Dějiny kosmické techniky se datují od 4. října 1957, kdy z kosmodromu Bajkonur vynesla raketa Sput-nik družici Sputnik 1, která se stala prvním umělým satelitem Země. O měsíc později (4. listopadu) vynesla raketa do vesmíru družici Sputnik 2 s prvním pasažérem - psem Lajkou. Let byl plánován bez návratu a tak se Lajka stala první obětí vesmírných závodů mezi SSSR a USA.

31. ledna 1958 odstartovala první úspěšná vesmírná sonda USA - Explorer.

12. dubna 1961 odstartoval v lodi Vostok 1 první kosmonaut - Jurij Alexejevič Gagarin. Po 108 minut dlouhém letu přistál zpátky na Zemi.

5. května 1961 absolvoval Američan Alan Shepard1 patnáctiminutový suborbitální let v kabině lodi Mercury Freedom-7. 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem na oběžné dráze Země. V lodi Mercury Friendship-7 obletěl třikrát Zemi.

16. července 1969 vynesla raketa Saturn V na oběžnou dráhu kosmickou loď Apollo 11. 20. července přistál na Měsíci lunární modul Eagle s posádkou. Jako první vystoupili na jeho povrch astronauti Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin. Pilot velitelského modulu Michael Collins čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze zemského satelitu.

Vesmírný program se stal nejprestižnějším a  nejštědřeji dotovaným programem na obou stranách  Atlantiku. Jurij Gagarin byl v roce 1962 pravděpodobně nejznámějším člověkem na Zemi. Podobně jako o sedm let později Armstrong, Aldrin a Collins.

Na přelomu padesátých a  šedesátých let vydalo východoněmecké nakladatelství Junge Welt v  edici Kranich model družice Sputnik III. Věrně překopírovaný model potom vyšel ve slovenském nakla-datelství Smena. Stanislav Fajkus k tomu napsal: „Díky spřáteleným německým soudruhům se něko-lik modelů z Junge Weltu dočkalo edice i u nás - vydala Smena, Bratislava, vytlačila Pravda, Košice, cena  3,- Kč. […] Kosmické techniky nevyšlo v Kranichu mnoho (zhruba 10 modelů), o to je dnes vzácněj-ší.“2 Na celosvětovou vesmírnou horečku zareagovalo papírové modelářství tedy velice rychle. A nejen v případě Sputniku III. Už 4. července 1962 vyšel v časopise ABC model vesmírné lodi Vostok - tedy necelé tři měsíce po uskutečněném letu Jurije Gagarina! (Poprvé v časopise ABC bylo uvedeno měřítko - ovšem velice kuriosně: asi 1:100.)

Čeští modeláři měli vesmírnou raketu dřív, než se první Američan dostal do Vesmíru! Námět na vystřihovánku kosmického modelu lodi Vostok byl převzat z  polského časopisu Skrzydlata Polska. „Poznámka pod návodem [v časopise ABC] říká: ‚Přeložil a upravil V. T.‘ - jde o práci spoluzakladatele ABC a dlouholetého šéfredaktora Vlastislava Tomana. Autorkou kreseb je D. Frýbová.“3 Model Vostoku v sobě skrývá ještě jednu raritu, odkazující na tehdejší dobu. Stanislav Fajkus v publikaci Papírová archeologie 1 píše: „V době letu prvního kosmonauta nebyla všeobecně a veřejně známá přesná podoba jeho kosmické lodi. Velmocenský boj o dobytí Vesmíru mezi SSSR a USA byl v plném proudu a nějaké ‚chlubení se‘ technikou se v žádném případě nekonalo. […] První papírový Vostok má na zádi zvláštní konstrukci kolem křidélek ve tvaru prstence. Je to stabilizátor při letecké přepravě kosmické lodi vrtulní-kem (!). Je možné, že se vrcholová část rakety s kabinou pro kosmonauta mohla objevit v této podobě jako obrázek či kresba v dobovém tisku a námět pro model byl rázem na světě - i s technologickou přepravní částí, která v kosmu nemá co dělat.“4 Papírové modelářství zareagovalo velice rychle na běh světových dějin a nic na tomto faktu nemění ani nepřesnost modelu. Skutečnost, že inspirace přišla „z východu“, není samozřejmě náhodná. Ale v té době se předpokládalo, že USA budou hrát v dobývání kosmu navždy druhé housle. Aspoň tak to předkládá v předmluvě k sci-fi románu Stanisława Lema „K mra-kům Magellanovým“ její autor Jaroslav Simonides5 - a to dokonce rok před Sputnikem a šest let před Gagarinovým letem!

