Archiv výstav

V roce 2020 uplynulo sto let od úmrtí jednoho z největších rodáků Police nad Metují, violoncellisty, pedagoga a zakladatele slavného Českého kvarteta, Hanuše Wihana. K tomuto výročí připravilo Město Police nad Metují ve spolupráci s Muzeem papírových modelů a spolkem Apeiron projekt „Wihanův rok“. V jeho rámci vycházely po celý rok na stránkách Polického měsíčníku články mapující životní osudy pana profesora Wihana.

Vzhledem k pandemické situaci ve společnosti jsme byli nuceni další akce projektu přesunout na rok 2021. Ale můžeme v tom najít i pozitivum: díky odkladu o 364 dny jsme mohli celý projekt vypilovat...

Korespondáž A+K (Praha – New York, New York – Praha)

Výstava koláží–dopisů zaznamenávajících prožívání konkrétních dnů

Na začátku přátelství Aleny Laufrové a Kateřiny Kyselicy byla spolupráce při organizování dvou recipročních výstav současné české a americké grafiky v Praze a New Yorku. Po více než roční přípravě, která probíhala emailem a telefonováním přes Skype, se obě výtvarnice osobně setkaly v New Yorku v rámci zahájení výstavy české grafiky v Českém centru. Poznaly, že jsou podobně naladěny i že jejich pohled na život je v mnohém totožný. Poté, co Alena Kateřině v New Yorku zanechala s poděkováním jednu na místě pro ni vytvořenou koláž, napadlo je, že se inspirují výstavou s názvem „Jiří Kolář a Beatrice Bizot – Korespondáž“, která rok předtím proběhla v Praze.

Alena s Kateřinou začaly svoji vlastní „korespondáž“ s výměnou koláží – dopisů každý týden po dobu dvou let. Mezi Prahou a New Yorkem putovaly pravidelně úhledné balíčky komorního formátu. Koláže jsou z rubové strany zároveň dopisy, informují o náladách, nápadech, zážitcích autorek. Jsou to jakési kompoziční etudy, legrácky, hry s papírovým materiálem, kombinací písma, reprodukcí, linek, tvarů, struktur i barev. Samozřejmě i náhoda se stávala pro tvorbu vítaným odrazovým můstkem. Týdně si autorky posílaly jednu až tři koláže současně, podle stavu invence a chuti.

Na výstavě je tak prezentováno přes 200 koláží, pravidelných „cvičení“, která se pro autorky staly potřebou, inspirativním výtvarným počinem, záznamem proběhlého týdne, tak trochu deníkem a zastavením času.

Co pro autorky projekt Korespondáž A + K znamenal?

Alena Laufrová:

Pravidelně dávat a dostávat. Sdílet a sdělovat. Tvořit a přemýšlet. Radovat se ze vzájemného výtvarného i písemného kontaktu s blízkou bytostí. Na malém formátu pracovat s papírem, pokoušet se vyjádřit momentální rozpoložení… Uvědomila jsem si, nakolik mne zajímá struktura papíru, zvláště kartonu, jeho narušování, drásání. To mne později přivedlo k větším kompozicím z kartonových proužků. Korespondáž byla pro mne radostnou hrou, zkoušením, hledáním. Báječným způsobem komunikace přes oceán.

Kateřina Kyselica:

Pro mě byla zajímavá určitá lehkost tohoto projektu daná tím, že jsem tvořila, tedy vizuálně komunikovala s osobou, která je mi velmi blízká a zároveň podobně výtvarně naladěná. V době, kdy prezentace formou výstavy je nejen přirozeným vyústěním, ale často či zpravidla také cílem tvůrčího procesu, je mi korespondenční projekt hrou a potěšením. To, zda budou koláže vystaveny, bylo během daných dvou let druhotné. Autocenzura, kterou automaticky zapínám při hodnocení svých prací, byla potlačena do pozadí. Šlo totiž o záznam určité etapy a o komunikaci, viditelnou a příjemnou na dotyk. Na druhé straně byl pro mě projekt systematickým tvůrčím cvičením a pobídkou k tvůrčímu hledání.

Alena Laufrová (nar. 1952 v Praze) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér užitkové a ilustrační grafiky u prof. Zdeňka Sklenáře. Věnuje se volné grafice, v posledních letech převážně kombinovanému slepotisku, pastelu a kresbě, nyní především práci s papírem

Její tvorba byla prezentována na více než 30 samostatných výstavách v České republice i v zahraničí (Praha, Pardubice, Brno, Olomouc, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Mariánské lázně, Varšava, Káhira, Londýn, atd.), zúčastnila se mnoha mezinárodních výstav (Interart Poznaň, Polsko, International Mail Art Granada, Španělsko, Mezinárodní exlibris – Kongres, Německo, Los Angeles, USA, Inter-Kontakt-Grafik, Vilnius, Polsko apod.)

Práce Aleny Laufrové byly několikrát oceněny (2003 – cena Spolku sběratelů a přátel exlibris na Festivalu komorní grafiky, 2004 – cena za hlubotisk, Grafika roku, Praha a cena za komorní grafiku, Grafika roku, Praha, 2009 – čestné uznání za komorní grafiku, Grafika roku, Praha) a jsou zastoupena ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze, v Národní galerii, Praha, v Ermitáži, Leningrad, v National Muzeum ve Washingtonu apod. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR

Kateřina Kyselica (nar. 1973 v Karviné, žije v New Yorku) vystudovala vysokou školu uměleckou ve státě Virginie v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku. Věnuje se zejména práci na papíře – kombinované technice, koláži, volné grafice, a autorské knize. Její tvorba byla prezentována na samostatných a skupinových výstavách v International Print Center New York, Center for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New Yorku, dále v Paříži, Londýně a v Galerii Hollar v Praze, a je zastoupena v soukromých sbírkách. Jako nezávislá kurátorka prezentuje volnou grafiku v kontextu současného umění. Založila umělecký časopis Celebrating Print zaměřený na volnou grafiku ve Střední a Východní Evropě, který vede jako šéfredaktorka.

