Archiv výstav
V roce 2020 uplynulo sto let od úmrtí jednoho z největších rodáků Police nad Metují, violoncellisty, pedagoga a zakladatele slavného Českého kvarteta, Hanuše Wihana. K tomuto výročí připravilo Město Police nad Metují ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a spolkem Apeiron projekt „Wihanův rok“. V jeho rámci vycházely po celý rok na stránkách Polického měsíčníku články mapující životní osudy pana profesora Wihana.
Vzhledem k pandemické situaci ve společnosti jsme byli nuceni další akce projektu přesunout na rok 2021. Ale můžeme v tom najít i pozitivum: díky odkladu o 364 dny jsme mohli celý projekt vypilovat...
Alena Laufrová a Kateřiny Kyselica : Korespondáž A+K
Korespondáž A+K (Praha – New York, New York – Praha)
Výstava koláží–dopisů zaznamenávajících prožívání konkrétních dnů
Na začátku přátelství Aleny Laufrové a Kateřiny Kyselicy byla spolupráce při organizování dvou recipročních výstav současné české a americké grafiky v Praze a New Yorku. Po více než roční přípravě, která probíhala emailem a telefonováním přes Skype, se obě výtvarnice osobně setkaly v New Yorku v rámci zahájení výstavy české grafiky v Českém centru. Poznaly, že jsou podobně naladěny i že jejich pohled na život je v mnohém totožný. Poté, co Alena Kateřině v New Yorku zanechala s poděkováním jednu na místě pro ni vytvořenou koláž, napadlo je, že se inspirují výstavou s názvem „Jiří Kolář a Beatrice Bizot – Korespondáž“, která rok předtím proběhla v Praze.
Alena s Kateřinou začaly svoji vlastní „korespondáž“ s výměnou koláží – dopisů každý týden po dobu dvou let. Mezi Prahou a New Yorkem putovaly pravidelně úhledné balíčky komorního formátu. Koláže jsou z rubové strany zároveň dopisy, informují o náladách, nápadech, zážitcích autorek. Jsou to jakési kompoziční etudy, legrácky, hry s papírovým materiálem, kombinací písma, reprodukcí, linek, tvarů, struktur i barev. Samozřejmě i náhoda se stávala pro tvorbu vítaným odrazovým můstkem. Týdně si autorky posílaly jednu až tři koláže současně, podle stavu invence a chuti.
Na výstavě je tak prezentováno přes 200 koláží, pravidelných „cvičení“, která se pro autorky staly potřebou, inspirativním výtvarným počinem, záznamem proběhlého týdne, tak trochu deníkem a zastavením času.
Co pro autorky projekt Korespondáž A + K znamenal?
Alena Laufrová:
Pravidelně dávat a dostávat. Sdílet a sdělovat. Tvořit a přemýšlet. Radovat se ze vzájemného výtvarného i písemného kontaktu s blízkou bytostí. Na malém formátu pracovat s papírem, pokoušet se vyjádřit momentální rozpoložení… Uvědomila jsem si, nakolik mne zajímá struktura papíru, zvláště kartonu, jeho narušování, drásání. To mne později přivedlo k větším kompozicím z kartonových proužků. Korespondáž byla pro mne radostnou hrou, zkoušením, hledáním. Báječným způsobem komunikace přes oceán.
Kateřina Kyselica:
Pro mě byla zajímavá určitá lehkost tohoto projektu daná tím, že jsem tvořila, tedy vizuálně komunikovala s osobou, která je mi velmi blízká a zároveň podobně výtvarně naladěná. V době, kdy prezentace formou výstavy je nejen přirozeným vyústěním, ale často či zpravidla také cílem tvůrčího procesu, je mi korespondenční projekt hrou a potěšením. To, zda budou koláže vystaveny, bylo během daných dvou let druhotné. Autocenzura, kterou automaticky zapínám při hodnocení svých prací, byla potlačena do pozadí. Šlo totiž o záznam určité etapy a o komunikaci, viditelnou a příjemnou na dotyk. Na druhé straně byl pro mě projekt systematickým tvůrčím cvičením a pobídkou k tvůrčímu hledání.
Alena Laufrová (nar. 1952 v Praze) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér užitkové a ilustrační grafiky u prof. Zdeňka Sklenáře. Věnuje se volné grafice, v posledních letech převážně kombinovanému slepotisku, pastelu a kresbě, nyní především práci s papírem
Její tvorba byla prezentována na více než 30 samostatných výstavách v České republice i v zahraničí (Praha, Pardubice, Brno, Olomouc, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Mariánské lázně, Varšava, Káhira, Londýn, atd.), zúčastnila se mnoha mezinárodních výstav (Interart Poznaň, Polsko, International Mail Art Granada, Španělsko, Mezinárodní exlibris – Kongres, Německo, Los Angeles, USA, Inter-Kontakt-Grafik, Vilnius, Polsko apod.)
Práce Aleny Laufrové byly několikrát oceněny (2003 – cena Spolku sběratelů a přátel exlibris na Festivalu komorní grafiky, 2004 – cena za hlubotisk, Grafika roku, Praha a cena za komorní grafiku, Grafika roku, Praha, 2009 – čestné uznání za komorní grafiku, Grafika roku, Praha) a jsou zastoupena ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze, v Národní galerii, Praha, v Ermitáži, Leningrad, v National Muzeum ve Washingtonu apod. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR
Kateřina Kyselica (nar. 1973 v Karviné, žije v New Yorku) vystudovala vysokou školu uměleckou ve státě Virginie v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku. Věnuje se zejména práci na papíře – kombinované technice, koláži, volné grafice, a autorské knize. Její tvorba byla prezentována na samostatných a skupinových výstavách v International Print Center New York, Center for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New Yorku, dále v Paříži, Londýně a v Galerii Hollar v Praze, a je zastoupena v soukromých sbírkách. Jako nezávislá kurátorka prezentuje volnou grafiku v kontextu současného umění. Založila umělecký časopis Celebrating Print zaměřený na volnou grafiku ve Střední a Východní Evropě, který vede jako šéfredaktorka.
Ivan Zadražil: Svět papírových modelů
Nejraději se dívám na hotový model
Svět architektury
Architektura je to, co činí zříceninu krásnou.
Le Corbusier
Česká republika v sobě skrývá spoustu nečekaných pokladů. Sice všichni víme, že tady máme mnoho zachovalých zámků, spoustu hradů – ať už v podobě zřícenin nebo více či méně zachovaných staveb, ale kolikrát si člověk uvědomí, že co se těchto památek týče, jejich počet v přepočtu na jednoho obyvatele je jedním z nejvyšších v Evropě? Česká republika je prostě velmoc v počtu zachovaných, zařízených a veřejnosti přístupných hradů a zámků.
V publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je část věnovaná architektuře uvedena těmito slovy: „Architektura je bezesporu vlajkovou lodí české scény papírového modelářství. Množství zachovaných architektonických památek v našich zemích nejspíš úzce souvisí s množstvím jejich papírových ‚zmenšenin‘ v modelech. Tím, že architektura pracuje převážně s rovnými plochami, se jakoby sama nabízí k ‚reprodukci‘ ve zmenšeninách.“ Množství konstruktérů papírových modelů, kteří podlehly lákadlu architektury, je veliké. Nebo se to dá říci i opačně: množství konstruktérů papírových modelů, kteří nepodlehli lákadlu architektury, je minimální. Za všechny můžu jmenovat legendárního „papírového krále“, pana architekta Richarda Vyškovského a dále třeba Milana Bartoše, Ondřeje Hejla, Roberta Navrátila, Milana Weinera, ale třeba i bytostný technik s ohromnou fantazií Ladislav Badalec a mnoho dalších. Ivan Zadražil v tuto chvíli patří mezi nejpilnější a nejznámější autory, tedy konstruktéry papírových modelů hradů a zámků. Počet hradů a zámků, který vytvořil, se blíží padesátce, k tomu můžeme připočíst několik sakrálních staveb. Nebo třeba model pivovaru či benzínové stanice…
Modely Ivana Zadražila mají vlastní osobitý rukopis. Jeho stopy lze vysledovat v práci, kterou Ivan Zadražil dělá – vede projekční kancelář a vzděláním je stavař a technik. Sám tvrdí, že i jeho práce a vzdělání tak trochu napomohli skutečnosti, že se do konstrukce modelů pustil. Ovšem ne předpokládatelnou přímkou, že od projekce je k modelu „domečku“ blízko. V rozhovoru pro Pelhřimovský deník – zdůrazňuji, že to bylo v roce 2012 – řekl: „Před třemi lety mi jednak ubylo práce v projektování, a jednak jsem chtěl také trošku vybočit ze stereotypu svého zaměstnání. Začal jsem tedy tvořit věže, a tou první byla vyhlídková věž v Havlíčkově Brodě. Havlíčkobrodské muzeum si nakonec vyžádalo model celého kostela.“ Ale přiznává, že z práce projektanta si něco k práci papírového modeláře přinesl, jak se můžete dočíst v rozhovoru v tomto katalogu.
