce na přesném modelu Křivoklátu, ta statičnost mě začala nudit.“5 Podle jeho představivosti a pod jeho rukama potom vyrostly naprosto nečekané plastické vystřihovánky, které lákají nejen čistým a jas-ným designem, ale ruší i statickou nečinnost většiny modelů. Jeho ptáčci reagují na sebemenší závan větru, veleještěři hýbou hlavou a krkem, bubeníček bubnuje, robot kráčí… Ludvík Baran v životopisné knize o Vladimíru Rocmanovi napsal: „Mobilem, zavěšeným na nitce a létajícím při závanu vzduchu, byl drobný ‚hlavopták‘ Albatros s červeným zobanem a duhovými křídly.“6 Přímo se vnucuje srovnání s mobily Alexandra Caldera nebo s některými díly českého výtvarníka Vladimíra Janouška. Vladimír Rocman zjednodušoval známé až do téměř abstraktních tvarů, aby model dokončil „kůží“, která pri-márně oslovovala dětského diváka či modeláře.7 Pro srovnání: Martina Glennová ve stati o Calderovi napsala: „Calder vnímal svá díla jako zosobnění organických struktur - těžkých květů na dlouhých ston-cích, listů ve vánku a mořských tvorů ve vlnách. Jeho hravé sochy byly zkomponovány z jednoduchých prvků a výrazných barev, v rozpětí od několika málo centimetrů do více než pěti metrů.“8 V podstatě se dá říct, že oba dva výtvarníci vyšli ze stejné představy. Zatímco Calder se díky zvolenému materiálu, mohl rozmáchnout i k několikametrovým mobilům, Rocman - co se rozměrů týče - zůstal skromnější. Ovšem princip a myšlenkový postup při tvorbě zůstává stejným. A barevná vířivost jakoby opět spo-juje tvorbu „mobilů“ obou autorů.

Patří tedy papírové modelářství do výtvarného umění? V mnoha ohledech samozřejmě ano. A ze stej-ně velké míry samozřejmě ne. Ze stejně velké míry je totiž evidentně technickým oborem, který se jen zlehka otírá o výtvarno. Snaha o co nejrealističtější zachycení předlohy v papíru snad může trochu evokovat hyperrealismus v malířství, ale v rozporu s ním ztrácí jakousi čistotu projevu, která je hype-rrealismu vlastní.

Samozřejmě, že snaha o co nejvěrnější zachycení skutečné předlohy brání ve vlastní výtvarné tvorbě, ale neznamená to, že by autoři naprosto rezignovali na výtvarnou stránku modelu. Většina z nich si dokázala za dobu své činnosti vytvořit neopakovatelný rukopis, který je pro zkušeného modeláře jas-ně čitelný. Kromě výše zmiňovaných pánů Vyškovského, Badalce a Rocmana, můžeme ze současných autorů namátkou jmenovat Onřeje Hejla, Roberta Navrátila nebo Ivana Zadražila. Ti všichni si vytvo-řili vlastní rukopis, podle kterého se dá autor celkem bez problému rozpoznat. Podobně jako se podle rukopisu dá rozpoznat autor obrazu.

Naštěstí se dá stále tvrdit, že svět papírových modelů nepostihla prefabrikace tvorby. Důvodů je jistě několik, ale z  těch nejhlavnějších si můžeme pár pojmenovat. Modelářská obec není tak širo-ká, aby se v ní „prefabrikované“ modely mohly ztratit. Autorská pestrost a tím i konkurence je po-měrně veliká. Navíc modely nevycházejí v  desetitisícových nákladech, ale v  daleko skromněj-ších počtech. Ač si autoři (či konstruktéři) osvojili vlastní rukopis, nesklouzli k  opakování daných schémat. Dá se stále tvrdit, že co model, to originál. V  tomto je dost možná papírové modelářství unikátní už od samotného počátku. V  komentáři k  sérii modelů „Naše domečky“, které vyšly tis-kem ve 20. letech 20. století, píše Josef Kropáček: „Vystřihovánky modelů staveb i techniky, které vznik-ly podle reálné předlohy, jsou vždy zjednodušené, aby je bylo možné ve zvoleném měřítku zhotovit. 