Nejraději se dívám na hotový model

Svět architektury

Architektura je to, co činí zříceninu krásnou.
Le Corbusier

Česká republika v sobě skrývá spoustu nečekaných pokladů. Sice všichni víme, že tady máme mnoho zachovalých zámků, spoustu hradů – ať už v podobě zřícenin nebo více či méně zachovaných staveb, ale kolikrát si člověk uvědomí, že co se těchto památek týče, jejich počet v přepočtu na jednoho obyvatele je jedním z nejvyšších v Evropě? Česká republika je prostě velmoc v počtu zachovaných, zařízených a veřejnosti přístupných hradů a zámků.

V publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je část věnovaná architektuře uvedena těmito slovy: „Architektura je bezesporu vlajkovou lodí české scény papírového modelářství. Množství zachovaných architektonických památek v našich zemích nejspíš úzce souvisí s množstvím jejich papírových ‚zmenšenin‘ v modelech. Tím, že architektura pracuje převážně s rovnými plochami, se jakoby sama nabízí k ‚reprodukci‘ ve zmenšeninách.“ Množství konstruktérů papírových modelů, kteří podlehly lákadlu architektury, je veliké. Nebo se to dá říci i opačně: množství konstruktérů papírových modelů, kteří nepodlehli lákadlu architektury, je minimální. Za všechny můžu jmenovat legendárního „papírového krále“, pana architekta Richarda Vyškovského a dále třeba Milana Bartoše, Ondřeje Hejla, Roberta Navrátila, Milana Weinera, ale třeba i bytostný technik s ohromnou fantazií Ladislav Badalec a mnoho dalších. Ivan Zadražil v tuto chvíli patří mezi nejpilnější a nejznámější autory, tedy konstruktéry papírových modelů hradů a zámků. Počet hradů a zámků, který vytvořil, se blíží padesátce, k tomu můžeme připočíst několik sakrálních staveb. Nebo třeba model pivovaru či benzínové stanice…

Modely Ivana Zadražila mají vlastní osobitý rukopis. Jeho stopy lze vysledovat v práci, kterou Ivan Zadražil dělá – vede projekční kancelář a vzděláním je stavař a technik. Sám tvrdí, že i jeho práce a vzdělání tak trochu napomohli skutečnosti, že se do konstrukce modelů pustil. Ovšem ne předpokládatelnou přímkou, že od projekce je k modelu „domečku“ blízko. V rozhovoru pro Pelhřimovský deník – zdůrazňuji, že to bylo v roce 2012 – řekl: „Před třemi lety mi jednak ubylo práce v projektování, a jednak jsem chtěl také trošku vybočit ze stereotypu svého zaměstnání. Začal jsem tedy tvořit věže, a tou první byla vyhlídková věž v Havlíčkově Brodě. Havlíčkobrodské muzeum si nakonec vyžádalo model celého kostela.“ Ale přiznává, že z práce projektanta si něco k práci papírového modeláře přinesl, jak se můžete dočíst v rozhovoru v tomto katalogu.

Osobitý rukopis Ivana Zadražila pramení prioritně z toho, že jeho modely jsou spíše určeny pro nemodeláře. Konstruuje je tak, aby byly slepitelné spíše snadno, než aby se pouštěl do technických fines a zpracování architektonických detailů. Tím ovšem není řečeno, že by nesplňovaly základní ideu papírového modelářství – co nejvíce se v papíru přiblížit reálné předloze. Autor dává přednost výtvarnému zpracování, které převládá nad technickou stránkou modelu. A tato výtvarná část, stejně důležitá, jako ta technická, je nejzřetelnějším rysem jeho modelů. Nebojí se barevnosti, nebojí se zjednodušení, ale duše modelu zůstává. Podobně jako zabstrahovaná krajina na obraze od dobrého malíře může o předloze říci daleko víc, než kdyby byla zpracovaná realisticky, odhalují modely Ivana Zadražila mnohdy více ducha místa, než kdyby kladl větší váhu na jejich technickou stránku. Sám k tomu říká: „Konstrukci modelů se snažím tvořit tak, aby stavbu zvládli složit hlavně ‚nemodeláři‘. Pro modeláře jsou moje modely jednoduché. I když jednou si můj model chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře koupil zručný modelář, a ten si ho ještě ‚vytunil‘ tak, že z mých původních 61 dílů vytvořil 3600 dílů.“

Ivan Zadražil prostě vykročil vlastní cestou. A to znamená, že zpestřil „papírovou tvorbu“ v Čechách. A každé zpestření, každý jiný úhel pohledu posouvá danou problematiku dál. Bezpochyby můžeme tvrdit, že Ivan Zadražil posouvá „problematiku“ papírového modelářství tou správnou cestou. V už zmiňované publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je v závěru statě o architektuře i tato věta: „Architektura zůstává stále vlajkovou lodí české modelářské scény.“ Lze s ní stále bezesporu souhlasit. A souhlasit lze i s tvrzením, že Ivan Zadražil je jedním z těch, kteří podporují plavbu vlajkové lodi české „papírácké“ modelářské scény.

Svět báječných strojů

Kdyby přístroje, které lidé během doby vynalezli, ještě taky fungovaly - to by byl příjemný život!

