S velkou mírou nadsázku můžeme tvrdit, že prvním letcem v dějinách lidstva byl Daidalos a jeho syn Ikaros, kteří podle antické báje uprchli z labyrintu na Krétě pomocí křídel. Daidalos sestrojil dva páry křídel z ptačích per, které pracně a důkladně slepil voskem a spolu se svým synem vzlétli nad moře. Ikaros neuposlechl otcovo varování, aby neletěl moc do výšky, a když vystoupal vysoko nad mořskou hladinu, sluneční žár spoje per roztavil a Ikaros se zřítil do moře, kde utonul. Tolik jedna z nejznáměj-ších bájí.

Moderní historie letectví – tedy pohybu vzduchem na stroji těžším než vzduch – se datuje od 17. 12. 1903. Toto datum je pravděpodobně nejslavnějším datem v souboji člověka se zemskou přitažlivostí. Ten den totiž na písečných dunách Kitty Hawk v Severní Karolíně představili bratři Wilbur a Orvill Wrightovi svůj stroj Flyer I. Před pěti svědky uskutečnili první zdařilé letecké pokusy. První let, řízený Orvillem Wrightem trval 12 vteřin a letec se vzduchem přesunul o 37 metrů. Čtvrtý pokus toho prosincového dne byl nejúspěšnější: Wilbur Wright uletěl během 59 vteřin vzdálenost 279 metrů.

Letoun Flyer I. měl rozpětí křídel 12 metrů, vážil 340 kg, motor vážil 77 kilogramů a měl výkon 12 koň-ských sil (9kW). Letoun Flyer I. je dnes známý pod jménem Kitty Hawk. K dalším pokusům bohužel nedošlo. Díky silnému větru se odstavené letadlo vzneslo a rozbilo. Bratři Wrigtové svůj vynález chtěli patentovat, ale díky průtahům ze strany úřadu mohli ve svých experimentech pokračovat až o pět let později.

O sto dvacet let dříve se ovšem v Paříži vznesl první balón. 4. června 1783 odstartoval horkovzdušný balón bratří Montgolfierů před zraky dvora Ludvíka XVI. Prvními pasažéry byly ovce, kachna a ko-hout. V tom samém roce se vznesl i první plynem plněný balón profesora Charlese.

V roce 1852 potom sestrojil Henri Giffard první fungující vzducholoď. Vybavil ji lehkým parním stro-jem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná pouze při bezvětří. V roce 1884 odstartovala vzducholoď  La France poháněná elektromotorem, která se dokázala vrátit i proti slabému protivětru. A tři roky před koncem století odstartovala první vzducholoď poháněná spalovacím motorem.1 Potom už přišel na řadu patrně nejznámější konstruktér vzducholodí, hrabě Ferdinand von Zeppelin. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé vzducholodi LZ 1 proběhl 17. 10. 1900 nad Bodamským jezerem. Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě.

A mezitím se na Kill Devil Hillu2 v Kitty Hawk ve státě Severní Karolína poprvé vznesl stroj těžší vzduchu…

Výtvarné umění jakoby si od tohoto nového vynálezu udržovalo odstup. Zatímco vlaky se objevují na plátnech malířů poměrně často (pravděpodobně kvůli úžasnému efektu horké páry, která jakoby jemně objímá ocelové monstrum pohybující se po kolejích), letadla se vkrádají pod malířské štětce pozvolna. A občas v pozici symbolu, který ani není na plátně fyzicky přítomen. Takovým letadlem či letadly, které na obraze sice přímo není/nejsou, jsou tušené bombardéry nad hlavou postav na jednom z nejznámějších obrazů historie: Picassovy Guerniky.3

V Českých zemí maluje v roce 1929 Josef Čapek jeden ze svých typických post-kubistických obrazů s názvem Letadlo. Čapek na rozdíl od Picassa dává vyniknout úžasu a obdivu nad technikou, která dokáže překovávat netušené vzdálenosti vzduchem.4 V malebné krajině mezi dvěma domky stojí dvě děti a sledují plující letadlo. I když něco nervózního v tom obraze přeci jenom je… možná podvědomá obava z možnosti zne- či využití techniky. (Tyto obavy se objevují v mnoha literárních a dramatických dílech spisovatele Karla Čapka – R. U. R., Továrna na absolutno, Krakatit aj.)