Kosmická technika zřetelně zasáhla papírové modelář-ství. A není se čemu divit. Tvarosloví kosmických raket je dokonale čitelné a sestává se z jedněch z nejzákladnějších geometrických tvarů - válce a  kuželu. Až sochařská čis-tota tvaru si jakoby sama říká o „převedení do modelu“. Není ale bez zajímavosti si uvědomit, že u nás výtvarnou scénu Gagarinův let téměř nepoznamenal. Kromě několi-ka „povinných“ poštovních známek (za všechny lze uvést hned první dvě z dílny Cyrila Boudy v hodnotě 60 haléřů a 1,80 Kčs; vyšly 22. června 1961)6, které s portrétem prv-ního kosmonauta vycházely v celém tzv. Východním bloku (kromě ČSSR a SSSR třeba v Rumunsku, Bulharsku, Pol-sku, NDR nebo na Kubě), se ve výtvarném umění odkaz na první vesmírný let objevuje jen sporadicky, i když by toto téma dokonale spadalo pod hlavičku socialistického rea-lismu. Snad nejznámějším autorem pracujícím s tématem dobývání vesmíru byl Teodor Rotrekl7, který ve své ilust-rační tvorbě pracoval i pro časopis ABC mladých techniků a přírodovědců. Krásnou obálku s raketou vytvořil třeba pro číslo 6 třetího ročníku. Jeho obrazy „Gagarin“ z roku 1963 nebo „Raketa“ z roku 1956 jsou jasným svědectvím, že realismus se nevyhýbal ani kosmickým tématům.

Za zmínku stojí i výtvarně hodnotná obálka knihy Stanisława Lema „Planeta Eden“, kterou pro nakla-datelství Lidová demokracie vytvořil v roce 1960 Kamil Lhoták.

Ještě rychleji než papírové modelářství ale zareagovala populární hudba. Hned 12. dubna 1961 - tedy v  den Gagarinova letu - odvysílal Československý rozhlas z  ostravského studia píseň „Dobrý den, majore Gagarine“ (tehdy ovšem pod názvem „Pozdrav kosmonautovi“). Text písně během dvou hodin napsal Pavel Pácl, hudbu složil Jaromír Hnilička.8

Začátek sedmdesátých let je zlatou érou modelů kosmické techniky. V časopise ABC vychází v roce 1971 model rakety Sojuz, který je podstatně realističtější, než „Gagarinův Vostok“. „Štíhlá raketa ob-sahuje relativně obtížný tvarový prvek čtyř motorů semknutých kolem trupu. […] Model Sojuzu před-znamenal pozdější dlouhou řadu papírových kosmických těles autorské dvojice Šorel-Kobík (a později Šorel-Velc), na které měla téměř ‚monopol‘…“9 V dalších letech vychází i další kosmické modely této autorské dvojice: sovětský Lunochod (1971) a americký lunární modul Eagle (1972). Ten byl opatřen podstavcem se snímkem měsíčního povrchu a kouzelným doplňkem byla i postavička sestupujícího astronauta. Z modelu naprosto čiší napětí, které nakonec ukončí Armstrongova legendární věta:

„One small step for a man. One giant leap for mankind.“

Další roky byly - aspoň na stránkách časopisu ABC - ve znamení kosmické techniky a kosmonautiky. Vychází modely orbitální stanice Saljut, lunárního elektromobilu Rover (oba 1972), kosmická sonda Věněra 8, kosmická loď Vostok 1 nebo kosmická sonda Pioneer 10 (1973).

Je zajímavé si uvědomit, jak nestranné byly vystřihovánky. Když vynecháme „Gagarinův Vostok“,  je poměr sovětských a amerických modelů 4:3! Faktem je, že jako první vyšel model podle sovětské-ho vesmírného stroje, ale takové zastoupení americké techniky bylo na danou dobu velice nečekané.  Je třeba si uvědomit, že v tehdejším Československu byla ve společnosti už pevně ukotvena normaliza-ce. Ale jakoby se „ábíčko“ drželo slov sovětských i amerických průkopníků letů do Vesmíru: „V první řadě jsme občany planety Země.“ Vozítko Rover si zahrálo docela zajímavou roli při letu Apollo 17 - zatím posledním pilotovaném letu na Měsíc. Když se ho astronautům podařilo sestavit (Eugene Cernan vzpomíná, že si přitom připadal, jako kdyby sestavoval kolo pro svou dceru), hned při první jízdě dokázali „urvat“ blatník. To s sebou přineslo naprosto nečekanou komplikaci: po chvilce jízdy totiž řidič nic neviděl, protože průzor skafandru měl zanesený prachem. Horší ovšem bylo, že díky vrstvě prachu se skafandry začaly přehřívat a  to přímo ohrožovalo životy astronautů. Nakonec na povrch Měsíce přišel návod, jak si vyrobit nový blatník. Eugene Cernan to popsal v knize „Poslední muž na Měsíci“ následovně: „Technici svinuli čtyři geologické mapy, čímž vznikl obdélník o stranách  38 a 51 centimetrů, tenký asi tak jako dětská strašidelná maska. Spoje přelepili páskou a poté výtvor pomocí šroubovacích upínadel ze soupravy na nouzové osvětlení připnuli na zbylou část původního blat-níku. John [Young] mě na dálku provedl celou zdlouhavou procedurou - a ono to fungovalo!“