Osobitý rukopis Ivana Zadražila pramení prioritně z toho, že jeho modely jsou spíše určeny pro nemodeláře. Konstruuje je tak, aby byly slepitelné spíše snadno, než aby se pouštěl do technických fines a zpracování architektonických detailů. Tím ovšem není řečeno, že by nesplňovaly základní ideu papírového modelářství – co nejvíce se v papíru přiblížit reálné předloze. Autor dává přednost výtvarnému zpracování, které převládá nad technickou stránkou modelu. A tato výtvarná část, stejně důležitá, jako ta technická, je nejzřetelnějším rysem jeho modelů. Nebojí se barevnosti, nebojí se zjednodušení, ale duše modelu zůstává. Podobně jako zabstrahovaná krajina na obraze od dobrého malíře může o předloze říci daleko víc, než kdyby byla zpracovaná realisticky, odhalují modely Ivana Zadražila mnohdy více ducha místa, než kdyby kladl větší váhu na jejich technickou stránku. Sám k tomu říká: „Konstrukci modelů se snažím tvořit tak, aby stavbu zvládli složit hlavně ‚nemodeláři‘. Pro modeláře jsou moje modely jednoduché. I když jednou si můj model chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře koupil zručný modelář, a ten si ho ještě ‚vytunil‘ tak, že z mých původních 61 dílů vytvořil 3600 dílů.“
Ivan Zadražil prostě vykročil vlastní cestou. A to znamená, že zpestřil „papírovou tvorbu“ v Čechách. A každé zpestření, každý jiný úhel pohledu posouvá danou problematiku dál. Bezpochyby můžeme tvrdit, že Ivan Zadražil posouvá „problematiku“ papírového modelářství tou správnou cestou. V už zmiňované publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je v závěru statě o architektuře i tato věta: „Architektura zůstává stále vlajkovou lodí české modelářské scény.“ Lze s ní stále bezesporu souhlasit. A souhlasit lze i s tvrzením, že Ivan Zadražil je jedním z těch, kteří podporují plavbu vlajkové lodi české „papírácké“ modelářské scény.
Svět báječných strojů
Kdyby přístroje, které lidé během doby vynalezli, ještě taky fungovaly - to by byl příjemný život!
Kurt Tucholsky
Není bez zajímavosti si uvědomit, že jedním z prvních skutečných modelů, tak jak papírový model vnímáme dnes, který vyšel v časopise ABC, byl model vesmírné lodi Juruje Gagarina Vostok 1. Prvním modelem „papírového krále“ Richarda Vyškovského, tenkrát ještě ve spolupráci s Pavlem Blechou, byl model autoveteránu Packard Landaulet. Prvním modelem Ladislava Badalce, který vyšel v nakladatelství Albatros, byl model rakety Sojuz 28… Tímto úvodem chci říct jediné: modely techniky a strojů mají své nezastupitelné místo ve světě papírových modelů, stejně jako modely architektury. Stejně jako v případě architektury lze tvrdit, že jen malé procento modelářů-konstruktérů si neudělalo, aspoň pro radost, nějaký model techniky. A nezáleží na tom, jaký – zda se jedná o automobil, stavební stroj, letadlo, loď nebo cokoliv dalšího. Ale stejně jako jsou bytostní autoři architektury, lze i tady najít bytostné autory techniky, kteří jiné modely dělat nebudou.
Ivan Zadražil se dostal k modelům techniky postupem času. Po hradech a zámcích. Jakoby niterně vnímal mezeru ve své tvorbě, kterou chtěl zaplnit. Sám vypravuje, že to byl jakýsi hlas z nitra…
I tady lze vysledovat – aspoň v náznaku – vliv práce stavebního projektanta. Nezastupitelné místo v jeho tvorbě mají třeba modely stavební techniky. Ale nic není tak snadné, jak se může na první pohled jevit. Autor přiznává, že dlouhou dobu neměl odvahu se sám pustit do modelů techniky a tak si nejprve přizval ke spolupráci zkušeného modeláře Ivana Hrebíka. Teprve potom se pustil do vlastní autorské tvorby.
Publikace „Místo, kde papír ožívá“ zmiňuje o modelech techniky toto: „Díky technice objevilo papírové modelářství svou zlatou studnici inspirace. Společně s architekturou je právě kolová technika největším inspiračním zdrojem pro papírové modely. A můžeme směle tvrdit, že papírové modely automobilů jezdí po imaginárních silnicích a cestách Československa už téměř 115 let! Stanislav Fajkus, jeden z nejuznávanějších a největších znalců historie papírového modelářství, napsal: ‚Nejstarší nám známá česká vystřihovánka automobilu je z roku 1903, otiskl ji dětský ilustrovaný časopis Malý čtenář. Formát listu je 17×15 cm.‘“ Když uvážíme, že nejstarší modely architektury vydané na území Československa vycházely hned po jeho vzniku (a patrně nejstarším modelem české architektury je vystřihovánka Malostranských mosteckých věží z roku 1888, kterou ovšem vydalo francouzské vydavatelství Imagerie d´Épinal, Pellerin & Cie), můžeme směle tvrdit, že Ivan Zadražil pokračuje v tradici těch nejpopulárnějších modelů, která v českém papírovém modelářství přetrvává do dneška. To samozřejmě sebou nese i řadu rizik, protože autor takovýchto modelů je nutně srovnáván se svými předchůdci a současníky.
Ivan Zadražil se v současné konkurenci neztratil. A stejně tak se neztratil v porovnání se svými předchůdci. Jeho jméno je v komunitě modelářů známé. A navíc – díky své vydavatelské filosofii – proniká stále více do podvědomí široké (rozuměj nemodelářské) veřejnosti. A jak by také ne. Stačí se podívat na seznam jeho vystřihovánek techniky, kde najdeme tak široký záběr, až se z toho člověku může zatočit hlava. Ivan Zadražil je autorem modelů osobních a dodávkových automobilů, vlaků, stavební techniky, člunů, vrtulníků, tanků nebo kamionů.
V pestrosti nabídky spočívá i jakási krása. Možná spíše než krása, tak okouzlení. Okouzlení pramenící z nezdolné fantazie a inspirace člověka. Podle vypravování Ivana Zadražila stačí, aby se prošel ulicemi „svého“ Pelhřimova a vidí kolem sebe věci, které si ukládá do paměti s tím, že „tohle by přece šlo, tohle ti ještě chybí“. A pak přijde ta chvíle inspirace, kdy nápad uzraje a postupně začne vznikat pracovní projekt a z něj se nakonec vyloupne model třeba vrtulníku nebo dodávky. A tomu se říká tvorba. A tvořit Ivan Zadražil skutečně umí.
Ivan Zadražil má za sebou víc jak desítku výstavy svých modelů. Tou, která bezprostředně předcházela výstavě v Muzeu papírových modelů, byla výstava v klášterním areálu Ostrov u Karlových Varů.
Stálou expozici jeho modelů si můžete prohlédnout na zámku ve Žďáře nad Sázavou.
Hrad Karlštejn
V březnu máte poslední šanci se podívat na tu nejaktuálnější tvorbu na „papírácké“ scéně. Ivan Zadražil patří mezi nejpilnější a nejznámější autory papírových modelův Čechách.
Poslední model, který zatím vznikl v jeho dílně, je hrad Karlštejn. Tento nejznámější a pravděpodobně nejkrásnější hrad v České republice se doposud dočkal několika zmenšení v papíru. A mnohé z těchto modelů můžete vidět i v naší expozici a máte tak možnost posoudit, jak k danému tématu přistoupili jednotliví autoři.
Hrad Karlštejn začal stavět český a římský král, později císař Karel IV., původně jako osobní reprezentační sídlo. Teprve po získání císařské koruny se rozhodl účel hradu pozměnit a udělat z něj klenotnici, prostor pro uschování říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků (České korunovační klenoty byly na hrad převezeny až počátkem 20. let 15. století).