Míru stylizace si určuje autor modelu a u vystřihovánek se projevuje především ve výtvarném pojednání. Mnohdy se tak stává, že vytvořené modely od různých autorů se od sebe viditelně liší, i když jde o jednu předlohu.“9 Často se tak může stát, že se vystřihovánka stane jakýmsi zobecněním či personifikací, u které není podstatná shoda s reálným objektem. Stejně jako mnoho portrétů či postav v obrazech nemusí mít papírový model ambice ukázat a představit konkrétní objekt.

V průřezu tvorby některých autorů papírových modelů je jasně čitelné „odskočení“ od realistické tvor-by k fantazii. Tak Ladislav Badalec vytvořil za řadou kosmických raket a sond, automobilů a staveb, unikátní sérii modelů inspirovaných romány Julese Verna. Tam se naplno projevuje síla Badalcova vý-tvarného talentu kombinovaná s prostorovou představivostí. Podobně si Richard Vyškovský „odsko-čil“ k tvorbě několika reklamních předmětů-vystřihovánek, kde tvar ani barevnost nebyly přesně defi-novány. (Využití papírových modelů v reklamě ale sahá minimálně do doby existence První republiky, kdy firmy, jakými byly třeba Kolínská cikorka, Franck-Perola, Otta Rakovník nebo Nestlé přikládaly ke svému zboží tisky propagačních vystřihovánek.10 Nejčastěji tak potěšily dětské duše nejrůznějšími betlémy, oblékacími panenkami nebo figurkami zvířat.)

Ale hlavní směr tvorby „papíráků“ - stejně jako u všech ostatních modelářů - směřuje k co nejvěrněj-šímu zachycení reality ve zmenšeném měřítku s brilantním zaznamenáním i těch nejmenších detailů.  Ale stále se zdá, že se nejedná o pouhé kopírování reality. Stejně jako u impresionistů nešlo o co nej-věrnější zachycení krajiny nebo postavy. Už ze samé podstaty pojmenování uměleckého směru, šlo o zachycení dojmu, o tu chvějivou vteřinu, která je teď a tady, ale v náznaku říká, co se bude dít za pár chvil. Ta nejistota, jestli kupky sena z Monetových pláten za hodinu nerozfouká vítr, je tou impresí, tím dojmem, který diváka nenechává v klidu. I když se můžeme ve světě papírového modelářství setkat s dokonalou (a zmenšenou) replikou například nějaké stavby - a nezáleží na tom, zda se jedná o Operu v Sydney nebo gotický statek v jižních Čechách - nelze tvrdit, že se jedná o kopii. Kopie je něco, co sku-tečnému stavu nic nepřidává. Ale každý papírový model pracuje s určitou výtvarnou zkratkou, která je více nebo méně viditelná. Každý model reflektuje pohled autora na danou předlohu a nese v sobě jeho neopakovatelnou pečeť. A tuhle úžasnou duši uvnitř modelu nedokázal papírovým modelům sebrat ani nástup počítačů. Ač se díky jejich využívání trochu smazávají rozdíly mezi jednotlivými rukopisy, celkové pojetí či koncepce zůstává výhradně autorská. Na jednu stranu se díky počítačové technice sice zjednodušila práce autora-konstruktéra, ale děje se tak nejspíš na úkor jeho jedinečnosti. Ale stejně jako internet nezrušil vydávání knih, stejně jako film nevykořenil divadlo, tak ani počítače nezničily jedinečnost papírových modelů.

