Aktuální výstava

Formule 1 v polickém Muzeu papírových modelů

Předmluva ke katalogu k výstavě Zdeňka Smaženky

28685615_10212999008624932_5646111223269584216_n

V koutku úst mu pohrává úsměv a zapálená vonící dýmka. Přimhouřenýma očima pozoruje, zda subtilní papírový model formule 1, který drží opatrně v rukách, má správně nabombírované boky pneumatik. Kolik už jen slepil formulí? Sto? Kdepak, daleko víc. Téměř dvě stě…

V modelářském světě se vynořil v roce 2006: démon vysoké postavy, výrazného hlasu i pohledu, s přirozenou autoritou – a s po čertech šikovnýma rukama; ne nadarmo je leteckým technikem, specialistou na drak a motory, a stará se o údržbu letadel a vrtulníků.

Modeláři jej léta znají pod přezdívkou TEO. Nebo také Strýček TEO – inu, prvních padesát let života už má zdárně za sebou, ovšem stále si třeba rád zahraje hokej na kluzišti v Havlíčkově Brodě, kde žije.

Prožil si tak známou a typickou „modelpauzu“, kdy mladý muž řeší vztahy, manželství, bydlení, děti… a koníčky z dětství jdou přirozeně stranou. Ovšem po dosažení jisté životní stabilizace se hobby opět přihlásí, jelikož stará láska nerezaví – a TEO opět po letech oprášil své modelářské nádobíčko: maminčiny kulaté nůžky a malý kapesní nožík.

Zjevil se na diskusním fóru papírových modelářů, propátral, kam se za ta léta posunulo papírové modelářství, a dostal ohromnou chuť zase lepit. A tak lepil. Jeden model za druhým. Dokázal stavět rychle a přitom velmi kvalitně, čímž se stal ideálním spolupracovníkem-testerem tvůrců nových papírových modelů F1, kterých před lety vzniklo v rychlém sledu několik set kusů. I když jej známe především jako skvělého stavitele formulí, nelepí pouze je, rád se pustí i do jiných papírových soutěžních automobilů, do těžkých pracovních vozů nebo do architektury.

Zdeněk má přirozený cit pro papír a ví, co tento stavební materiál vyžaduje. Dokáže najít správné postupy pro stavbu modelů a nenechává si je jen pro sebe: připravil řadu výtečných naučných videí, která osvětlují základní i náročnější technologické kroky pro dosažení vynikajícího výsledného vzhledu papírového modelu. Nejen za tuto osvětu mu patří velký dík.

Dejme slovo Zdeňkovi, jak jsou zaznamenané v knize Papírová archeologie 2:

„Co mi vlastně stavění papírových modelů dalo? Už jako dítě jsem se při lepení papírových modelů více naučil prostorovému vnímání, trpělivosti, přesnosti a preciznosti, což mi bylo v dalším mém soukromém, ale i pracovním životě k užitku. Papírové modelářství je pro mě odpočinkem, odreagováním od všedních starostí běžného života, vyplněním volného času, ale i radostí z konečného vzhledu stavěného modelu. Modelářství mi dalo nová přátelství se stejně zapálenými kolegy modeláři i mnoho dalších zkušeností.

Papírový svět je i mým světem a neumím si bez něj už svůj volný čas a život představit.“

Neuvěřitelnou sbírku papírových „efjedniček“ v měřítku 1:24 postavených Zdeňkem Smaženkou můžete nyní vidět i v našem muzeu. Tuto, v Čechách ojedinělou sbírku, doplňují modely architektury, vzniklé pod rukama „efjedničkového mága“.

Stanislav Fajkus, leden 2018


 

Zdeněk Smaženka: TEO

S modeláři se v Muzeu papírových modelů (MPM) potkávám už téměř šest let. Milí, pracovití, cílevědomí a většinou velmi jemní a citliví lidé. Přesto mne reakce Zdeňka Smaženky na jeho krátkodobou výstavu v muzeu překvapila. S  upřímným dojetím se na vernisáži v sobotu 10. března vyznal k „modelařině“ a s  úctou hovořil o lidech, kteří zde vystavovali před ním a mají tu dohromady kolem dvou tisíc papírových modelů.

Na své výstavě má pár modelů nákladních aut, několik modelů architektury a zhruba 100 závodních vozů Formule 1 včetně informací o závodnících ze skutečných závodů.

Před dvěma lety jsme v muzeu obdivovali smysl pro detail modeláře Michala Kavaliera z Prahy. U Smaženky stejně zaujme smysl pro věrnost předloze. Většina jeho formulí vůbec nevypadá jako papírové. Otevřený a vstřícný Zdeněk Smaženka svá kouzla ochotně prozradí, třeba na svém YouTube kanálu https://www.youtube.com/channel/UCoDybIvDaos9WlunEYvyeRQ

Na vernisáži se hovořilo i o osobní stránce tohoto koníčka. Od ředitele muzea Pavla Frydrycha se dostalo upřímného uznání i Smaženkově partnerce. Řekla mi, že jeden pokoj 4x4 m je u nich jen jeho královstvím. Ovšem respekt a přejícnost, s jakou to vyslovila, dokazuje, že mu to opravdu přeje. Jen si představte, že váš partner vejde den co den na pár hodin do svého království, kde vy nemůžete ani uklidit, a nekonečné hodiny cosi tvoří se zaujetím a vášní, které snad pochopí jenom modelář. Nebo partnerka, jako v případě Zdeňka Smaženky.

I mne potěšilo, že na vernisáži byla spousta lidí. Nejen místních. Přejeli i hosté a přátelé z polské Swidnice a modeláři z Olešnice. Přišla i polická starostka, aby hosty přivítala a podpořila práci modelářů i pracovníků muzea. I ona tak přispěla k přátelské atmosféře, ve které se při kávě či zákusku na závěr vernisáže dobře povídalo.

Možná vás papírové modelářství vůbec nezajímá, možná jste zapomněli na své dětství nebo jste si hráli na počítači. Tím spíš se zajděte podívat, jak vypadá dílo, vytvořené rukama s láskou, zaujetím a s citlivou duší. Stihnete to, výstava trvá přes celé léto.

Jindřich Horkel