Z českých malířů nelze nevzpomenout úžasného solitéra Kamila Lhotáka, který dokázal s neuvěřitel-ným citem „vpašovat“ do svých obrazů nejrůznější balóny, vzducholodě nebo letadla. Za všechny třeba obraz Nouzové přistání kde je zachycen jeden z dvouplošníků bratří Wrightů… nebo obraz Závodní kluzák či Závody balónů. Z další výtvarné generace lze jmenovat třeba Jiřího Lindovského a jeho krás-nou grafiku Letadla.

Česká papírová scéna zareagovala na rozvoj letecké techniky velice rychle. Jak zdůrazňuje Josef Kropá-ček, který v časopise ABC popisuje reedici vystřihovánky letadla: „Stáří vystřihovánky odhadujeme na rok 1920. Jde o první známý papírový model letadla vydaný v Československu. O jeho vydání se zaslou-žilo pražské vydavatelství VMP, z jehož produkce známe např. rozsáhlou řadu vystřihovacích figurek sokolů a skautů. Předlohou našemu modelu nebylo letadlo, ale jiná vystřihovánka. V roce 1915 vydalo německé nakladatelství J. F. Schreiber v Esslingenu aršík s modelem pod názvem Wright-Doppeldecker mit dem Flieger Benno König (dvouplošník Wright s pilotem Benno Königem). Proč VMP použilo právě tuto vystřihovánku a přebarvilo ji, včetně neutrálních znaků v podobě květů, se dnes již nedozvíme.“ 5Stejné vydavatelství dalo na trh zhruba ve stejné době další vystřihovánku letadla – tentokrát byl předlohou modelu skutečný stroj: první německé letadlo konstruktéra Hanse Gradeho z roku 1909. A ve 40. letech vydává vydavatel Petr Melichar model celého letiště, včetně letadla, postav, letištní bu-dovy a stylizovaných stromků!

Prvním „létajícím strojem“, který se objevil na stránkách časopisu ABC, bylo házedlo, které vyšlo 1. 12. 1963. „Šlo o létající polomaketu letounu L-29 nakreslenou na jedné straně.“6 V podobném duchu vyšla i „placatá“ polomaketa letounu TU-124 v březnu 1967. Po několika dalších házedlech, která se objevovala na stránkách časopisu ABC, se na začátku září 1969 modeláři konečně dočkali i důstojné-ho modelu letadla. Autory letadla jsou pánové Pavel Blecha a Richard Vyškovský.  Konstruktérům se do vystřihovánky letadla moc nechtělo7, ale nakonec v čísle 1/14 vyšel slavný československý stíhací letoun Avia Ba 33. „Letoun má vojenské khaki zbarvení, spodní plochy jsou bleděmodré. […] Model ob-sahuje 41 číslovaný díl a je nakreslen na jedné stránce plus 12 dílů vnitřní konstrukce je ve formě střihů umístěno v návodu…“8 Stanislav Fajkus zdůrazňuje nadčasovost modelu, který v sobě obsahuje neví-dané náročné tvarové prvky, kokpit s „budíky“ a mnoho dalších detailů, do té doby v modelářské obci Československa nevídané. Dá se bez nadsázky tvrdit, že se československé papírové modelářství tímto modelem začalo vyrovnávat kvalitě zbytku vyspělého „papírového“ světa.

Navíc o rok později (v srpnu 1970) vychází v  ABC další model letadla, který vznikl na rýsovacím prkně stejných autorů jako Avia Ba 33. „Druhým a  zároveň posledním modelem letounu dvojice  Blecha – Vyškovský byl další matador letecké historie a opět dvouplošník – Fokker D VII. Vyšel na po-kračování ve dvou číslech ABC, což je vůbec první případ takového rozdělení rozsáhlejší vystřihovánky. […] Rozsah modelu jsou dvě strany (v každém ABC jedna) plus tři díly vnitřní konstrukce coby střihy  u  návodu, celkem tedy 50 (!) číslovaných dílů.“9 Když k  těmto dvěma modelům připočteme vydání plastických vystřihovánek s názvem „Letadla 1918/1933“, které v roce 1972 vydal Albatros (autorem byl Jaromír Svoboda), můžeme opět zopakovat, že české modelářská scéna se vyrovnala svou kvalitou scéně světové.