Během staletí byl hrad několikrát obléhán, ale nikdy nebyl dobyt.
K samotnému hradu se váže několik pověstí. Tou nejznámější a nejnepravděpodobnější je ta, že na hrad měly ženy zakázán vstup.
Další tradovaná historky už může mít reálnější základ. Hradní studna je sice hluboká 78 metrů, ale nemá vlastní pramen. Voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Traduje se, že všichni dělníci, kteří o této skutečnosti věděli, byli po ukončení práce na studni zavražděni nedaleko hradu. Na tomto místě potom vznikla ves Mořina, jejíž název je údajně odvozen právě od faktu, že zde byly umořeni dělníci…
Zajímavou skutečností je, že nikdo z obléhatelů hradu tuto skutečnost nezjistil a nevyužil evidentní slabiny v obraně hradu.
V současné době si můžete vystřihovánku hradu Karlštejn v Muzeu koupit od tří autorů. Kromě zmiňovaného Ivana Zadražila, máme v nabídce Karlštejn od firmy Betexa (autorem je Robert Navrátil) a od firmy Dukase (autorem je Milan Bartoš, který je v současné době považován za nástupce Richarda Vyškovského, co se modelů architektury týče.)
Výstava potrvá do konce března a vyšel k ní katalog, který je možné si v Muzeu koupit.
Pavel Frydrych
LokArt, Café Herzog, Broumov
Výstava Muzea papírových modelů
LokArt, Café Herzog, Broumov
30. 8. 2018
Vernisáž 31. 7. od 18:00 hodin
V Broumovské výstavní síni LokArt prezentuje Muzeum papírových modelů malý průřez tvorbou papírového modelářství v celé jeho úchvatné šíři. Papír, jako jeden z nejstarších materiálů, které provázejí lidstvo, má mnoho podob, se kterými se denně setkáváme. Ať už v podobě papírových listů, bankovek nebo třeba obalových materiálů. Díky své struktuře je v podstatě snadno „modelovatelný“ a díky tomu mohou vznikat ohromující papírové modely. V mnoha ohledech modeláři využívají modelovatelnost papíru v maximální míře. Občas se dá tvrdit, že dál už to nejde…
Muzeum připravilo reprezentativní průřez, který odhaluje širokou škálu modelářství. Jsou zde představována jeho jednotlivá odvětví, která nabízejí velice zajímavou procházku po světě techniky, architektury, létajících strojů nebo třeba legendární miniboxy Milana Weinera.
Neméně zajímavou částí expozice jsou modely inspirované romány Julese Verna, které vznikly v dílně Ladislava Badalce. Bez nadsázky o nich lze říci, že vznikly díky fantazii na druhou – v první řadě v hlavě světoznámého spisovatele, který předpověděl třeba lety na Měsíc. A na tomto základě, vycházejíc z knižních ilustrací a kreseb, přeměnil modelář Vernovy fantazie do třírozměrného modelu.
Samozřejmě expozice pamatuje i na legendární – a stále vycházející – časopis ABC, se kterým si papírové modelářství spojuje většina populace České republiky. V krátkém nástinu se v expozici objevují čísla časopisu stará třeba 40 let, ale i ta dnešní. Je potom už pouze na návštěvníkovi, ke kterým ho to bude více přitahovat.
Unikátní částí expozice je svět zvířat, které vytvořila modelářka Jana Žuravnyjová. Nabízí neskutečnou procházku od zvířat africké savany, přes dna moří a oceánů k fauně mírného podnebí.
„Výstava není zamýšlena jako dokonalý průřez světem papírových modelů,“ řekl ředitel Muzea papírových modelů Pavel Frydrych, „ale spíš je to malá ukázka toho, co vše lze s papírem dělat a co vše je možné z papíru vytvořit.“
Na malém půdorysu výstavní síně LokArt je skutečně na co se dívat a co obdivovat. „Vlastně se LokArt, po Polici nad Metují, stává druhým místem, kde můžete projít doslova celý svět, geograficky od Afriky přes Evropu do Asie, anebo od nejstarších autoveteránů po monoposty formule 1 a přitom se nechat omámit kouzlem architektury. Při cestě můžete využít letadla, vrtulníky a dokonce nabízíme i výlet do vesmíru…“ dodává Frydrych s jistou dávkou nadsázky. „Ale hlavním smyslem celé výstavy je představit i jinde než v Muzeu papírových modelů, tuhle opomíjenou součást výtvarného umění.“
Výstavu pořádá Město Broumov ve spolupráci s Muzeem papírových modelů.
Vernisáž proběhne 31. 7. od 18:00 hodin.
Otevírací doba: pondělí – pátek 8:30 – 16:30 hodin; sobota 8:00 – 11:00 hodin.
Formule 1 v polickém Muzeu papírových modelů
Předmluva ke katalogu k výstavě Zdeňka Smaženky
V koutku úst mu pohrává úsměv a zapálená vonící dýmka. Přimhouřenýma očima pozoruje, zda subtilní papírový model formule 1, který drží opatrně v rukách, má správně nabombírované boky pneumatik. Kolik už jen slepil formulí? Sto? Kdepak, daleko víc. Téměř dvě stě…
V modelářském světě se vynořil v roce 2006: démon vysoké postavy, výrazného hlasu i pohledu, s přirozenou autoritou – a s po čertech šikovnýma rukama; ne nadarmo je leteckým technikem, specialistou na drak a motory, a stará se o údržbu letadel a vrtulníků.
Modeláři jej léta znají pod přezdívkou TEO. Nebo také Strýček TEO – inu, prvních padesát let života už má zdárně za sebou, ovšem stále si třeba rád zahraje hokej na kluzišti v Havlíčkově Brodě, kde žije.
Prožil si tak známou a typickou „modelpauzu“, kdy mladý muž řeší vztahy, manželství, bydlení, děti… a koníčky z dětství jdou přirozeně stranou. Ovšem po dosažení jisté životní stabilizace se hobby opět přihlásí, jelikož stará láska nerezaví – a TEO opět po letech oprášil své modelářské nádobíčko: maminčiny kulaté nůžky a malý kapesní nožík.
Zjevil se na diskusním fóru papírových modelářů, propátral, kam se za ta léta posunulo papírové modelářství, a dostal ohromnou chuť zase lepit. A tak lepil. Jeden model za druhým. Dokázal stavět rychle a přitom velmi kvalitně, čímž se stal ideálním spolupracovníkem-testerem tvůrců nových papírových modelů F1, kterých před lety vzniklo v rychlém sledu několik set kusů. I když jej známe především jako skvělého stavitele formulí, nelepí pouze je, rád se pustí i do jiných papírových soutěžních automobilů, do těžkých pracovních vozů nebo do architektury.
Zdeněk má přirozený cit pro papír a ví, co tento stavební materiál vyžaduje. Dokáže najít správné postupy pro stavbu modelů a nenechává si je jen pro sebe: připravil řadu výtečných naučných videí, která osvětlují základní i náročnější technologické kroky pro dosažení vynikajícího výsledného vzhledu papírového modelu. Nejen za tuto osvětu mu patří velký dík.
Dejme slovo Zdeňkovi, jak jsou zaznamenané v knize Papírová archeologie 2:
„Co mi vlastně stavění papírových modelů dalo? Už jako dítě jsem se při lepení papírových modelů více naučil prostorovému vnímání, trpělivosti, přesnosti a preciznosti, což mi bylo v dalším mém soukromém, ale i pracovním životě k užitku. Papírové modelářství je pro mě odpočinkem, odreagováním od všedních starostí běžného života, vyplněním volného času, ale i radostí z konečného vzhledu stavěného modelu. Modelářství mi dalo nová přátelství se stejně zapálenými kolegy modeláři i mnoho dalších zkušeností.
Papírový svět je i mým světem a neumím si bez něj už svůj volný čas a život představit.“
Neuvěřitelnou sbírku papírových „efjedniček“ v měřítku 1:24 postavených Zdeňkem Smaženkou můžete nyní vidět i v našem muzeu. Tuto, v Čechách ojedinělou sbírku, doplňují modely architektury, vzniklé pod rukama „efjedničkového mága“.