Kurt Tucholsky

Není bez zajímavosti si uvědomit, že jedním z prvních skutečných modelů, tak jak papírový model vnímáme dnes, který vyšel v časopise ABC, byl model vesmírné lodi Juruje Gagarina Vostok 1. Prvním modelem „papírového krále“ Richarda Vyškovského, tenkrát ještě ve spolupráci s Pavlem Blechou, byl model autoveteránu Packard Landaulet. Prvním modelem Ladislava Badalce, který vyšel v nakladatelství Albatros, byl model rakety Sojuz 28… Tímto úvodem chci říct jediné: modely techniky a strojů mají své nezastupitelné místo ve světě papírových modelů, stejně jako modely architektury. Stejně jako v případě architektury lze tvrdit, že jen malé procento modelářů-konstruktérů si neudělalo, aspoň pro radost, nějaký model techniky. A nezáleží na tom, jaký – zda se jedná o automobil, stavební stroj, letadlo, loď nebo cokoliv dalšího. Ale stejně jako jsou bytostní autoři architektury, lze i tady najít bytostné autory techniky, kteří jiné modely dělat nebudou.

Ivan Zadražil se dostal k modelům techniky postupem času. Po hradech a zámcích. Jakoby niterně vnímal mezeru ve své tvorbě, kterou chtěl zaplnit. Sám vypravuje, že to byl jakýsi hlas z nitra…

I tady lze vysledovat – aspoň v náznaku – vliv práce stavebního projektanta. Nezastupitelné místo v jeho tvorbě mají třeba modely stavební techniky. Ale nic není tak snadné, jak se může na první pohled jevit. Autor přiznává, že dlouhou dobu neměl odvahu se sám pustit do modelů techniky a tak si nejprve přizval ke spolupráci zkušeného modeláře Ivana Hrebíka. Teprve potom se pustil do vlastní autorské tvorby.

Publikace „Místo, kde papír ožívá“ zmiňuje o modelech techniky toto: „Díky technice objevilo papírové modelářství svou zlatou studnici inspirace. Společně s architekturou je právě kolová technika největším inspiračním zdrojem pro papírové modely. A můžeme směle tvrdit, že papírové modely automobilů jezdí po imaginárních silnicích a cestách Československa už téměř 115 let! Stanislav Fajkus, jeden z nejuznávanějších a největších znalců historie papírového modelářství, napsal: ‚Nejstarší nám známá česká vystřihovánka automobilu je z roku 1903, otiskl ji dětský ilustrovaný časopis Malý čtenář. Formát listu je 17×15 cm.‘“ Když uvážíme, že nejstarší modely architektury vydané na území Československa vycházely hned po jeho vzniku (a patrně nejstarším modelem české architektury je vystřihovánka Malostranských mosteckých věží z roku 1888, kterou ovšem vydalo francouzské vydavatelství Imagerie d´Épinal, Pellerin & Cie), můžeme směle tvrdit, že Ivan Zadražil pokračuje v tradici těch nejpopulárnějších modelů, která v českém papírovém modelářství přetrvává do dneška. To samozřejmě sebou nese i řadu rizik, protože autor takovýchto modelů je nutně srovnáván se svými předchůdci a současníky.

Ivan Zadražil se v současné konkurenci neztratil. A stejně tak se neztratil v porovnání se svými předchůdci. Jeho jméno je v komunitě modelářů známé. A navíc – díky své vydavatelské filosofii – proniká stále více do podvědomí široké (rozuměj nemodelářské) veřejnosti. A jak by také ne. Stačí se podívat na seznam jeho vystřihovánek techniky, kde najdeme tak široký záběr, až se z toho člověku může zatočit hlava. Ivan Zadražil je autorem modelů osobních a dodávkových automobilů, vlaků, stavební techniky, člunů, vrtulníků, tanků nebo kamionů.

V pestrosti nabídky spočívá i jakási krása. Možná spíše než krása, tak okouzlení. Okouzlení pramenící z nezdolné fantazie a inspirace člověka. Podle vypravování Ivana Zadražila stačí, aby se prošel ulicemi „svého“ Pelhřimova a vidí kolem sebe věci, které si ukládá do paměti s tím, že „tohle by přece šlo, tohle ti ještě chybí“. A pak přijde ta chvíle inspirace, kdy nápad uzraje a postupně začne vznikat pracovní projekt a z něj se nakonec vyloupne model třeba vrtulníku nebo dodávky. A tomu se říká tvorba. A tvořit Ivan Zadražil skutečně umí.

Ivan Zadražil má za sebou víc jak desítku výstavy svých modelů. Tou, která bezprostředně předcházela výstavě v Muzeu papírových modelů, byla výstava v klášterním areálu Ostrov u Karlových Varů.

Stálou expozici jeho modelů si můžete prohlédnout na zámku ve Žďáře nad Sázavou.

V březnu máte poslední šanci se podívat na tu nejaktuálnější tvorbu na „papírácké“ scéně. Ivan Zadražil patří mezi nejpilnější a nejznámější autory papírových modelův Čechách.

Poslední model, který zatím vznikl v jeho dílně, je hrad Karlštejn. Tento nejznámější a pravděpodobně nejkrásnější hrad v České republice se doposud dočkal několika zmenšení v papíru. A mnohé z těchto modelů můžete vidět i v naší expozici a máte tak možnost posoudit, jak k danému tématu přistoupili jednotliví autoři.

Hrad Karlštejn začal stavět český a římský král, později císař Karel IV., původně jako osobní reprezentační sídlo. Teprve po získání císařské koruny se rozhodl účel hradu pozměnit a udělat z něj klenotnici, prostor pro uschování říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků (České korunovační klenoty byly na hrad převezeny až počátkem 20. let 15. století).