Je tedy na místě se pokusit o dvě definice. Definice výtvarné kultury a výtvarného umění. Výtvarná kultura je výroba anebo tvorba hmotných předmětů, jejichž estetické hodnoty se dají vnímat smys-ly, především zrakem. Kromě zraku se výrazně uplatňují i smysly hmatové. Rozsah pojmu výtvarná kultura je téměř nekonečně široký. Postihuje množství nejrozmanitějších předmětů (výrobní nástroje, oděv, nábytek, příbory…) a patří sem samozřejmě i výtvory architektury, užitného umění, sochařství či malířství. Do této široké rodiny výtvarné kultury samozřejmě papírové modelářství patří. Splňuje všechny předpoklady, aby nebylo k přehlédnutí a aby mohlo bez problémů své místo obhájit.

Kniha představuje papírové modelářství, jako plnohodnotnou součást výtvarného umění. V úvodní studii, vycházející z půdorysu expozice Muzea papírových modelů, se autor zamýšlí všeobecně nad pozicí papírového modelářství ve světě výtvarného umění. Úvodní studie se snaží z filosofického hlediska zařadit a popsat svět papírového modelářství a hledá průniky mezi ním a výtvarným uměním. Autorovo srovnání dokonce ukazuje na daleko větší provázanost mezi výtvarníky a modeláři, než se snad původně očekávalo. Navíc u některých výtvarníků se zcela zřetelně ukazuje, že jejich „odskočení“ k papírovému modelářství nebylo jenom okrajovou a chvilkovou záležitostí. Právě naopak, třeba takový Vladimír Rocman dokázal ve svých modelech využít všechny zkušenosti výtvarníka a s nečekaným přesahem k moderním výtvarným trendům je aplikovat na tvorbu papírových modelů.

Druhým důležitým aspektem úvodní studie je zařazení tvorby autorů papírových modelů do společenského kontextu doby. V mnoha ohledech dokázalo papírové modelářství daleko pružněji reagovat na dobové události. Za až extrémně rychlou reakci lze považovat např. první model kosmické rakety v časopise ABC, který vyšel pár týdnů po letu Jurije A. Gagarina do vesmíru.

Zatímco úvodní studie definovala pozici papírového modelářství, další kapitoly zasahují více do hloubky. Autor nachází vlivy, které určovaly vývoj výtvarného umění a snaží se najít odpověď, zda a jak se odrazily v tvorbě autorů papírových modelů. Tyto průniky jasně ukazují, že papírové modelářství není solitérem, ale že i v něm se odrážely módní vlivy a společenské události, které formovaly výtvarné umění. Na druhou stranu ale lze jasně vidět, že si stále zachovává svou samostatnost a svébytnost a „nesplývá s davem“. Právě tyto odlišnosti jsou tou přidanou hodnotou, která přesahuje rámec jak „obyčejné“ technické činnosti, tak i výtvarné tvůrčí práce. Protože nelze opominout skutečnost, že papírové modelářství v sobě nese minimálně z poloviny práci technika…

Kapitoly po úvodní studii se věnují postupně architektuře, kolové a vojenské technice, lodím, letadlům, vesmírné technice a sci-fi modelům a minimodelům.

Poslední kapitoly se zaměřují na Muzeum papírových modelů. Z nich lze vyčíst vývoj a růst této ojedinělé instituce a její postupné začleňování do „mapy Muzeí“ v regionu a následně v celé ČR. A v poslední době i přeshraniční přesah, hlavně směrem k Polsku, o čemž svědčí např. i návštěvnost polských turistů a modelářů v Polici nad Metují.

Autory textů jsou Mgr. Ida Jenková, Mgr. Martina Váňová a Pavel Frydrych.

Publikace vyšla v rámci grantového projektu „Tradice v novém hávu / Tradycja w nowej szacie“ CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_0080000775. Partnerem Muzea papírových modelů v tomto projektu je Muzeum dawnego kupiectwa Świdnica. Projekt je spolufinancován z prostředků EFRR prostřednictvím Euroregionu Glacensis.

Vydalo Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují, 2018.