Stanislav Fajkus, leden 2018
Zdeněk Smaženka: TEO
S modeláři se v Muzeu papírových modelů (MPM) potkávám už téměř šest let. Milí, pracovití, cílevědomí a většinou velmi jemní a citliví lidé. Přesto mne reakce Zdeňka Smaženky na jeho krátkodobou výstavu v muzeu překvapila. S upřímným dojetím se na vernisáži v sobotu 10. března vyznal k „modelařině“ a s úctou hovořil o lidech, kteří zde vystavovali před ním a mají tu dohromady kolem dvou tisíc papírových modelů.
Na své výstavě má pár modelů nákladních aut, několik modelů architektury a zhruba 100 závodních vozů Formule 1 včetně informací o závodnících ze skutečných závodů.
Před dvěma lety jsme v muzeu obdivovali smysl pro detail modeláře Michala Kavaliera z Prahy. U Smaženky stejně zaujme smysl pro věrnost předloze. Většina jeho formulí vůbec nevypadá jako papírové. Otevřený a vstřícný Zdeněk Smaženka svá kouzla ochotně prozradí, třeba na svém YouTube kanálu https://www.youtube.com/channel/UCoDybIvDaos9WlunEYvyeRQ
Na vernisáži se hovořilo i o osobní stránce tohoto koníčka. Od ředitele muzea Pavla Frydrycha se dostalo upřímného uznání i Smaženkově partnerce. Řekla mi, že jeden pokoj 4x4 m je u nich jen jeho královstvím. Ovšem respekt a přejícnost, s jakou to vyslovila, dokazuje, že mu to opravdu přeje. Jen si představte, že váš partner vejde den co den na pár hodin do svého království, kde vy nemůžete ani uklidit, a nekonečné hodiny cosi tvoří se zaujetím a vášní, které snad pochopí jenom modelář. Nebo partnerka, jako v případě Zdeňka Smaženky.
I mne potěšilo, že na vernisáži byla spousta lidí. Nejen místních. Přejeli i hosté a přátelé z polské Swidnice a modeláři z Olešnice. Přišla i polická starostka, aby hosty přivítala a podpořila práci modelářů i pracovníků muzea. I ona tak přispěla k přátelské atmosféře, ve které se při kávě či zákusku na závěr vernisáže dobře povídalo.
Možná vás papírové modelářství vůbec nezajímá, možná jste zapomněli na své dětství nebo jste si hráli na počítači. Tím spíš se zajděte podívat, jak vypadá dílo, vytvořené rukama s láskou, zaujetím a s citlivou duší. Stihnete to, výstava trvá přes celé léto.
Jindřich Horkel
Výstava přírůstků Muzea (22. ledna – 2. března 2018)
Muzeum papírových modelů připravilo pro návštěvníky výstavu exponátů, které získalo do svého užívání v roce 2017. Vybrané modely jsou představeny v podobě, v jaké se do Muzea dostaly. Často poškozené, zaprášené, ale s nečekanou výpovědní hodnotou. Výstava nabízí možnost představit si, jakou cestu musí každý z exponátů projít, než se stane součástí stálé expozice. Po výstavě projdou zevrubnou prohlídkou, při které se určí, zda zůstanou ve fondu Muzea či nikoliv a potom poputují do dílny restaurátorů, kteří opraví poškození a dají modelům definitivní podobu. Teprve potom se budou postupně zařazovat do stálé expozice.
K nejzajímavějším vystavovaným modelům patří tři, které vyšli v časopise ABC v roce 1972. Jsou jimi model Motorestu espreso, prodejny Jednota a krásný model Mostu SNP, který se nachází v Bratislavě. Ani 45 let jim neubralo nic z jejich krásy a výpovědní hodnoty. Právě tyto modely dodávají výstavě edukativní část, kdy představují život v České republice na začátku sedmdesátých let. Lze je vnímat jako připomenutí stavu nejen architektury, ale celé společnosti v době „normalizace“.
K dalším zajímavým exponátům patří komplet vesmírné techniky, který vydalo nakladatelství Albatros v roce 1986. Lze z nich odvodit fascinaci autorů k lidským výrobkům, které překročili nejen gravitační pole Země, ale zamířily třeba i k nejvzdálenějším planetám Sluneční soustavy.
Kromě slepených modelů výstava představuje i několik vystřihovánek, které se do Muzea dostaly formou daru.
Největší část nových přírůstků získalo Muzeum ze sbírky paní Pravoslavy Svobodové z Prahy. Na poslední chvíli se přírůstky rozmnožily o pár modelů, které vznikly pod rukama paní Libuše Hejnyšové z Police nad Metují.
Tomáš Hobzík: Za obzorem
Výstava v Muzeu papírových modelů
V den státního svátku, 28. 10., byla vernisáží otevřena výstava „Za obzorem“, autora papírových modelů, pana Tomáše Hobzíka. Výstava „Za obzorem“ představuje více jak 150 modelů věží, rozhleden a majáků. Velkou část exponátů prezentuje autorskou tvorbu muže, který osobně navštívil a „vyšlapal“ na více jak 400 rozhleden v České republice. Zajímavou částí výstavy je představení majáků, které stojí v ČR.
Ale Tomáš Hobzík nezůstává uzavřen jen v suchozemských hranicích našeho státu. Na výstavě najdete budovy a majáky třeba z Německa, Polska, Francie, Pobaltí, Skandinávie nebo Velké Británie. Kromě majáků suchozemské České republiky se můžete podívat i na majáky dalších evropských zemí, které nemají přístup k moři – Rakouska nebo Švýcarska. Celkem můžete během prohlídky výstavy navštívit 28 států Evropy, Asie, Ameriky a Oceánie. Expozice je doplněna malým slovníčkem, kde si můžete přečíst, jak se v kterém jazyce 28 zastoupených států řeknou slova Maják, Rozhledna a Věž.
Tomáš Hobzík je pravděpodobně jediným českým modelářem, který se specializuje na stavby majáků. Sám k tomu řekl: „Ono není mnoho lidí, co se věnuje ve světě právě modelům majáků, spíš je to malá skupinka nadšenců. Jsou modeláři, co vidí maják, tak si ho postaví, ale nedělají to cíleně, je to pro ně jen model. Takže vlastně znám pouze tři modeláře, co staví cíleně modely majáků. Jeden je z Holandska, druhý ze Švédska a třetí z Velké Británie.“ Muzeum připravilo krátké představení několika majáků, které je součástí expozice. Stejně tak je na výstavě věnován text i majáku na ostrově Faros, který je jedním ze Sedmi antických Divů světa a stal se základem pro pojmenování majáku třeba ve francouzštině, řečtině nebo italštině.
Nepřehlédnutelnými modely jsou v expozici výstavy Televizní věž na Kamzíku v Bratislavě a pražská Petřínská rozhledna. Právě ta v této podobě existuje pouze v jedné jediné variantě. A takových modelů, které jsou k vidění jen u Tomáše Hobzíka a nyní tedy v Muzeu papírových modelů, je na výstavě několik.
Nenechte si ujít možnost se v Muzeu podívat, co všechno se může odehrávat „Za obzorem“.
Výstava bude otevřena do začátku března 2018.
Kurátorem výstavy je Michal Erben.
K výstavě vyšel katalog, který je možné zakoupit v Muzeu papírových modelů. Součástí katalogu je i vystřihovánka rozhledny Mandava, jejímž autorem je Tomáš Hobzík.
Pavel Frydrych
ředitel Muzea papírových modelů
Titulní strana katalogu k výstavě Za obzorem Tomáše Hobzíka.
Ladislav Badalec (nar. 8. 7. 1947)
Ladislav Badalec je osobností, která výrazně zasáhla do českého světa papírového modelářství – jako autor převážně modelů kosmických lodí, aut, dopravních prostředků a tvůrce trojrozměrných podob fantazií Julese Verna, vytvářel vystřihovánky pro nakladatelství Albatros, publikoval svoji tvorbu v časopisech ABC, Zenit pionierou, Zenit a Elektron Zenit a založil v 90. letech vlastní vydavatelství PaV Andrea. Jak kdosi trefně poznamenal: „Pro mnohé jméno člověka, kterého nikdo nezná, a přesto tento pán udělal ve svém životě radost mnoha klukům.“ Titulován bývá různě: papírový romantik, věčný hoch, duchovní otec muzea papírových modelů. Dodat bychom mohli další označení: muž, který se jen tak nevzdává a jde za svými sny.