Během staletí byl hrad několikrát obléhán, ale nikdy nebyl dobyt.

K samotnému hradu se váže několik pověstí. Tou nejznámější a nejnepravděpodobnější je ta, že na hrad měly ženy zakázán vstup.

Další tradovaná historky už může mít reálnější základ. Hradní studna je sice hluboká 78 metrů, ale nemá vlastní pramen. Voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Traduje se, že všichni dělníci, kteří o této skutečnosti věděli, byli po ukončení práce na studni zavražděni nedaleko hradu. Na tomto místě potom vznikla ves Mořina, jejíž název je údajně odvozen právě od faktu, že zde byly umořeni dělníci…

Zajímavou skutečností je, že nikdo z obléhatelů hradu tuto skutečnost nezjistil a nevyužil evidentní slabiny v obraně hradu.

V současné době si můžete vystřihovánku hradu Karlštejn v Muzeu koupit od tří autorů. Kromě zmiňovaného Ivana Zadražila, máme v nabídce Karlštejn od firmy Betexa (autorem je Robert Navrátil) a od firmy Dukase (autorem je Milan Bartoš, který je v současné době považován za nástupce Richarda Vyškovského, co se modelů architektury týče.)

Výstava potrvá do konce března a vyšel k ní katalog, který je možné si v Muzeu koupit.

Pavel Frydrych

Výstava Muzea papírových modelů

LokArt, Café Herzog, Broumov
30. 8. 2018
Vernisáž 31. 7. od 18:00 hodin

V Broumovské výstavní síni LokArt prezentuje Muzeum papírových modelů malý průřez tvorbou papírového modelářství v celé jeho úchvatné šíři. Papír, jako jeden z nejstarších materiálů, které provázejí lidstvo, má mnoho podob, se kterými se denně setkáváme. Ať už v podobě papírových listů, bankovek nebo třeba obalových materiálů. Díky své struktuře je v podstatě snadno „modelovatelný“ a díky tomu mohou vznikat ohromující papírové modely. V mnoha ohledech modeláři využívají modelovatelnost papíru v maximální míře. Občas se dá tvrdit, že dál už to nejde…

Muzeum připravilo reprezentativní průřez, který odhaluje širokou škálu modelářství. Jsou zde představována jeho jednotlivá odvětví, která nabízejí velice zajímavou procházku po světě techniky, architektury, létajících strojů nebo třeba legendární miniboxy Milana Weinera.

Neméně zajímavou částí expozice jsou modely inspirované romány Julese Verna, které vznikly v dílně Ladislava Badalce. Bez nadsázky o nich lze říci, že vznikly díky fantazii na druhou – v první řadě v hlavě světoznámého spisovatele, který předpověděl třeba lety na Měsíc. A na tomto základě, vycházejíc z knižních ilustrací a kreseb, přeměnil modelář Vernovy fantazie do třírozměrného modelu.

Samozřejmě expozice pamatuje i na legendární – a stále vycházející – časopis ABC, se kterým si papírové modelářství spojuje většina populace České republiky. V krátkém nástinu se v expozici objevují čísla časopisu stará třeba 40 let, ale i ta dnešní. Je potom už pouze na návštěvníkovi, ke kterým ho to bude více přitahovat.

Unikátní částí expozice je svět zvířat, které vytvořila modelářka Jana Žuravnyjová. Nabízí neskutečnou procházku od zvířat africké savany, přes dna moří a oceánů k fauně mírného podnebí.

„Výstava není zamýšlena jako dokonalý průřez světem papírových modelů,“ řekl ředitel Muzea papírových modelů Pavel Frydrych, „ale spíš je to malá ukázka toho, co vše lze s papírem dělat a co vše je možné z papíru vytvořit.“

Na malém půdorysu výstavní síně LokArt je skutečně na co se dívat a co obdivovat. „Vlastně se LokArt, po Polici nad Metují, stává druhým místem, kde můžete projít doslova celý svět, geograficky od Afriky přes Evropu do Asie, anebo od nejstarších autoveteránů po monoposty formule 1 a přitom se nechat omámit kouzlem architektury. Při cestě můžete využít letadla, vrtulníky a dokonce nabízíme i výlet do vesmíru…“ dodává Frydrych s jistou dávkou nadsázky. „Ale hlavním smyslem celé výstavy je představit i jinde než v Muzeu papírových modelů, tuhle opomíjenou součást výtvarného umění.“

Výstavu pořádá Město Broumov ve spolupráci s Muzeem papírových modelů.
Vernisáž proběhne 31. 7. od 18:00 hodin.
Otevírací doba: pondělí – pátek 8:30 – 16:30 hodin; sobota 8:00 – 11:00 hodin.

Předmluva ke katalogu k výstavě Zdeňka Smaženky

V koutku úst mu pohrává úsměv a zapálená vonící dýmka. Přimhouřenýma očima pozoruje, zda subtilní papírový model formule 1, který drží opatrně v rukách, má správně nabombírované boky pneumatik. Kolik už jen slepil formulí? Sto? Kdepak, daleko víc. Téměř dvě stě…

V modelářském světě se vynořil v roce 2006: démon vysoké postavy, výrazného hlasu i pohledu, s přirozenou autoritou – a s po čertech šikovnýma rukama; ne nadarmo je leteckým technikem, specialistou na drak a motory, a stará se o údržbu letadel a vrtulníků.

Modeláři jej léta znají pod přezdívkou TEO. Nebo také Strýček TEO – inu, prvních padesát let života už má zdárně za sebou, ovšem stále si třeba rád zahraje hokej na kluzišti v Havlíčkově Brodě, kde žije.