Už se asi nikdy nedozvíme, kdy člověka poprvé napadlo vzít nůžky a střihnout do papíru, ale pro dopátrání se počátku vystřihovánek si musíme připomenout tři lidské vynálezy: nůžky, papír a tisk. První nůžky, které známe již z doby železné, byly z jednoho kusu železa. Bylo to ploché železo se dvěma břity na konci a uprostřed ohnuté tak, aby se třely ostřím o sebe, stejně jako je tomu dnes. Historie papíru je mnohem mladší a za jeho vynález děkujeme pravděpodobně Číňanům. Knihtisk byl pak již posledním předpokladem ke vzniku vystřihovánek.

S ohledem na čínský původ papíru se lze domnívat, že první vystřihovánky vznikly právě v Číně. Papír, byť ručně vyráběný, se přímo nabízel k tomuto účelu. S jistotou však lze podle dostupných pramenů datovat první vystřihovánky do Evropy 15. století, kdy se s vynálezem a zdokonalováním tiskařských technik rozšířil tisk svatých obrázků. Poprvé se objevily vystřihovací papírové postavy světců určených k nalepení na dřevěné prkénko, z nichž se sestavovaly různé výjevy ze života svatých. Z roku 1529 známe arch se slunečními hodinami v podobě papírového vystřihovacího krucifixu.

S růstem výroby papíru se úměrně zvyšuje počet tiskáren a ty hledají další výrobní artikly. Po obrázcích, knihách, novinách, tiskopisech, obalech a dalších důležitých věcech, které se staly součástí běžné denní potřeby, se v Evropě od poloviny 18. století objevují vystřihovánky takové, jaké známe dnes. Za kolébku evropských vystřihovánek můžeme považovat pomezí Francie a Německa. V knize o historických hračkách se dočteme, že v r. 1744 vyrobil ve Štrasburku tiskař Seyfried několik archů s figurkami vojáků francouzské armády a prodával je na ulici. Inspiroval se zájmem občanů o vojenský doprovod krále Ludvíka XV. při jeho návštěvě tohoto města. Přestože tisky vojáků v uniformách byly známy již v 17. století, je Francouz Seyfried považován za prvního, kdo vyráběl a prodával archy určené speciálně k vystřihování. Ohlas a zájem veřejnosti o tyto papírové "hračky" přivedl k tištění vystřihovánek i další tiskaře ve Štrasburku, odkud se vystřihovánky šířily dál.

K popularizaci vystřihovacích archů s figurkami přispěl v roce 1782 i zákaz stavění betlémů v kostelech. Lidé se každoročně těšili na tuto podívanou a po zákazu jim nezbylo, než si postavit svůj betlém doma. Ne všichni byli zručnými řezbáři a pořízení hotového betlému bylo velmi nákladné. Po ruce byl ale papír a barvy. Kromě originálně ručně vyráběných papírových betlémů tu vznikla další možnost – tištění archů s figurkami, které se musely vystřihnout, případně vybarvit. Například už koncem 18. století tiskl v Praze jesličkové archy Josef Jan Rudl, který měl tiskárnu na „svaté obrázky“. Z tohoto období známe vystřihovací betlémy také z německého Magdeburgu, Neuruppinu a Innsbrucku. K tisku se používaly různé techniky - dřevoryt, mědiryt i oceloryt.

Nejslavnější ze všech francouzských tiskáren, jež se zabývaly tiskem vystřihovacích papírových figurek, je firma, kterou založil Nicholas Pellerin ve 30. letech 18. století ve Vosges u Épinalu. V roce 1796 byl sortiment rozšířen o listy s vystřihovacími figurkami a později i s trojrozměrnými modely. Pod názvem stejným jako kdysi, Imagerie d'Épinal, tato „továrna na výrobu obrázků“ (= imagerie) existuje dodnes. Některé archy se tiskly černobíle a dodatečně se ručně kolorovaly. Po vynálezu a zdokonalení litografického tisku počátkem 19. století se tiskly i barevně.