V  časopise ABC se potom objevila poměrně velká série experimentálních „létajících strojů“ autor-ské dvojice Šorel – Kobík. V letech 1970 – 71 vyšly postupně: Experimentální tryskový stíhač X-210 Alkona, Experimentální vrtulník, Experimentální raketoplán XD-017 Tortela, Experimentální  vírník CX-01 Chemosvit, Experimentální dopravní letoun Transot, Experimentální dopravní vzná-šedlo Lotos a Experimentální sportovní letoun OK-MXE. Při pohledu na tuto překrásnou kolekci ne-lze nevzpomenout fantazie Julese Verna. Autoři modelů evidentně disponovali podobnou mírou před-stavivosti. Zastavme se u posledního z jmenovaných Experimentálních strojů – sportovního letounu OK-MXE. „Je relativně jednoduchý ‚krabičkový‘ model nakreslený na jedné straně A4. […] Doprovodná ilustrace Františka Kobíka [v publikaci Papírová archeologie 2] ukazuje, že autoři původně navrhli pro příď letounu název ‚ABC‘, který byl nakonec nahrazen reklamou Kovodružstva Náchod.“10 Na další model letadla si museli čtenáři ABC počkat do roku 1972, kdy vyšel slavný italský historický dvojploš-ník Savoia-Verduzio-Ansaldo (S.V.A.), autora Ladislava Müllera. A opět si autoři „Papírové archeolo-gie“ neodpustili povzdechnutí: „Přesto, že by Müllerově kresbě neuškodila kapka rýsovačské trpělivosti navíc, máme před sebou zajímavý a běžně neviděný papírový model.“11 Jsme u problému náhledu na papírový model. L. Müller evidentně kladl na první místo výtvarnou stránku modelu. A podle „nut-nosti“ upozornit na „kapku rýsovačské trpělivosti navíc“ se dá usoudit, že byl jedním z nemnoha, kteří preferovali tento přístup k papírovým modelům (viz. Kapitola o kolové technice.) Samozřejmě platí, že s postupem času a se stále složitějšími modely byly kladeny stále vyšší nároky na technickou stránku práce konstruktéra.

Dalšími modely letadel v „ábíčku“ byly: Historický hydroplán Short (1972), Avia HB-5 „boska“ (1973), historický letoun Antoinette (1973), Polikarpov Po-2 Kukuruznik ad. Ve zlaté éře vystřihovánek v ča-sopise ABC – tedy v sedmdesátých letech – vyšlo mnoho dalších modelů letadel. Ať už historických nebo současných, vojenských i civilních.

Přesto platí – ovšem v menší míře než pro lodě – že letadla nejsou prioritním tématem českosloven-ských a  českých autorů. Tento stav lze odvodit i  z expozice Muzea. Za prvé část věnovaná letecké technice není z nejrozsáhlejších. A druhým faktem je skutečnost, že víc jak polovina modelů letadel prezentovaných v expozici Muzea je polské výroby.

Zatímco české modelářské scéně vévodí monumentální architektura a architektura vůbec, Polsko se prezentuje více modely námořními, leteckými nebo vojenskými. Pravděpodobně je to dané historic-kým vývojem, kdy Polsko bylo po První světové válce vklíněno mezi dva nejagresivnější státy Evropy: SSSR a Německo a v roce 1939 jimi obsazeno (tzv. Pakt Molotov – Ribbentrop). Z hlediska delšího historického vývoje musíme vzpomenout na trojí dělení Polska v letech 1772, 1793 a 1795, které mělo za následek zánik polského státu. De facto čtvrté dělení Polska určil Vídeňský kongres v roce 1815. Z těchto skutečností pak vyplývá silné národní povědomí,12 které se odráží v modelech vojenské tech-niky i ve světě „papírovém“. A pak je tu samozřejmě fakt geologický, kdy Polsko – na rozdíl od České republiky – leží na mořském břehu a lodní a námořní doprava není zanedbatelnou součástí ekonomi-ky.