Pokud se zaměříme na historii mořeplavectví – a to historii nejvzdálenější – musíme se zastavit v jedné z nejznámějších starověkých kultur, v Egyptě. V knize „Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé“ je možné se dočíst: „Egypťané byli zřejmě prvními staviteli vyspělých lodí vůbec. Archeologové totiž nalezli výčet lodí z roku 2800 př. n. l., který zahrnuje i první doloženou námořní loď. Byla 100 metrů dlouhá a nesla název ‚Uctívání obou zemí.‘“1 Starověké Řecko díky námořní dopravě pochopilo kulatost planety. Z ní potom vyšel knihovník Alexandrijské knihovny Erathostenés a dokázal vypočítat obvod zeměkoule a dokonce i její vzdálenost od Měsíce…

Legendární se stala cesta Erika Rudého do Grónska (kolem r. 985 n. l.) a po něm Leifa Erikssona do Severní Ameriky (kolem roku 1.000 n. l.). Tento vikingský dobrodruh, narozený buď na Islandu, nebo v Grónsku, se stal patrně prvním Evropanem, který doplul do Ameriky.2 Na rozhraní středověku a no-vověku přišla potom zlatá doba objevitelských plaveb. Ty jsou reprezentovány jmény Kryštofa Kolum-ba, Ameriga Vespucciho, Vasca da Gamy nebo Fernãa de Magalhãese. Jejich jména ve své době znal téměř každý a rezonovala jak v palácích šlechty, tak na trzích a v dřevěných domech obyčejných lidí. Zastavme se u jména portugalského kapitána Fernãa de Magalhãese, který velel výpravě, jež v letech 1519-1522 jako první obeplula svět (výprava trvala 3 roky a 29 dní, samotný Fernão de Magalhães byl zavražděn domorodci na Filipínách a výpravu dovedl do Španělska Juan Sebastián del Cano; cestu dokončila pouze jedna loď z pěti – karavela Victoria – a 18 námořníků!). „Jedním z nejoblíbenějších lodních modelů autora [Ladislava Badalce] je karavela Victoria, která představuje repliku historické plachetnice, na níž podnikl objevitelskou plavbu kolem světa mořeplavec Fernão de Magalhães. Vlastně představuje ‚repliku repliky‘, neboť podle původní předlohy postavil současný známý český mořeplavec Rudolf Krautschneider přesnou kopii a uskutečnil s ní podobnou plavbu kolem světa. Osobně pak přišel za Ladislavem s prosbou, zda by Victorii zkonstruoval jako papírový model…“3 Některé cesty k mode-lům jsou složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Lodě se staly vděčným tématem malířských děl. Namátkou lze jmenovat Rembrandta van Rijn (Bouře na Galilejském jezeře), téměř celou generaci malířů romantismu a impresionistů, Vincenta van Go-gha (Rybářské lodě na pláži v Saints-Maries), Williama Turnera (např. Válečná loď Téméraire  nebo Otrokářská loď) nebo slavného Salvadora Dalího (Kostým pro Tristana Insaneho). Ale lodě plující po řekách či mořích se v malířství objevují už od jeho prehistorie. Z dávných čínských svitků, egyptských papyrů nebo zachovaných řeckých knih na nás vykukují námořníci vracející se domů nebo naopak odplouvající kamsi do dálek. Jak napsal Michal Erben v katalogu k výstavě Ladislava Badalce: „…lodě jsou symbolem objevitelských plaveb, na námořníky na palubách všemožných korábů čekalo dobrodruž-ství, a pro nás suchozemce jsou všechny plavby především o vlastní fantazii.“ Lodě pronikly do světa papírových modelů hned na začátku jeho existence. Britská edice Micromodels, vydávaná společností Modelcraft, začala svou éru vydáním šestice miniaturních modelů lodí v roce 1940. Těmi vybranými a  pro historii papírového modelářství VIP loděmi byly: římská loď, Santa Maria, Ark Royal, May-flower, pirátská plachetnice a Royal William. Výtvarník a modelář Geoffrey Heighway v roce 1947 odešel z vydavatelství Modelcraft a založil vlastní firmu nazvanou Micromodels Ltd. Ta vydala víc jak 170 minimodelů. A ironií osudu posledním modelem, který vzešel z dílny G. Heighawaye byl v roce 1957 model legendární lodi Mayflower…5 Jakoby musel být kruh dokončen. Legendární Mayflower, která v roce 1620 přivezla do Ameriky Otce poutníky (Pilgrim Fathers), se dočkala i mnoha výtvar-ných ztvárnění v anglicky mluvících zemí. Za všechny lze jmenovat třeba Bernarda Gribbleho (Otcové poutníci se vyloďují z Mayflower), Williama Halsalla (Mayflower v přístavu Plymouth) nebo třeba Mika Haywooda (Konec Mayflower).