Válečné konflikty, které otřásaly nejen Evropou, se promítly do námětů vystřihovánek v podobě nepřeberného množství vojáčků. Největší zájem o figurky byl v době napoleonských válek, kdy se tiskly celé sady archů s vojáčky různých armád. K figurkám můžeme přiřadit také různá divadélka a další situační výjevy. Zájem o ploché figurky se postupně snižoval úměrně s nástupem atraktivně vypadajících papírových zmenšenin skutečných staveb. Zručnějším dětem a jistě i dospělým byly určeny plastické vystřihovánky, jejichž prostřednictvím se všichni mohli seznámit s architekturou z celého známého světa: od indických paláců přes turecké mešity, africké chýše, vojenské pevnůstky až po městské domy a vesnické chaloupky. Souběžně se stavbami se objevuje i první technika: vozítka, kočáry, lodě, lokomotivy apod. Nutno poznamenat, že i tyto trojrozměrné vystřihovánky byly pro oživení doplněny malými figurkami, stromy, keři či lodičkami.

Další ze známých francouzských tiskáren, u nichž byly jedním z důležitých produktů vystřihovací listy, se nacházely v Chartres, Mans a Beauvais. Za centrum výroby papírových vystřihovánek 19. století považujeme město Nancy - Imagerie de Nancy.

Ve Velké Británii a Německu se v 18. století začaly objevovat papírové panenky. Postavička s tělíčkem z papíru, na kterou se oblékaly různé šatičky z látky, byla cenově dostupnější než ta s porcelánovou hlavičkou. Koncem 19. století se jedním z nejvýznamnějších výrobců těchto panenek stal Raphael Tuck z Velké Británie. Podobné oblékací panenky se v té době také používaly pro aranžérské účely ve výlohách prodejen s oděvy a v krejčovstvích.

Papírové vystřihovánky nebyly jen hračkou určenou dětem. V roce 1802 vyšla kniha, která ukazuje, jak stavby z papíru kreslit, konstruovat a sestavovat. Kniha byla vydána pro potřeby stavitelů a architektů, kteří mnohdy používali pro názornou ukázku svých projektů také modely vytvořené z papíru.

Chceme-li být důslední v pátrání po historii papírových vystřihovánek, musíme vzpomenout na Antonína Langweila a jeho papírový model Prahy, který vytvořil v letech 1826-1834. Nejde sice o vystřihovánku zcela splňující naši představu, ale víme, že některé díly modelu tiskl a nikoli jen ručně maloval - pro usnadnění práce používal několik předem vytištěných druhů střech a dlažeb. Tento unikátní model je možné spatřit v Muzeu hlavního města Prahy.

Na přelomu 18. a 19. století vznikla po celém Německu řada nových tiskáren a vydavatelství. Jedno z nejznámějších vydavatelství působilo v německém Neuruppinu u Berlína. Tisklo a vydávalo tzv. bilderbogen, obrázkové archy, a také papírové vystřihovánky. Zřejmě nejvýznamnější z nich je vydavatelství Gustava Kühna. Z tohoto vydavatelství známe např. arch s částí betlému z 60. let 19. století. Zajímavostí je, že text (nápis Jesličky) je zde uveden trojjazyčně: německy, polsky a česky. Vystřihovánky se staly exportním artiklem. Další známé dochované modely pocházejí z neuruppinského vydavatelství Oehmigke & Riemschneider, které se také věnuje především modelům architektury.

V období před 1. světovou válkou a v jejím průběhu se opět zvyšuje zájem o figurky vojáčků a skládačky vojenské techniky. Dochované vystřihovánky sanitního vozu, děla, polní kuchyně nebo letadla jsou toho důkazem. Současně pokračuje vydávání malé architektury. Ve Vídni na začátku 20. století přišlo vydavatelství Helge na trh s novinkou - aršíky s figurkami vojáčků, které byly doplněny o podstavce s předseknutými zářezy.