Ladislav Badalec to se svojí tvorbou totiž neměl vůbec jednoduché. Od mládí kreslil, modelařil a byl talentovaným hudebníkem, hrajícím hned na několik hudebních nástrojů. Toužil po tom tyto umělecké obory studovat a stát se malířem a ilustrátorem nebo hudebníkem, ale bohužel mu to nebylo umožněno a nakonec tak pracoval jako horník. Svých vášní se ale nevzdal, nadále tvořil a dnes můžeme obdivovat na příklad jeho modely raketa Sojuz 28, kolesový parník Mark Twain, parní plachetnice James Watt, Ocelové město, Parní slon, Vosa, Ještěd a řadu dalších. Cesta k publikování jeho tvorby byla trnitá, nakladatelství Albatros musel přesvědčovat dlouhých 5 let a předložil jeho vedení nespočet modelů, než byl konečně publikován jeho první model, zmíněný Sojuz 28. Se stejným nasazením bojoval i o svoji možnost publikovat v ABC, kde mu zpočátku též nechtěli dát prostor. Umělecky bývá spojován se slovenským modelářem a konstruktérem ing. Ladislavem Jakubčem, se kterým vytvořil duo BaJ, a publikoval ve slovenských časopisech Zenit pionierov, později Zenit a Elektron Zenit. Ladislav Badalec dosud publikoval 100 modelů v časopise ABC, 40 modelů ve slovenském časopise Zenit, vytvořil 12 komiksů, 8 plakátů a kalendářů a nástěnné malby v Muzeu Merkur. Jedním z jeho posledních počinů je, ve spolupráci s dalšími autory, kniha Vytsrihovačky – Papierové modely, kde najdeme např. jeho modely Vosa a Balon Viktoria.
Nová ZOO v Muzeu papírových modelů.
Muzeum papírových modelů připravilo pro návštěvníky Police nad Metují novou podzimní výstavu s názvem Nová ZOO v České republice.
Výstava představí originální výtvarnici, Janu Žuravnyjovou, která se již několik desetiletí věnuje tvorbě z papíru. Učitelka přírodopisu v důchodu, která žije v Lounech, vytváří jeden originální papírový model za druhým. Její vášní je příroda, především je milovnicí fauny. Na výstavě je představeno přes 150 zvířat. Její tvorba je výjimečná.
Úvodní slovo kurátora výstavy:
Asi před třemi lety jsem si všiml nepříliš dlouhého novinového článku o nějaké paní z Loun, která vystavuje své papírové modely na zámku v Jimlíně u Loun. O článku jsem se pak zmínil v Muzeu papírových modelů, odkud jsem byl pověřen paní kontaktovat a zjistit, zda-li by bylo možné získat k výstavním účelům nějaké její modely. A tak jsem poznal paní učitelku Janu Žuravnyjovou z Loun, která tráví takřka veškerý svůj důchodový čas tím, že staví a staví a staví papírové modely. Je po republice jen velmi málo papírových modelářů, kteří by měli podobný rozsah „stavební“ činnosti jako paní Žuravnyjová, která staví do slova a do písmene vše, co se z papíru dá postavit. Její doménou jsou ale zvířata od těch největších až po malé brouky. Právě tato její ZOO tvoří hlavní část další autorské výstavy, kterou nyní MPM pořádá. Její zoologická zahrada je mnohem pestřejší, než ty skutečné, protože v této ZOO najdete kromě obvyklých živočichů jako jsou velké šelmy, primáti, ptáci či zástupci vodního světa, také brouky, motýly, papoušky, domácí mazlíčky, zástupce australské fauny a jako první v republice, může tato ZOO vám také představit proslulého čínského „plyšového medvídka“ – pandu velkou a to hned celou rodinku!
Další pozoruhodnou kolekci tvoří série diorámat představujících vývoj v jednotlivých geologických érách od prvohor do čtvrtohor. Tuto kolekci vytvořila především jako učební pomůcky pro základní školu v Lounech, kde velkou část svého života učila přírodovědu.
Další fenomén nemající obdoby jsou její zahrady, které můžete obdivovat na začátku výstavního prostoru. Tyto úchvatné modely paní Žuravnyjová vytvářela sama jen na základě fotografií z publikací o zahradách. Když jsem tato fantastická zákoutí viděl, poprosil jsem ji, jestli by mě vytvořila modely i nějakých skutečných zámeckých zahrad, které se nacházejí v naší vlasti. Paní Žuravnyjové se nápad zalíbil a tak mi během asi dvou měsíců vytvořila a postavila čtyři naprosto realistické modely zámeckých zahrad z Jaroměřic nad Rokytnou, Bučovic, Červené Lhoty a Duchcova. To vše jen na základě fotografií z internetu!! Také tyto obdivuhodné modely si můžete na této výstavě prohlédnout.
Paní Žuravnyjová také staví velké množství staveb. Pár zajímavých ukázek těchto druhů papírových modelů vám také představujeme.
V samém závěru výstavy jejích modelů pak můžete ještě shlédnout unikátní kolekci figurek vojáků. Tyto figurky se v současnosti bohužel již nedají sehnat, protože jejich autor – italský výtvarník – asi před deseti lety zemřel a krátce poté byl web, kde své figurky poskytoval zdarma ke stažení, nenávratně zrušen. Figurky jsou tak dnes již velmi raritní záležitostí.
Vážení návštěvníci Muzea papírových modelů, tato výstava vám dokazuje, že ani v pokročilém věku není pozdě začít stavět papírové modely. Paní Jana Žuravnyjová je toho jedinečným příkladem. Budeme rádi, když se pro některé z vás stane inspirací. Většinu modelů které od ní tady vidíte, si totiž můžete volně stáhnout z internetu.
Miroslav Konopka
Tituly ověnčený modelář představí svou tvorbu v Polici nad Metují
V sobotu 23. ledna od 14 hodin v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují představí svoji tvorbu Michal Kavalier, jeden z nejvyhledávanějších modelářů v České republice. Muzeum tak pokračuje v koncepci představování světa papírového modelářství jako svébytného oboru výtvarné kultury.
Michal Kavalier je mnoha tituly ověnčený modelář (mj. trojnásobný vítěz celorepublikové Papírové ligy, vítěz modelářské soutěže v německé Hoyerswerdě v roce 2003 s modelem kolesového parníku Mark Twain a celkově držitel více než sedmi desítek medailí ze soutěží nejen v ČR).
S modelářstvím začal v osmdesátých letech minulého století a sám vzpomíná, že první výsledky nebyly příliš valné. „Dnes mě třeba i mrzí, že jsem toho tolik zkazil, ale každý nějak začínal…“.
V současné době se ovšem už víc jak desetiletí pohybuje na špičce papírového modelářství. Patří k modelářským univerzálům, tedy k lidem, kteří nemají vyhraněnou kategorii, kde převážně pracují, ale jeho práce volně přebíhá z jedné kategorie do druhé a třetí a zdá se, že neexistuje hranice, na které by se mohl zastavit.
Sám není autorem modelů, ale jako vynikající zhotovitel si dokázal vybudovat pověst velice šikovného a přitom pečlivého, snad až perfekcionistického, modeláře. Možná je to způsobeno jeho vzděláním, sám připouští, že to může být i dědictví po mamince, která byla také zlatnicí.
„Můj vzor?,“ ptá se sám sebe, „Těžko říct. Má papírový modelář nějaký vzor papírového modeláře? V mých začátcích jsem nikoho podobného neznal. Jinak obdivuji snad všechny naše autory, kteří pro nás nadšence tyto modely ‚hodí na papír‘. Nejraději jsem měl, a stále mám rád, našeho asi nejznámějšího autora a ‚krále‘ vystřihovánek, pana architekta Richarda Vyškovského,“ odpovídá si a hned dodává: „Nerad bych někoho vyzdvihoval, nebo na někoho zapomněl. Svým způsobem je pro mne vzorem každý, kdo postaví hezký model hodný obdivu, který ještě nebyl viděn, který nemám a samozřejmě bych jej chtěl mít také ve své sbírce postavených modelů.“
Výstava sice není bilanční, ale přesto si autor dovolil malé shrnutí své dosavadní tvorby. „Mým nejmenším modelem je již zmiňovaná Zlatá ulička v měřítku 1:1400. Těžko říct, který byl největší. Možná Sojuz 28 od Ladislava Badalce. Rád vzpomínám na spolupráci při stavbě Pražského hradu od Roberta Navrátila nebo spolupráci na modelu Městské památkové rezervace od architekta Richarda Vyškovského. Dále byla úžasná spolupráce s Josefem Kropáčkem na stavbě zvětšeného Jeepu z ABC od pana Vyškovského v měřítku 1:2,5. Nerad bych zapomenul ještě na ‚malé velké‘ modely v měřítku 1:300 od architekta Milana Weinera, kde se jedná o celé městské zástavby jako např. Skalka, Podskalí, nádraží Petrovice, nebo skanzen Veselý kopec,” uvedl autor.