Prožil si tak známou a typickou „modelpauzu“, kdy mladý muž řeší vztahy, manželství, bydlení, děti… a koníčky z dětství jdou přirozeně stranou. Ovšem po dosažení jisté životní stabilizace se hobby opět přihlásí, jelikož stará láska nerezaví – a TEO opět po letech oprášil své modelářské nádobíčko: maminčiny kulaté nůžky a malý kapesní nožík.

Zjevil se na diskusním fóru papírových modelářů, propátral, kam se za ta léta posunulo papírové modelářství, a dostal ohromnou chuť zase lepit. A tak lepil. Jeden model za druhým. Dokázal stavět rychle a přitom velmi kvalitně, čímž se stal ideálním spolupracovníkem-testerem tvůrců nových papírových modelů F1, kterých před lety vzniklo v rychlém sledu několik set kusů. I když jej známe především jako skvělého stavitele formulí, nelepí pouze je, rád se pustí i do jiných papírových soutěžních automobilů, do těžkých pracovních vozů nebo do architektury.

Zdeněk má přirozený cit pro papír a ví, co tento stavební materiál vyžaduje. Dokáže najít správné postupy pro stavbu modelů a nenechává si je jen pro sebe: připravil řadu výtečných naučných videí, která osvětlují základní i náročnější technologické kroky pro dosažení vynikajícího výsledného vzhledu papírového modelu. Nejen za tuto osvětu mu patří velký dík.

Dejme slovo Zdeňkovi, jak jsou zaznamenané v knize Papírová archeologie 2:

„Co mi vlastně stavění papírových modelů dalo? Už jako dítě jsem se při lepení papírových modelů více naučil prostorovému vnímání, trpělivosti, přesnosti a preciznosti, což mi bylo v dalším mém soukromém, ale i pracovním životě k užitku. Papírové modelářství je pro mě odpočinkem, odreagováním od všedních starostí běžného života, vyplněním volného času, ale i radostí z konečného vzhledu stavěného modelu. Modelářství mi dalo nová přátelství se stejně zapálenými kolegy modeláři i mnoho dalších zkušeností.

Papírový svět je i mým světem a neumím si bez něj už svůj volný čas a život představit.“

Neuvěřitelnou sbírku papírových „efjedniček“ v měřítku 1:24 postavených Zdeňkem Smaženkou můžete nyní vidět i v našem muzeu. Tuto, v Čechách ojedinělou sbírku, doplňují modely architektury, vzniklé pod rukama „efjedničkového mága“.

Stanislav Fajkus, leden 2018

Zdeněk Smaženka: TEO

S modeláři se v Muzeu papírových modelů (MPM) potkávám už téměř šest let. Milí, pracovití, cílevědomí a většinou velmi jemní a citliví lidé. Přesto mne reakce Zdeňka Smaženky na jeho krátkodobou výstavu v muzeu překvapila. S  upřímným dojetím se na vernisáži v sobotu 10. března vyznal k „modelařině“ a s  úctou hovořil o lidech, kteří zde vystavovali před ním a mají tu dohromady kolem dvou tisíc papírových modelů.

Na své výstavě má pár modelů nákladních aut, několik modelů architektury a zhruba 100 závodních vozů Formule 1 včetně informací o závodnících ze skutečných závodů.

Před dvěma lety jsme v muzeu obdivovali smysl pro detail modeláře Michala Kavaliera z Prahy. U Smaženky stejně zaujme smysl pro věrnost předloze. Většina jeho formulí vůbec nevypadá jako papírové. Otevřený a vstřícný Zdeněk Smaženka svá kouzla ochotně prozradí, třeba na svém YouTube kanálu https://www.youtube.com/channel/UCoDybIvDaos9WlunEYvyeRQ

Na vernisáži se hovořilo i o osobní stránce tohoto koníčka. Od ředitele muzea Pavla Frydrycha se dostalo upřímného uznání i Smaženkově partnerce. Řekla mi, že jeden pokoj 4x4 m je u nich jen jeho královstvím. Ovšem respekt a přejícnost, s jakou to vyslovila, dokazuje, že mu to opravdu přeje. Jen si představte, že váš partner vejde den co den na pár hodin do svého království, kde vy nemůžete ani uklidit, a nekonečné hodiny cosi tvoří se zaujetím a vášní, které snad pochopí jenom modelář. Nebo partnerka, jako v případě Zdeňka Smaženky.

I mne potěšilo, že na vernisáži byla spousta lidí. Nejen místních. Přejeli i hosté a přátelé z polské Swidnice a modeláři z Olešnice. Přišla i polická starostka, aby hosty přivítala a podpořila práci modelářů i pracovníků muzea. I ona tak přispěla k přátelské atmosféře, ve které se při kávě či zákusku na závěr vernisáže dobře povídalo.

Možná vás papírové modelářství vůbec nezajímá, možná jste zapomněli na své dětství nebo jste si hráli na počítači. Tím spíš se zajděte podívat, jak vypadá dílo, vytvořené rukama s láskou, zaujetím a s citlivou duší. Stihnete to, výstava trvá přes celé léto.

Jindřich Horkel

Muzeum papírových modelů připravilo pro návštěvníky výstavu exponátů, které získalo do svého užívání v roce 2017. Vybrané modely jsou představeny v podobě, v jaké se do Muzea dostaly. Často poškozené, zaprášené, ale s nečekanou výpovědní hodnotou. Výstava nabízí možnost představit si, jakou cestu musí každý z exponátů projít, než se stane součástí stálé expozice. Po výstavě projdou zevrubnou prohlídkou, při které se určí, zda zůstanou ve fondu Muzea či nikoliv a potom poputují do dílny restaurátorů, kteří opraví poškození a dají modelům definitivní podobu. Teprve potom se budou postupně zařazovat do stálé expozice.