Ojedinělým příkladem firmy, s jejímž jménem se potkáváme dodnes, je vydavatelství J. F. Schreiber z Esslingenu, založené roku 1831. Původně tisklo pouze obrázky a knihy, ve 2. polovině 19. století se sortiment rozšířil o vystřihovánky. Spektrum a kvalita vystřihovánek byly a jsou doposud tak široké, že Schreiber uspokojí svými vystřihovánkami každého, děvčata i chlapce, mladé i starší, začátečníky i zkušené modeláře.

Vydávání vystřihovánek se postupně rozšířilo z Německa a Francie do dalších zemí, např. do Španělska, Itálie, Švýcarska, Polska, ale i do Čech. Od roku 1914 se objevují papírové vystřihovánky na stránkách dánského týdeníku Allers Familje Journal, vydávaného také ve Švédsku a Norsku. Na zadní straně obálky časopisu vycházely jedno i vícestránkové vystřihovací modely na pokračování, a to až do roku 1939.

Roku 1919 byl vydán jeden z nejslavnějších a umělecky nejhodnotnějších papírových betlémů. Jeho autorem je Josef Lada. Navázal tak na Mikoláše Alše, jehož betlém pochází z let 1902-1904, a Josefa Weniga, který své Pražské jesličky vydal v roce 1916. Všechny tyto tři betlémy vyšly v mnoha vydáních. Alšův betlém a Wenigovy jesličky byly tištěny po válce pro vdovy a sirotky po padlých legionářích jako jedna z forem odškodnění. Místo peněz obdrželi určitý počet betlémů, které pak prodávali, aby získali peníze na živobytí.

Ve 20. letech pražská firma JFK tiskne Pražské historické Kotrbovy archy modelovací, které zpodobňují např. letohrádek Hvězda, Belveder, Národní divadlo, Staroměstskou radnici, z figurek pak husity u Karlštejna, u Rabí a u Sionu. Zajímavostí je, že na některých arších je úřední razítko z roku 1922, které říká, že tato vystřihovánka byla schválena a doporučena ministerstvem školství jako učební pomůcka. Tiskem papírových vystřihovánek se také zabývala nakladatelství Josefa Chrousta nebo Bedřicha Kočího.

Od dvacátých a třicátých let v Československu bychom mohli s trochou nadsázky říci, že to byla doba ve znamení vystřihovánek. Velké sady figurek skautů a sokolů zcela korespondovaly s duchem doby. Mládež si prostřednictvím souborů figurek sokolů v různých cvičebních pozicích mohla zacvičit svoji sestavu doma na stole a zakončit ji průvodem sokolů z celého světa ve slavnostních krojích.

Třicátá léta jsou ve znamení reklamních vystřihovánek. Továrny na prací prostředky, mýdla, cigaretové výrobky a potraviny se předháněly v tom, jak získat nové a udržet stávající zákazníky. Dnes už nám jména firem jako Otta Rakovník, Sochor, Schicht nebo Radion možná nic neřeknou. K pracím práškům, mýdlům a kávě se přikládaly např. papírové aršíky s pohádkovými postavičkami. Svět zvířat Abadie, což byl výrobce cigaretových dutinek a papírků, čítal několik desítek figurek zvířat z celého světa. Dodnes známá firma Nestlé a již zaniklá rakovnická firma Otta pro své reklamní vystřihovánky využily oblíbenosti oblékacích panenek. Pro firmu Otta je krásně namalovala Marie Fišerová-Kvěchová (1894-1984), mj. autorka dvou vystřihovacích betlémů z konce 30. let a sady čtyř oblékacích panenek, které připravila pro pohlednicové vydání. Je to také v historii zřejmě poprvé, co se setkáváme s vystřihovánkami na pohlednicích.