Slavný antický učenec Archimédés ze Syrakus řekl: „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí.“ V parafrázi na tuto známou větu můžeme o Michalu Kavalierovi s jistotou tvrdit: „Dejte mu vystřihovánku a on nám z ní vytvoří model.“
...
Zlatník stvořil Zlatou uličku. Měří 16 milimetrů a je z papíru
Udělejte si výlet za modelem, který opravdu stojí za to. Slavnou Zlatou uličku uvidíte na současné výstavě v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují.
Michal Kavalier se modelařině věnuje již od 80. let. Pokud se ptáte, co lepí, odpověď je jednoduchá - naprosto vše. V jeho sbírce najdete modely od budov přes veškerou techniku, papírová zvířata až třeba po figurku amerického prezidenta Baracka Obamy či papírovou záchodovou mísu.
Za ty desítky let se díky své modelářské pečlivosti, kvalitě a zároveň rychlosti s jakou je schopen modely postavit, vyšvihl mezi absolutní špičku (nejen) českých modelářů. Tato slova potvrzuje několikanásobné vítězství v seriálu celorepublikové Papírové ligy, více než 70 medailí a ocenění ze soutěží u nás i v zahraničí, včetně vítězství na modelářské soutěži v německém Hoyerswerdě v roce 2003 s modelem parníku Mark Twain (autor vystřihovánky Ladislav Badalec). Detailní pečlivost provází Michala celoživotně, a možná proto se profesně vyučil zlatníkem.
Na jednom propagačním plakátu firmy ERKOtyp byla pro představu na ukázku zmenšenina Zlaté uličky v rozměrech 3 × 4 cm (což je stále menší rozměr než krabička od sirek). Nebyl by to Michal Kavalier lepící jakoukoliv vystřihovánku, jenž se mu dostane do ruky, aby i tuto zmenšeninu nepovažoval za plnohodnotnou vystřihovánku. A pojal to jako výzvu, hozenou rukavici. Neváhal, a během asi 5 hodin slepil miniaturní Zlatou uličku v měřítku 1:1400. Výsledný model měl tak na délku 16 mm, pro který byl i malíček vcelku velký podstavec. Tak Michal Zlatou uličku umístil na špendlíkovou hlavičku a zapíchnul do polystyrenu.
Mezi modeláři je známá historka, kdy se chtěl Michal Kavalier pochlubit se svým miniaturním veledílem, čehož využil jeho papoušek a zákeřně se rozlétl s touhou po kořisti, neminul a s hrdostí úspěšného lovce mikro Zlatou uličku v nedosažitelnosti rukou Michala rozcupoval ve svém zobáku.
Papoušek asi netušil, že to byl od něj velice riskantní počin, neboť Michal už už chtěl připravit pekáč a rozehřát troubu, ale naštěstí si svojí pomstu rozmyslel a nebohého drzého papouška ušetřil. Michal si raději Zlatou uličku slepil znovu a již si jí hlídal lépe. A tak tento mikromodel můžeme obdivovat dodnes. Nyní právě v Muzeu papírových modelů, jako jeden z desítek skvostů vzešlých z rukou Michala Kavaliera.
Na závěr snad ještě můžeme přidat zajímavost, že se Michal podílel i na pravém opaku jeho Zlaté uličky - spolu s Josefem Kropáčkem dali dohromady papírový maximodel US Jeepu Willys, který původně nakreslil p. arch. Richard Vyškovský v měřítku 1:24 pro ABC. Oba pánové ho postavili v měřítku 1:2,5.
Výlet za modelem měsíce, předlohou lednového se stala polická radnice
I v roce 2016 bude Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují každý měsíc zvát a představovat nejzajímavější modely ze stálé expozice nebo z aktuálních krátkodobých výstav. Ti co již u nás v Polici byli, určitě viděli předlohu lednového modelu na vlastní oči.
Na Masarykově náměstí (které je památkovou zónou) najdete kromě obchodů i kašnu, morový sloup, dokonce i pramen a samozřejmě radnici. Radnice je postavena v barokním stylu, ovšem doplněna věží s cimbuřím ve stylu tudorovské gotiky. V radnici sídlí městský úřad. Ještě před pár lety byla radnice natřena v pastelově zeleno-bílém hávu, dnes má vínově-bílý háv. A právě radnice se dočkala i zpracování do papírového modelu.
Autorem vystřihovánky je František Sochor, známý především modely dopravní, hasičské, stavební a vojenské techniky pod značkou Firebox. Ale jak je vidět, umí nakreslit i povedený model architektury.
František zpracoval vystřihovánku v několika variantách náročnosti, aby si model radnice mohl postavit každý. Pro nejmenší a začínající modeláře je určena jednoduchá verze vystřihovánky, která se vejde na jednu stránku. Pro středně zkušené je připravena radnice ve větším a detailnějším zpracování na 5 stránek. A pro ty již zkušené profíky je tato verze rozšířená o plastické zpracování detailů.
Všechny verze vystřihovánky poličské radnice najdete zdarma ke stažení na webu muzea www.mpmpm.cz v sekci "ke stažení". Věřte, že vám ta nejtěžší varianta dá opravdu pořádně zabrat, když potrápila i velezkušeného modeláře, Michala Kavaliéra. Přesto se s ní popasoval naprosto perfektně, jak můžete ostatně vidět na přiložených fotografiích jím slepené radnice.
Mezi papírovými modeláři je Michal Kavaliér dobře známý, jelikož nebylo soutěže, kde by nevyhrál nějakou z medailí, má na svém modelářském kontě i několik mistrovských pohárů. Pomáhá též autorům vystřihovánek jako kontrolní stavitel modelů před vydáním. Michal Kavaliér slepí, na co přijde a co se mu dostane do ruky - od jakéhokoliv modelu z časopisu ABC a jiných vydavatelství, z internetu, slepí si bez problémů náklaďáky v měřítku 1:300 i s otáčivými kolečky a sklopnou korbou, ale i Zlatou uličku v titěrném mikro měřítku 1:1 000.
Chcete-li se o tom přesvědčit a nebojím se říci, tedy napsat, obdivovat modelářský um a přesnost jednoho z našich nejlepších modelářů, budete mít jedinečnou šanci přímo v muzeu v prvním čtvrtletí roku 2016. Právě modely slepené Michalem Kavaliérem budou náplní vitrín pro další sezónní výstavu v našem muzeu. Slavnostní zahájení výstavy proběhne v sobotu 23. ledna od 14 hodin.
Muzeum papírových modelů nabízí výpravu do vesmíru
Vesmír nás láká touhou poznáním a objevování neznámého, nekonečností, vše umocňuje protiklad romantiky neznáma v kontrastu s trochou strachu z toho, co odtamtud může vlastně přijít. Proč se tedy nepodívat do vesmíru i s papírovými modely?
Využijeme právě pobíhající výstavu modelů slepených Michalem Kavalierem a podíváme se na model sovětské kosmické rakety Sojuz 28. Ten se totiž zapsal výrazným písmem do historie československého (a vlastně tak trochu i světového) poznávání vesmíru, ale i do papírového modelářství.
Březen je pro připomenutí Sojuzu 28 tím nejvhodnějším měsícem. Sojuz 28 odstartoval svou ve výsledku úspěšnou cestu do vesmíru právě v březnu, a to přesně 2. března 1978 ze sovětského kosmodromu Bajkonur (na území Kazachstánu). Posádku lodi tvořili sovětský velitel letu Alexej Gubarev a především československý kosmonaut-výzkumník Vladimír Remek. Vladimír Remek byl prvním člověkem ve vesmíru z jiného státu než Sovětského svazu či USA.