Těžiště papírového modelářství se ale po druhé světové válce přestěhovalo na kontinent a začalo se blížit jeho středu. Stejně legendární jako Mayflower pro Brity a Američany, je pro SSSR a Rusko křiž-ník Aurora. Možná ještě legendárnější… V roce 1956 vydává model Aurory německé nakladatelství Kranich. Později vychází atomový ledoborec Lenin nebo sovětský křižník Sverdlov (pojmenovaný po bolševickém funkcionáři, který byl bezprostředně zodpovědný za popravu carské rodiny v roce 1918). Z historicko-politického pohledu není bez zajímavosti si uvědomit fakt, že mezi prvními modely lodí vydanými v tehdejší NDR byla většina lodí sovětské provenience.6 V samotném Sovětském svazu vyšel jednoduchý model atomového ledoborce Lenin v roce 1963 v časopise Murzilka.

Nelze zapomenout na skutečnost, že křižník Aurora vyšel několikrát jako poštovní známka. Samo-zřejmě prioritně v SSSR, ale třeba také v Polsku a v roce 1962 k výročí VŘSR vyšla Aurora na česko-slovenské poštovní známce v nominálních hodnotách 30 a 60 haléřů. O pět let později se objevuje Aurora na poštovní známce v nominální ceně 30 haléřů, ale s nápisem ve slovenštině (Veľká októbrová socialistická revolúcia).

A v roce 1966 se modelu lodě dočkal i československý čtenář časopisu ABC. „Tato poeticky nazvaná loďka, letní plachetnička Kreola, vůbec první vystřihovací plavidlo v ABC, vykoukla na čtenáře v ABC číslo 11/10 (červenec 1966)…“7 A o dva roky později vychází Rychlý raketový člun. Obě dvě vystřiho-vánky jsou převzaté z německého časopisu Kranich.

Nejzajímavějším počinem ovšem byla řada čtyř sešitů určených pro export, který v roce 1962 vydal na-kladatelský dům ARITA ve spolupráci s londýnským vydavatelstvím Bancroft & Co., jejichž autorem je Jaromír Svoboda. „Dnes velevzácné, anglicky psané sešity s vystřihovánkami se jmenovali výmluvně: Trains, Cars, Planes a Ships […] Z hlediska konstrukce vystřihovánek jsou zajímavé tím, že minimalizují nároky na lepení – díly se totiž přichycují k ostatním do prořezů pomocí ‚zámků‘, zásuvných chlopniček.“8 Autorovi bylo v té době 17 let a tyto dely se nikdy nedočkaly vydání v češtině.

Papírové modelářství, stejně jako všechny druhy umění, se muselo nějak vtěsnat do mantinelů nasta-vených režimem ČSSR. Ač se zdá, že tady byly „normy“ mírnější, občas se objevila situace, která může být charakterizována jako střet. V roce 1987 vydává v nakladatelství Albatros Ladislav Badalec mo-del kolesového parníku Mark Twain. Jedná se o jeden z jeho nejkrásnějších modelů a pravděpodobně i o jeden z nejúspěšnějších. O obojím svědčí i zpráva z katalogu k výstavě Ladislava Badalce v Muzeu papírových modelů: „Modelu lodi Mark Twain si povšiml i významný polský vydavatel papírových mo-delů GPM a v roce 2000 jej zařadil do svého katalogu.“9 Tento kolesový parník se stal jedním z nej-podstatnějších exponátů při výstavě Ladislava Badalce s názvem „BaJečná fantazie z papíru“ v Muzeu papírových modelů v roce 2017.

„Mark Twain“ vyšel téměř ve všech státech sdružených v tehdejší Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) včetně Kuby. A právě u těchto 80.000 výtisků se objevil problém, protože kubánská strana jaksi nezaplatila za autorská práva. Po zdlouhavém jednání mezi ní a nakladatelstvím Albatros se obě strany domluvily na kompromisu. Namísto finančního vyrovnání nabídli L. Badalcovi s manželkou 14 denní pobyt na Kubě. Původně domluvený termín pobytu byl posunut z jara na konec roku. Ale než nastal konec roku 1989, proběhla v tehdejším Československu „Sametová revoluce“ a přerušení kon-taktů s Kubou. Podle vlastních slov, potom modelář odjel na dovolenou namísto na Kubu na Rozkoš…

Lodní sekci v Muzeu vévodí největší model expozice: Polské pobřeží Baltského moře, které je „zalodně-no“ deseti modely lodí, včetně už zmiňované legendární Mayflower nebo plachetnice Cleopatra.

Ale návštěvník není odkázán jen na minulost. Expozice nabízí třeba modely ruské ponorky Kursk, jejichž tragický konec je všeobecně známý. Dalšími modely jsou kupř. bitevní lodě z Druhé světové války: francouzský Richelieu nebo německý Lützow.