S doslova monumentálním vystřihovacím dílem - vydáním 71 figurek vojáků války v Habeši - přišla firma Otta v roce 1935. Malé kartičky se vkládaly do krabičky s mýdlem. Roku 1936 vydal Radion velký kolesový říční parník, jenž měl po slepení na délku 45 cm. Stranou nezůstal ani světově proslulý velkovýrobce obuvi, firma Baťa ze Zlína. V propagačním časopisu Mladé noviny např. roku 1937 vyšla jednoduchá vystřihovánka leteckého hangáru Aerodrom Baťa. Nůžky se nevyhnuly ani kreslenému seriálu Rychlé šípy. V časopisu Mladý hlasatel v roce 1938 byla otištěna oblékací panenka Vlasta, postava známá ze seriálu. A to už jsme v letech předválečných a válečných. Své papírové podoby se dočkali i Ferda Mravenec s Broukem Pytlíkem a jejich přáteli. V roce 1940 se objevily dva listy s těmito postavičkami jako všitá příloha souboru gramofonových desek s příběhy Ferdy Mravence od Ondřeje Sekory.

Ze zahraničních vydavatelů reklamních vystřihovánek stojí za zmínku švýcarská firma Marga. Výrobním artiklem této firmy byly čisticí prostředky všeho druhu včetně krémů na boty, k nimž se od r. 1934 vážou propagační papírové modely alpských vesniček s množstvím domů. Po 2. světové válce se vedle domů objevily i modely železnice. K listům s vystřihovánkou vagonů byl přiložen sáček s plechovým podvozkem a kolečky, aby se s nimi po sestavení dalo jezdit v modelovém kolejišti.

Se zcela jasným propagandistickým účelem se v předválečném Německu začínají dostávat do rukou mladým modelářům vystřihovánky vojenské techniky - tanky, děla, lodě, letadla. Především šlo o techniku domácí výroby, ale konstruktéři vystřihovánek se neomezovali jen na Německo, např. italská spojenecká letadla nebyla výjimkou. V roce 1940, ještě před napadením Velké Británie a Sovětského svazu, se objevují papírové modely sovětských a britských letadel a tanků. Z nevinné hračky se stává cílená učební pomůcka. Ve Velké Británii se také můžeme setkat s vystřihovánkami techniky. Za pozornost stojí firma Micromodels, která vydávala především architekturu a z techniky železniční modely. Jde o skutečně miniaturní modely tištěné na jednotlivé listy formátu 9×13 cm a vložené do obálky, na jejíž vnitřní straně je text návodu. Na tyto malé kartičky se vešel celý Bílý dům z Washingtonu nebo Katedrála sv. Petra ve Vatikánu i s přilehlými domy a uličkami.

Po válce vzniklé časopisy, např. Junák a Vpřed, tisknou na svých stránkách náměty a střihy, jak si vyrobit jednoduchá papírová házedla. V časopisu Mladý letec v roce 1948 vyšel celostránkový střih určený k překreslení na čtvrtku na složitější házedlo, které mělo plastický trup. V těchto letech se poprvé můžeme setkat se jménem Vladimír Procházka (1924 -1980), který byl špičkovým sportovním modelářem, autorem a konstruktérem modelů letadel, lodí a aut. V roce 1950 vyšel samostatný sešit s vystřihovánkami jeho házedel pod názvem Kolibříci. V časopise Mladý technik publikoval v roce 1951 jednoduché barevné vystřihovánky tramvají a trolejbusu. Počátkem 50. let přináší vydavatelství Tvar z Bratislavy papírové modely zemědělské a stavební techniky, např. sečky a bagru z let 1951 a 1952.