3, 2, 1, START! Tak nějak (avšak určitě v ruštině) mohl probíhat samotný start Sojuzu 28. Podobně "raketově " se Sojuzem odstartoval Ladislav Badalec svojí autorskou kariéru, když vytvořil model rakety. V roce 1980 vydal Albatros v edici plastické vystřihovánky model Sojuzu 28 pro připomínku slavného letu prvního Čechoslováka do vesmíru, a to včetně startovací rampy s pohyblivými rameny pro ukotvení rakety a to i včetně figurek posádky Alexeje Gubareva a Vladimíra Remka. A pod vším byl poprvé autorsky podepsán právě Ladislav Badalec, dnes již všem dobře známý autor papírových modelů.
Ladislav Badalec byl v té době již schopným výtvarníkem. Maloval od mladých let, v době studií vytvořil i několik krátkých animovaných filmů. Ale vystřihovánka, to je vedle výtvarného pojednání i její zkonstruování. A taková raketa není rozhodně žádná jednoduchá předloha, zvlášť pro prvotinu. Samé válce, kužele, vše ve velkých rozměrech, k tomu pohyblivost startovací konstrukce. Ve výsledku měla vystřihovánka úctyhodných rozměrů i úctyhodný rozsah - celkem 16 stran dílů. V Albatrosu vyšel rozsáhlejší samostatný model již jen Pražský hrad ( 21 stran, P. Blecha - R. Vyškovský).
Sojuz 28 se tak stal jednou z nejvýraznějších vystřihovánek v historii našeho papírového modelářství, kterému se ve své době dostalo uznání v sousedním Polsku, velmoci to v oboru papírových modelů. U nás dnes albatrosácký výtisk patří mezi vyslovené rarity, kdy se cena na internetových aukcích šplhá klidně i k 2500 Kč. Před pár lety Ladislav Badalec vzhledem k zájmu modelářů nechal udělat malonákladový dotisk vystřihovánky, který je už bohužel také rozebrán.
A na závěr přidáme jednu zajímavost i k modelu Sojuzu 28. Mnozí víte, že R. Vyškovský začal své proslavené baráčky tvořit do kolejiště pro syna. I Ladislav Badalec prvotně vytvořil model rakety pro potomka. Ovšem v jeho případě to bylo pro dceru. Po celou dobu konání výstavy Michala Kavaliera máte tedy možnost vidět jedinečný model pro nás tak významné rakety, ale i spoustu dalších krásných modelů.
Velké dojmy z malých věcí na výstavě v Muzeu papírových modelů
Výstava v Muzeu papírových modelů mapuje současný modelářský fenomén v Čechách. Poprvé se autorsky představují jednotlivci z celé České republiky i Slovenska. Například František Kováčik, Lubomír Blichár, Michal Rozínek, Ivan Chmela, Jiří Abel, František Běhounek, Karel Vlásek nebo Kamil Štol.
Na svátek svatého Václava byla vernisáží otevřena další krátkodobá výstava v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Tentokrát se vedle ojedinělé stálé expozice představuje nejmladší „obor“ papírového modelářství, ryze česká specialita, minimodelářství.
Výstava bez nadsázky potvrzuje české pořekadlo o zlatých českých ručičkách. Modely převážně dopravních prostředků v měřítku 1:100 a větším zaujmou nejen svou titěrností, ale až neuvěřitelnou propracovaností.
Výstava představuje hlavně tvorbu modelářů volně napojených na minimodel.cz. Páteří výstavy je průřez desetiletou tvorbou modelářů právě z minimodel.cz. Vernisáž uvedla Martina Váňová z Muzea, která v krátkosti shrnula několikaměsíční přípravu výstavy. Samotnou vernisáží pak svým slovem návštěvníky provedl Tomáš Darebník z minimodel.cz, který zdůraznil právě jedinečnost minimodelů, které nemají nikde na světě obdobu. Tento „obor“ papírového modelářství je českým unikátem a svým kouzlem má potenciál zaujmout i nalákat další generaci modelářů.
Během vernisáže dále promluvil Milan Weiner, autor, který na začátku devadesátých let minulého století začal zveřejňovat v časopisu ABC první minimodely. Jeho populární „krabičky“ stály na samém začátku minimodelářství a návštěvníci se mohou přesvědčit na vlastní oči, kam a jak se modelářství za dvě desítky let posunulo.
Při pohledu na modely, jež se vejdou do skořápky vlašského ořechu, se nabízí otázka, kde až jsou hranice, kam se může zmenšování modelů posunout. Ale tato otázka není podstatná. Nejdůležitějším faktem plynoucím z výstavy je výstava samotná. Prostor, který Muzeum papírových modelů nabízí modelářům nejen z České republiky, a pokračování v nastavené koncepci představuje papírové modelářství jako jedinečnou součást výtvarné kultury.
Z vernisáže si návštěvníci odnášeli velké dojmy z malých věcí. A nejen to. Jeden otec dospívajícího syna při odchodu řekl: „S naším klukem tady dokonce přestala mlátit i puberta!“ A tato věta je sice trochu nečekaným uznáním práce nejen modelářů a minimodelářů, ale celého smyslu Muzea papírových modelů v Polici nad Metují.
Výstava v Muzeu papírových modelů láká na papírové skvosty
Muzeum papírových modelů sídlící v Polici nad Metují, je unikátním místem, kde papír ožívá a vypráví příběhy o minulosti, současnosti i budoucnosti.
Jedinečnou výstavu v Muzeu papírových modelů uspořádal Modelářský klub z polského města Oleśnice pod vedením Kazimierza Surowiaka a Zdzisława Możdżeńa. Členové místního klubu oslovili ty nejlepší modeláře z celého Polska a vybrali modely technického ražení z oboru lodí, letadel, automobilů i vojenské a železniční techniky.
V Polici nad Metují je tak do konce září k vidění například více jak metr dlouhá loď Bismarck, mezi další miniobry výstavy patří například švédská válečná galeona Vasa, kterou vytvořil stavitel Janusz Grudniewski z Wołówa. Z dalších modelů můžeme zmínit třeba lokomotivu Sergej nebo sestavu Karl Gerät Eva i s železničními podvozky a samozřejmě mnoho dalších.
Unikátní modely, které v ČR ještě nikdy nebyly dlouhodobě vystaveny v takovém rozsahu, jsou složeny z tisíce dílů. K výstavě je připraven i doprovodný program. Kvízy, pracovní listy, soutěže a papírové tvoření se tu koná každý den.
Stálá expozice nabízí několik témat. V architektuře na vás čeká pestrá ukázka modelů staveb od hradů a zámků přes městské stavby a kostely až po klasické lidové stavby. Představí se vám modely předloh jak z naší vlasti, tak i z celého světa. Vedle modelů od známých autorů, jako je arch. Richard Vyškovský či Ondřej Hejl máte navíc jedinečnou možnost vidět téměř kompletní tvorbu Milana Bartoše. A to od těch úplně prvních modelů ještě kreslených ručně (Tajuplný hrad - nikdy nevydáno!) přes modely kostelů, věží a dalších staveb všem dobře známých z vydavatelství Dukase či časopisu ABC. Opravdovou lahůdkou jsou pak dosud nevydané modely, jako je kostel sv. Bartoloměje z Pardubic, chrám sv. Ducha z Hradce Králové, lidové stavby ze skansenu Veselý Kopec či kostelík z Dánska. Z dílny Milana Bartoše v našich vitrínách najdete na 70 modelů a jejich autor je zároveň i jejich stavitelem.
Kompletní obměny se dočkaly i modely techniky. Došlo k rozšíření počtu modelů letadel, kdy nám ve vitrínách přistály ukázky jak válečných, tak i dopravních letadel, historických i moderních. Letecké sekci vévodí gigantický model letounu B-52D Stratofortress, který se vám bude vznášet nad hlavou. V lodích vaši pozornost určitě upoutají válečné křižníky a plachetnice z dob objevování nepoznaných koutů naší planety.
Na závěr na vás čeká lahůdkový koutek s tématikou kosmických modelů, fantasy a sci-fi. Až budete koukat do vitrín na vesmírné koráby, zvedněte svůj zrak nahoru "k obloze", kde nad vámi, jak už pravil Galileo Galilei, se točí samotná Zeměkoule a kolem ní rotuje Měsíc. "Klasické" modelářské kategorie doplňují úžasné modely všemožných zvířat (jsou skoro jako živá) a zahradních diorámat, jejichž autorkou je paní učitelka Jana Žuravnyová z Loun.
Neváhejte a využijte krásných letních dnů, volných víkendů či dovolených a zastavte se v našem a vlastně i vašem muzeu!
