Přiznávám, že mne výstava s názvem „Historické hřbitovy“ nelákala. Historii mi znechutili ve škole a „do čeho jdu“ mne zatím nezajímá. Slíbil jsem však tento článek. A z toho, co jsem našel na stránkách pořadatelů výstavy http://cimiterium.cz/ a http://www.omniumos.cz/cz/index.html bych to nedokázal napsat.

Sotva jsem však vkročil do výstavní místnosti v prvním patře Zeleného domečku vedle Muzea papírových modelů (MPM) v Polici nad Metují, byl jsem osloven kouzlem, které dokážou vytvořit jen tvořiví a zaujatí lidé. Na 12 panelech rozmístěné desítky pečlivě vybraných fotografií z několika míst naší země. Samozřejmě nechybí obrazy ze hřbitovů na Broumovsku, v Polici nad Metují i v Hronově, Teplicích nad Metují a další. Je tu zastoupeno i Podkrkonoší, Jesenicko, České středohoří a židovské hřbitovy, které také nepůsobí na fotkách nijak depresivně.

Neobyčejný dokument, který zachycuje zdánlivě neuchopitelnou část našich životů. Tvůrcům výstavy se to skvěle povedlo. Hned u prvního panelu mne zaujal Werichův citát, stejně vlídný jako na ostatních: „Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se možná neprobudí. Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej.“

A pak jsem se zadíval na fotografie. Zajímavé detaily, neobvyklé pohledy, obrazy míst, která většinou nenavštěvujeme s úsměvem, tu však působí vlídně a přinášejí zvláštní pohodu. Pro přespolní podtrhuji, že tak působí všechny výstavy v „Zeleném domečku“. Ředitel MPM a předseda spolku Apeiron v Polici nad Metují Pavel Frydrych s Martinou Váňovou dokážou vždy zaujmout originalitou i podnětnými myšlenkami.

Výstava je otevřena do konce března ve stejných hodinách jako MPM a vstupné je dobrovolné. V muzeu, pár kroků od výstavní síně, jsou vedle stovek papírových modelů z různých oborů krátkodobě vyslaveny modely formulí Zdeňka Smaženky. Schválně, jestli poznáte, že jsou z papíru :-).

Výstavu „Historické hřbitovy“ pořádá spolek Omnium ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a podporou Města Police nad Metují.

Jindřich Horkel