K nejzajímavějším vystavovaným modelům patří tři, které vyšli v časopise ABC v roce 1972. Jsou jimi model Motorestu espreso, prodejny Jednota a krásný model Mostu SNP, který se nachází v Bratislavě. Ani 45 let jim neubralo nic z jejich krásy a výpovědní hodnoty. Právě tyto modely dodávají výstavě edukativní část, kdy představují život v České republice na začátku sedmdesátých let. Lze je vnímat jako připomenutí stavu nejen architektury, ale celé společnosti v době „normalizace“.

K dalším zajímavým exponátům patří komplet vesmírné techniky, který vydalo nakladatelství Albatros v roce 1986. Lze z nich odvodit fascinaci autorů k lidským výrobkům, které překročili nejen gravitační pole Země, ale zamířily třeba i k nejvzdálenějším planetám Sluneční soustavy.

Kromě slepených modelů výstava představuje i několik vystřihovánek, které se do Muzea dostaly formou daru.

Největší část nových přírůstků získalo Muzeum ze sbírky paní Pravoslavy Svobodové z Prahy. Na poslední chvíli se přírůstky rozmnožily o pár modelů, které vznikly pod rukama paní Libuše Hejnyšové z Police nad Metují.

 Výstava v Muzeu papírových modelů

V den státního svátku, 28. 10., byla vernisáží otevřena výstava „Za obzorem“, autora papírových modelů, pana Tomáše Hobzíka. Výstava „Za obzorem“ představuje více jak 150 modelů věží, rozhleden a majáků. Velkou část exponátů prezentuje autorskou tvorbu muže, který osobně navštívil a „vyšlapal“ na více jak 400 rozhleden v České republice. Zajímavou částí výstavy je představení majáků, které stojí v ČR.

Ale Tomáš Hobzík nezůstává uzavřen jen v suchozemských hranicích našeho státu. Na výstavě najdete budovy a majáky třeba z Německa, Polska, Francie, Pobaltí, Skandinávie nebo Velké Británie. Kromě majáků suchozemské České republiky se můžete podívat i na majáky dalších evropských zemí, které nemají přístup k moři – Rakouska nebo Švýcarska. Celkem můžete během prohlídky výstavy navštívit 28 států Evropy, Asie, Ameriky a Oceánie. Expozice je doplněna malým slovníčkem, kde si můžete přečíst, jak se v kterém jazyce 28 zastoupených států řeknou slova Maják, Rozhledna a Věž.

Tomáš Hobzík je pravděpodobně jediným českým modelářem, který se specializuje na stavby majáků. Sám k tomu řekl: „Ono není mnoho lidí, co se věnuje ve světě právě modelům majáků, spíš je to malá skupinka nadšenců. Jsou modeláři, co vidí maják, tak si ho postaví, ale nedělají to cíleně, je to pro ně jen model. Takže vlastně znám pouze tři modeláře, co staví cíleně modely majáků. Jeden je z Holandska, druhý ze Švédska a třetí z Velké Británie.“ Muzeum připravilo krátké představení několika majáků, které je součástí expozice. Stejně tak je na výstavě věnován text i majáku na ostrově Faros, který je jedním ze Sedmi antických Divů světa a stal se základem pro pojmenování majáku třeba ve francouzštině, řečtině nebo italštině.

Nepřehlédnutelnými modely jsou v expozici výstavy Televizní věž na Kamzíku v Bratislavě a pražská Petřínská rozhledna. Právě ta v této podobě existuje pouze v jedné jediné variantě. A takových modelů, které jsou k vidění jen u Tomáše Hobzíka a nyní tedy v Muzeu papírových modelů, je na výstavě několik.

Nenechte si ujít možnost se v Muzeu podívat, co všechno se může odehrávat „Za obzorem“.

Výstava bude otevřena do začátku března 2018.

Kurátorem výstavy je Michal Erben.

K výstavě vyšel katalog, který je možné zakoupit v Muzeu papírových modelů. Součástí katalogu je i vystřihovánka rozhledny Mandava, jejímž autorem je Tomáš Hobzík.

Pavel Frydrych

ředitel Muzea papírových modelů

Titulní strana katalogu k výstavě Za obzorem Tomáše Hobzíka.

Ladislav Badalec je osobností, která výrazně zasáhla do českého světa papírového modelářství – jako autor převážně modelů kosmických lodí, aut, dopravních prostředků a tvůrce trojrozměrných podob fantazií Julese Verna, vytvářel vystřihovánky pro nakladatelství Albatros, publikoval svoji tvorbu v časopisech ABC, Zenit pionierou, Zenit a Elektron Zenit a založil v 90. letech vlastní vydavatelství PaV Andrea. Jak kdosi trefně poznamenal: „Pro mnohé jméno člověka, kterého nikdo nezná, a přesto tento pán udělal ve svém životě radost mnoha klukům.“ Titulován bývá různě: papírový romantik, věčný hoch, duchovní otec muzea papírových modelů. Dodat bychom mohli další označení: muž, který se jen tak nevzdává a jde za svými sny.