Výstava firmy Betexa
Výstava firmy Betexa
Slavnostní vernisáží byla v sobotu otevřena již třetí krátkodobá výstava v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Expozice výstavy představuje firmu Betexa, jako jednu z nejvýznamnějších firem v České republice zabývající se vydavatelskou činností papírových vystřihovánek a dalších didaktických pomůcek nejen pro nejmenší, ale i pro širokou veřejnost.
"Betexa podporuje u dětí všestrannou manuální zručnost, tvořivé myšlení a představivost, ale i tolik nezbytnou trpělivost. Jedním z její nejzajímavějších výrobků je hra Pexetrio, inspirující se pexesem, která ovšem přidává k zábavě hry i velkou edukativní 'přidanou hodnotu'," představila firmu Martina Váňová z Muzea papírových modelů.
Výstava představuje v celé šíři papírové vystřihovánky a modely, a také další produkty brněnské firmy. "Vernisáž proběhla netradičně jako interview s majitelem firmy, panem Tomášem Bělkou, ing. Robertem Navrátilem, jedním z konstruktérů papírových modelů, který pracuje pro Betexu a modelářem Filipem Ježkem, který pro firmy staví prototypy modelů. Ty jsou zpětnou vazbou nejen pro konstruktéra, ale i pro výrobce, který na jejich základě může posoudit i to, zda se model vejde do nějaké vitríny v bytě, a jak je jeho stavba časově a technicky náročná," uvedla Martina Váňová.
Návštěvníci vernisáže tak měli ojedinělou možnost seznámit se s celým osudem vystřihovánky – od nápadu, přes konstrukci a prototyp k jejímu tisku a distribuci. Pánové Bělka a Navrátil popisovali vznik vystřihovánky hradu Karlštejn a pan Ježek vzpomněl na příběh stavby unikátního modelu Pražského hradu, který je součástí výstavy.
Video z vernisáže výstavy.
Rozhovor s Tomášem Bělkou, Robertem Navrátilem a Filipem Ježkem.
Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují vystaví papírové betlémy.
Vernisáž výstavy, která má podtitul: "před Vánocemi i to nejhodnější dítko spíše dravé zvěři podobno...", začne v sobotu 8. listopadu v 15 hodin. Výstava potrvá do 11. ledna příštího roku.
Výstava představí řadu regionálních papírových betlémů, především z dílny akademického malíře z Jaroměře – Jiřího Škopka, který se narodil 21. 7. 1933 ve Velimi. Z kolínského gymnázia odešel na sklářskou školu, kde studoval obor malba skla. Na popud malířky Dany Sokolové zkusil přijímací zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a jako jediný, byl přijat ke karikaturistovi Antonínu Pelcovi. Nakonec skončil u známého výtvarníka, básníka, dramatika, svého času organizátora zahraničních výstav a sběratele umění, Adolfa Hoffmeistera na oboru filmová grafika a karikatura. Škopek tak dostal školu umělce, který se dnes řadí k předválečným osobnostem, jež formovaly českou avantgardu. Jiří Škopek dnes žije a tvoří v Jaroměři. Věnuje především malbě a kresbě. Restauruje, zabývá se volnou i užitkovou grafikou, medailérstvím i knižní vazbou a ilustrací. Vydává pohlednice a papírové betlémy.
"K výstavě papírových betlémů Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují připravilo bohatý doprovodný program. Nečekejte však obyčejný výklad průvodce, ale hravé vzdělávací programy pro všechny generace. Součástí výstavy budou tvůrčí dílny, během kterých si zájemci budou moci betlém vlastnoručně vytvořit! K dispozici budou zábavné pracovní listy, které vás provedou výstavou. Nabízíme široký sortiment papírových betlémů v prodeji. Každý den otevřena dílna přímo v expozici," připomněla doprovodný program manažerka muzea Martina Váňová.
Doprovodný program výstavy:
Vyfoť betlém u vás doma!
Do 10. ledna přidejte fotografii vašeho domácího betlému na facebook MPM nebo zašlete na email info@mpmpm.cz . Ty nejzajímavější odměníme!
Darujte betlém Malým Svatoňovicím a obohaťte jejich velkolepou sbírku a každoroční výstavu betlémů! Máte doma papírový betlém nazbyt! V Malých Svatoňovicích se o něj dobře postarají. Přineste ho nebo zašlete do Muzea papírových modelů.
Program pro školní skupiny. Komentovaná prohlídka výstavy a muzea. Tvořivá dílna tematicky zaměřená k probíhající výstavě a věku skupiny. V ceně je lektor, veškerý materiál, čaj a pracovní listy. Cílová skupina: MŠ, 1. – 5. třída ZŠ, 6. - 9. třída ZŠ, víceletá gymnázia. Délka programu: dle časových možností účastníků 45 - 90 min. Cena: 40,-Kč žák, pedagogický doprovod zdarma, min. 15 dětí.
Neděle 21. 12. 2014 od 14 hodin
QUILLING Z PAPÍRU
Workshop, kde si osvojíte zajímavou techniku. Vánoční hvězdy a dekorace nejen na stromek. Vhodné pro všechny věkové kategorie. V ceně je zahrnut lektor, materiál a drobné občerstvení. Vstupné: děti do 6 let zdarma, ostatní 40,-Kč
Středa 24. 12. 2014 od 10 do 16 hodin
ŠTĚDRÝ DEN V MUZEU PAPÍROVÝCH MODELŮ
Papírové tvoření, koledy, soutěže a výstava betlémů. Přijďte si vyrobit malý dárek na poslední chvíli, nebo si jen s námi ukrátit čekání na Ježíška. Vstupné: děti do 6 let zdarma. Ostatní 40,-Kč.
Pátek 26. 12. 2014 od 15 do 18 hodin
KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY NA ŠTĚPÁNA
Komentované odpoledne, dílna a dětský koutek v Muzeu papírových modelů. Vstupné: děti do 6 let zdarma, ostatní 40,-Kč.
Výstava s názvem Papírový svět Richarda Vyškovského je první krátkodobou výstavou v Muzeu papírových modelů
Symbolicky, na již druhé výročí otevření muzea, se v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují otevře výstava velikánovi papírového modelářství u nás. Vstup na celodenní doprovodný program vernisáže 31. května je zdarma. Ing. arch Richard Vyškovský v letošním roce oslaví pětaosmdesáté narozeniny a za více než pětačtyřicet let své tvorby má na svém pomyslném kontě několik stovek vytvořených modelů.
Richard Vyškovský se narodil 13. července 1929 ve Vídni v české rodině. První model vytvořil jako reakci na "hlad po angličácích" prodávaných v ČSSR pouze v Tuzexu. Chtěl dokázat kolegům v práci, že si takové autíčko může vytvořit i z papíru. Za vzor mu posloužil Matchboxový model Packard Landaulet ze série Models of Yesteryear. Papírový model autíčka byl prezentován v novinách a díky tomu v rychlém sledu pak o vystřihovánky projevili zájem Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK) později přejmenované na Albatros, ale především šéfredaktor časopisu ABC Vlastislav Toman.
Časopis ABC se stal domovem modelů Vyškovského a nabízel tak pravidelně zábavu a poučení nejen tehdejší mládeži. Na tvorbě Vyškovského vyrostla nejedna generace modelářů. Od roku 1995 vychází modely Richarda Vyškovského také v synově nakladatelství ERKOtyp.
Richard Vyškovský dokázal z obyčejného papíru zkonstruovat snad vše - automobily, letadla, lodě, formule 1, stavební stroje, figurky - ale především jeho srdci nejbližší, modely architektury. Díky zaměstnání ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚPRMO) měl pro svoje modely jak lidových chaloupek, tak hradů ty nejlepší znalosti tématu. Richard Vyškovský i v dnešní době počítačů zůstává věrný ruční kresbě vystřihovánek. Každý díl si vyměří, narýsuje a vybarví štětcem a barvami. Výsledná vystřihovánka je tak unikátní umělecké dílo, za kterým se skrývá mnoho desítek hodin práce. Richard Vyškovský dodnes nakreslil více než tisíc stránek vystřihovánek, což představuje několik stovek modelů.
Přijďte zavzpomínat a vrátit se třeba i do svého dětství, objevovat nové a bavit se spolu s tímto renesančním člověkem. K vidění budou nejen známé modely, ale i ty dosud nevydané, mezi nimiž vévodí nádherný model Pražského hradu. Výstava, která je pořádána za podpory MAS Stolové hory, potrvá do 28. října. Tak neváhejte a navštivte nás!