Padesátá léta byla pro další rozvoj vystřihovánek velmi důležitá. Roku 1954 vzniká v tehdejším západním Německu vydavatelství Wilhelmshavener Modellbaubogen, zabývající se vydáváním především modelů letadel a lodí. V témže roce vstupuje na východoněmecký trh se svými vystřihovánkami vydavatelství Junge Welt, které se v letech 1959-70 dělilo na dvě edice: Pinguin a Kranich. Nabízelo vystřihovánky jak malým dětem, tak zručným a zkušeným modelářům. Vydavatelství Militarideutscheverlag přišlo roku 1965 s novinkou: do sešitků s monografiemi letadel vkládalo sáček s filmovým negativem, na kterém byla fotografie vystřihovánky letadla. Kdo si chtěl postavit papírový model aeroplánu, musel si vyrobit černobílou fotografii podle zvoleného měřítka a bílý model vybarvit. Do konce roku vyšlo celkem 26 takovýchto foto-modelů. V roce 1951 přichází polské vydavatelství MON (Ministerstvo oborony narodowe) s pravidelně vydávanými sešity vystřihovacích papírových modelů techniky. V lednu 1957 vyšlo první číslo časopisu ABC, které se časem stalo nejvýznamnějším zdrojem vystřihovánek u nás. Podobně jako ABC je takovouto stálicí v Polsku od r. 1957 edice sešitů Mały Modelarz. S jeho modely se setkáváme dodnes. V nabídce modelů kosmické techniky, lodí, osobních automobilů, současných i historických letadel jasně dominovala vojenská technika. Zvláště Polsko se projevovalo v tomto směru velmi militaristicky a pokud se podíváme na současnou produkci polských vydavatelů, vidíme, že tradice modelů s vojenskou tematikou stále trvá.

V poválečném Československu se kromě již zmíněných vystřihovánek objevily nové původní papírové modely především ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, ve Státním nakladatelství dětské knihy a v bratislavském nakladatelství Mladé letá. Až do přejmenování SNDK na Albatros v roce 1969 byly publikovány vystřihovací figurky a jednoduché modely aut, domů, vlaků a letadel.

Nejvýznamnějším autorem tohoto období je ing. arch. Jaromír Svoboda (*1945), který si od útlého dětství kreslil, vystřihoval a lepil různé modely, především vlaků a automobilů. Své první vystřihovací modely vydal roku 1962 v nakladatelství Artia Praha. Čtyři sešity s modely železnice, lodí, letadel a aut byly určeny pouze pro export do Velké Británie. Publikoval také v SNDK a roku 1966 se práce J. Svobody poprvé objevily v časopisu ABC. V roce 1968 Jaromír Svoboda připravil pro SNDK/Albatros vystřihovánku lokomotivy s nádražím z Divokého západu u příležitosti 100. výročí otevření tratě Great Western, která propojila východní pobřeží USA se západním. Dosud poslední z modelů J. Svobody nalezneme v sešitě s modely letadel z roku 1972.

Opravdu složitější původní modely se začaly objevovat v edici Plastické vystřihovánky nakladatelství Albatros po roce 1970. Hrady Vladimíra Kováříka a Vladimíra Rocmana společně se Starými automobily Richarda Vyškovského a Pavla Blechy se kvalitou přiblížily konstrukcím zkušenějších severních i západních sousedů. Mezi další významné autory z Albatrosu řadíme Leoše Špachtu, který zaujal dlouhou řadou modelů kopřivnických automobilů značky Tatra, a Zdeňka Žbánka, jehož modely historických balonů visí v mnohém dětském pokojíku dodnes. Kromě SNDK, Albatrosu a ABC se tvorbou a vydáváním vystřihovánek také zabývala nakladatelství Orbis, Panorama, časopisy Sluníčko, Mateřídouška, Svět motorů a Pionýrská stezka a jako své propagační předměty je vydávala např. firma Letov, Avia, Naše vojsko nebo Národní technické muzeum. Na Slovensku vystřihovánky publikovala kromě Mladých let také nakladatelství např. Tvar, Osveta, Smena a časopisy Zenit pionierov či Svetlo. Po roce 1989 se vydáváním vystřihovánek začala zabývat nová vydavatelství, např. Pressfoto, Fragment, Malá železnice, Animal, Viking, která již zanikla nebo se už dnes papírovým modelům nevěnují. S mnohými se ale setkáváme dodnes, např. Mega Graphic, PK Graphica, ERKOtyp, Betexa apod.

Josef Kropáček, v Polici nad Metují dne 29. 4. 2012