Ladislav Badalec to se svojí tvorbou totiž neměl vůbec jednoduché. Od mládí kreslil, modelařil a byl talentovaným hudebníkem, hrajícím hned na několik hudebních nástrojů. Toužil po tom tyto umělecké obory studovat a stát se malířem a ilustrátorem nebo hudebníkem, ale bohužel mu to nebylo umožněno a nakonec tak pracoval jako horník. Svých vášní se ale nevzdal, nadále tvořil a dnes můžeme obdivovat na příklad jeho modely raketa Sojuz 28, kolesový parník Mark Twain, parní plachetnice James Watt, Ocelové město, Parní slon, Vosa, Ještěd a řadu dalších. Cesta k publikování jeho tvorby byla trnitá, nakladatelství Albatros musel přesvědčovat dlouhých 5 let a předložil jeho vedení nespočet modelů, než byl konečně publikován jeho první model, zmíněný Sojuz 28. Se stejným nasazením bojoval i o svoji možnost publikovat v ABC, kde mu zpočátku též nechtěli dát prostor.  Umělecky bývá spojován se slovenským modelářem a konstruktérem ing. Ladislavem Jakubčem, se kterým vytvořil duo BaJ, a publikoval ve slovenských časopisech Zenit pionierov, později Zenit a Elektron Zenit. Ladislav Badalec dosud publikoval 100 modelů v časopise ABC, 40 modelů ve slovenském časopise Zenit, vytvořil 12 komiksů, 8 plakátů a kalendářů a nástěnné malby v Muzeu Merkur. Jedním z jeho posledních počinů je, ve spolupráci s dalšími autory, kniha Vytsrihovačky – Papierové modely, kde najdeme např. jeho modely Vosa a Balon Viktoria.

Muzeum papírových modelů připravilo pro návštěvníky Police nad Metují novou podzimní výstavu s názvem Nová ZOO v České republice.
Výstava představí originální výtvarnici, Janu Žuravnyjovou, která se již několik desetiletí věnuje tvorbě z papíru. Učitelka přírodopisu v důchodu, která žije v Lounech, vytváří jeden originální papírový model za druhým. Její vášní je příroda, především je milovnicí fauny. Na výstavě je představeno přes 150 zvířat. Její tvorba je výjimečná.

Úvodní slovo kurátora výstavy:

Asi před třemi lety jsem si všiml nepříliš dlouhého novinového článku o nějaké paní z Loun, která vystavuje své papírové modely na zámku v Jimlíně u Loun. O článku jsem se pak zmínil v Muzeu papírových modelů, odkud jsem byl pověřen paní kontaktovat a zjistit, zda-li by bylo možné získat k výstavním účelům nějaké její modely. A tak jsem poznal paní učitelku Janu Žuravnyjovou z Loun, která tráví takřka veškerý svůj důchodový čas tím, že staví a staví a staví papírové modely. Je po republice jen velmi málo papírových modelářů, kteří by měli podobný rozsah „stavební“ činnosti jako paní Žuravnyjová, která staví do slova a do písmene vše, co se z papíru dá postavit. Její doménou jsou ale zvířata od těch největších až po malé brouky. Právě tato její ZOO tvoří hlavní část další autorské výstavy, kterou nyní MPM pořádá. Její zoologická zahrada je mnohem pestřejší, než ty skutečné, protože v této ZOO najdete kromě obvyklých živočichů jako jsou velké šelmy, primáti, ptáci či zástupci vodního světa, také brouky, motýly, papoušky, domácí mazlíčky, zástupce australské fauny a jako první v republice, může tato ZOO vám také představit proslulého čínského „plyšového medvídka“ – pandu velkou a to hned celou rodinku!

Další pozoruhodnou kolekci tvoří série diorámat představujících vývoj v jednotlivých geologických érách od prvohor do čtvrtohor. Tuto kolekci vytvořila především jako učební pomůcky pro základní školu v Lounech, kde velkou část svého života učila přírodovědu.

Další fenomén nemající obdoby jsou její zahrady, které můžete obdivovat na začátku výstavního prostoru. Tyto úchvatné modely paní Žuravnyjová vytvářela sama jen na základě fotografií z publikací o zahradách. Když jsem tato fantastická zákoutí viděl, poprosil jsem ji, jestli by mě vytvořila modely i nějakých skutečných zámeckých zahrad, které se nacházejí v naší vlasti. Paní Žuravnyjové se nápad zalíbil a tak mi během asi dvou měsíců vytvořila a postavila čtyři naprosto realistické modely zámeckých zahrad z Jaroměřic nad Rokytnou, Bučovic, Červené Lhoty a Duchcova. To vše jen na základě fotografií z internetu!! Také tyto obdivuhodné modely si můžete na této výstavě prohlédnout.

Paní Žuravnyjová také staví velké množství staveb. Pár zajímavých ukázek těchto druhů papírových modelů vám také představujeme.

V samém závěru výstavy jejích modelů pak můžete ještě shlédnout unikátní kolekci figurek vojáků. Tyto figurky se v současnosti bohužel již nedají sehnat, protože jejich autor – italský výtvarník – asi před deseti lety zemřel a krátce poté byl web, kde své figurky poskytoval zdarma ke stažení, nenávratně zrušen. Figurky jsou tak dnes již velmi raritní záležitostí.

Vážení návštěvníci Muzea papírových modelů, tato výstava vám dokazuje, že ani v pokročilém věku není pozdě začít stavět papírové modely. Paní Jana Žuravnyjová je toho jedinečným příkladem. Budeme rádi, když se pro některé z vás stane inspirací. Většinu modelů které od ní tady vidíte, si totiž můžete volně stáhnout z internetu.

 Miroslav Konopka

V sobotu 23. ledna od 14 hodin v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují představí svoji tvorbu Michal Kavalier, jeden z nejvyhledávanějších modelářů v České republice. Muzeum tak pokračuje v koncepci představování světa papírového modelářství jako svébytného oboru výtvarné kultury.

Michal Kavalier je mnoha tituly ověnčený modelář (mj. trojnásobný vítěz celorepublikové Papírové ligy, vítěz modelářské soutěže v německé Hoyerswerdě v roce 2003 s modelem kolesového parníku Mark Twain a celkově držitel více než sedmi desítek medailí ze soutěží nejen v ČR).