Nakonec v roce 1975 vychází model kosmického soulodí Sojuz a Apollo. Tím je rovnováha v kosmu zajištěna i v hranicích papírového modelářství.

Prvním modelem sci-fi, který se objevil v Československu, je model „Pneu-rakety Druchema“. Ten-to model ovšem není autorsky český, protože byl převzat z německého Bastel-Magazinu z roku 1962 anebo z Bastelmagazinu Nr. 8 z roku 1967.11 Pneu-raketa (v originále „Puste-rakete“) znamená, že do vnitřku modelu se zasunula trubička a po fouknutí model letěl. Zajímavostí je i samotný název mode-lu: „Pneu-raketa Druchema“. Reklama na firmu Druchema může na první pohled vypadat nepřirozeně na dobu svého vzniku. Ale skutečností je, že mnoho z prvních modelů v časopise ABC neslo na své konstrukci reklamu na některou ze socialistických firem. Ať už se jednalo o otáčení rozvrh hodin ve tvaru zubní pasty Fluora (1965) nebo o rok později již zmiňovaná reklama na mycí prostředek ESO na obrněném transportéru.

V roce 1970 vychází potom model experimentálního raketoplánu XD-017 Torela. Skutečností je, že oba dva modely zase tak moc k sci-fi nepřesahují. Vycházejí z posunu reálných předloh - raketoplán XD-107 připomíná víc nadzvukovou stíhačku Lockheed F-107 než raketoplán, jak ho známe dnes, ale to pravé sci-fi to ještě není. Ale modely jsou jasným důkazem přesahu českých modelářů směrem k budoucnosti.

A tak prvním modelem, který jasně splňuje parametry pro sci-fi model, je nejspíš model ponorky Nau-tilus, podmořského člunu kapitána Nema autora Jaromíra Svobody, který vyšel v časopise ABC v roce 1967. „Konstrukční um autora dovoluje sestavit ponorku ve dvou variantách - jako běžnou papírovou maketu, anebo jako funkční model, který se potápí, vynořuje a pohybuje na vodě. Na můstku ponorky je dokonce zábradlí zhotovené ze špendlíků a nití.“

Dalšími modely inspirovanými sci-fi jsou modely Vejce Malého boha a Malého boha (1973). „Papíro-vé Vejce Malého boha z ABC č. 11/18 je výtečným nápadem - převést smyšlený stroj, jenž čtenáři znají z komiksu, do modelové reality. Kosmický automat ‚Vejce‘ vysadil na planetě kraba-robota, Malého boha… […] Jakmile do příběhu vstoupí ‚bohové‘ ve skafandrech Art a Lina se svými efektivními koníky, dostanou své papírové dvojníky i oni, v ABC 24/19.“13 Modely pocházejí z dílny dvojice Šorel-Kobík, a jasně ukazují, že hranice modelářství se posouvá kamsi daleko za realitu všedních i nevšedních dní. Stejně jako všechna ostatní odvětví výtvarného umění i ono překračuje hranice a objevuje prostor lidské fantazie, aniž by přitom zapomínalo na realitu dneška.

Nápad vytvořit podle komiksu trojrozměrné modely potom zopakovalo ABC ještě několikrát, ať už modely vyšly z dílny zmiňované dvojice Šorel-Kobík, anebo z rýsovacího prkna architekta Richarda Vyškovského.

Expozice Vesmír a sci-fi je v Muzeu tou nejpestřejší, protože v rámci sci-fi a fantasy se objevuje široká škála námětů. Od vesmírné lodi „Sulac“ z filmu „Vetřelci“, přes modely transformers až po populární veverku ze série animovaných filmů Doba ledová. Pravým klenotem a nepřehlédnutelným modelem je model rakety „Arianne“.

Stěžejním exponátem je ale model lunárního modulu „Eagle“ expedice Apollo 11, který jako první v dějinách lidstva donesl člověka na povrch jiného vesmírného tělesa. Dioráma přistání (včetně posta-vy sestupujícího Neila Armstronga) je doplněno o model měsíčního kamene.