S modelářstvím začal v osmdesátých letech minulého století a sám vzpomíná, že první výsledky nebyly příliš valné. „Dnes mě třeba i mrzí, že jsem toho tolik zkazil, ale každý nějak začínal…“.

V současné době se ovšem už víc jak desetiletí pohybuje na špičce papírového modelářství. Patří k modelářským univerzálům, tedy k lidem, kteří nemají vyhraněnou kategorii, kde převážně pracují, ale jeho práce volně přebíhá z jedné kategorie do druhé a třetí a zdá se, že neexistuje hranice, na které by se mohl zastavit.

Sám není autorem modelů, ale jako vynikající zhotovitel si dokázal vybudovat pověst velice šikovného a přitom pečlivého, snad až perfekcionistického, modeláře. Možná je to způsobeno jeho vzděláním, sám připouští, že to může být i dědictví po mamince, která byla také zlatnicí.

„Můj vzor?,“ ptá se sám sebe, „Těžko říct. Má papírový modelář nějaký vzor papírového modeláře? V mých začátcích jsem nikoho podobného neznal. Jinak obdivuji snad všechny naše autory, kteří pro nás nadšence tyto modely ‚hodí na papír‘. Nejraději jsem měl, a stále mám rád, našeho asi nejznámějšího autora a ‚krále‘ vystřihovánek, pana architekta Richarda Vyškovského,“ odpovídá si a hned dodává: „Nerad bych někoho vyzdvihoval, nebo na někoho zapomněl. Svým způsobem je pro mne vzorem každý, kdo postaví hezký model hodný obdivu, který ještě nebyl viděn, který nemám a samozřejmě bych jej chtěl mít také ve své sbírce postavených modelů.“

Výstava sice není bilanční, ale přesto si autor dovolil malé shrnutí své dosavadní tvorby. „Mým nejmenším modelem je již zmiňovaná Zlatá ulička v měřítku 1:1400. Těžko říct, který byl největší. Možná Sojuz 28 od Ladislava Badalce. Rád vzpomínám na spolupráci při stavbě Pražského hradu od Roberta Navrátila nebo spolupráci na modelu Městské památkové rezervace od architekta Richarda Vyškovského. Dále byla úžasná spolupráce s Josefem Kropáčkem na stavbě zvětšeného Jeepu z ABC od pana Vyškovského v měřítku 1:2,5. Nerad bych zapomenul ještě na ‚malé velké‘ modely v měřítku 1:300 od architekta Milana Weinera, kde se jedná o celé městské zástavby jako např. Skalka, Podskalí, nádraží Petrovice, nebo skanzen Veselý kopec,” uvedl autor.

Slavný antický učenec Archimédés ze Syrakus řekl: „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí.“ V parafrázi na tuto známou větu můžeme o Michalu Kavalierovi s jistotou tvrdit: „Dejte mu vystřihovánku a on nám z ní vytvoří model.“

Výstava v Muzeu papírových modelů mapuje současný modelářský fenomén v Čechách. Poprvé se autorsky představují jednotlivci z celé České republiky i Slovenska. Například František Kováčik, Lubomír Blichár, Michal Rozínek, Ivan Chmela, Jiří Abel, František Běhounek, Karel Vlásek nebo Kamil Štol.

Na svátek svatého Václava byla vernisáží otevřena další krátkodobá výstava v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Tentokrát se vedle ojedinělé stálé expozice představuje nejmladší „obor“ papírového modelářství, ryze česká specialita, minimodelářství.

Výstava bez nadsázky potvrzuje české pořekadlo o zlatých českých ručičkách. Modely převážně dopravních prostředků v měřítku 1:100 a větším zaujmou nejen svou titěrností, ale až neuvěřitelnou propracovaností.

Výstava představuje hlavně tvorbu modelářů volně napojených na minimodel.cz. Páteří výstavy je průřez desetiletou tvorbou modelářů právě z minimodel.cz. Vernisáž uvedla Martina Váňová z Muzea, která v krátkosti shrnula několikaměsíční přípravu výstavy. Samotnou vernisáží pak svým slovem návštěvníky provedl Tomáš Darebník z minimodel.cz, který zdůraznil právě jedinečnost minimodelů, které nemají nikde na světě obdobu. Tento „obor“ papírového modelářství je českým unikátem a svým kouzlem má potenciál zaujmout i nalákat další generaci modelářů.

Během vernisáže dále promluvil Milan Weiner, autor, který na začátku devadesátých let minulého století začal zveřejňovat v časopisu ABC první minimodely. Jeho populární „krabičky“ stály na samém začátku minimodelářství a návštěvníci se mohou přesvědčit na vlastní oči, kam a jak se modelářství za dvě desítky let posunulo.

Při pohledu na modely, jež se vejdou do skořápky vlašského ořechu, se nabízí otázka, kde až jsou hranice, kam se může zmenšování modelů posunout. Ale tato otázka není podstatná. Nejdůležitějším faktem plynoucím z výstavy je výstava samotná. Prostor, který Muzeum papírových modelů nabízí modelářům nejen z České republiky, a pokračování v nastavené koncepci představuje papírové modelářství jako jedinečnou součást výtvarné kultury.

Z vernisáže si návštěvníci odnášeli velké dojmy z malých věcí. A nejen to. Jeden otec dospívajícího syna při odchodu řekl: „S naším klukem tady dokonce přestala mlátit i puberta!“ A tato věta je sice trochu nečekaným uznáním práce nejen modelářů a minimodelářů, ale celého smyslu Muzea papírových modelů v Polici nad Metují.

Video z vernisáže výstavy.

Rozhovor s Tomášem Bělkou, Robertem Navrátilem a Filipem Ježkem.