Aktuální výstava

Ivan Zadražil: Svět papírových modelů

vystNejraději se dívám na hotový model

Svět architektury

Architektura je to, co činí zříceninu krásnou.
Le Corbusier

Česká republika v sobě skrývá spoustu nečekaných pokladů. Sice všichni víme, že tady máme mnoho zachovalých zámků, spoustu hradů – ať už v podobě zřícenin nebo více či méně zachovaných staveb, ale kolikrát si člověk uvědomí, že co se těchto památek týče, jejich počet v přepočtu na jednoho obyvatele je jedním z nejvyšších v Evropě? Česká republika je prostě velmoc v počtu zachovaných, zařízených a veřejnosti přístupných hradů a zámků.

V publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je část věnovaná architektuře uvedena těmito slovy: „Architektura je bezesporu vlajkovou lodí české scény papírového modelářství. Množství zachovaných architektonických památek v našich zemích nejspíš úzce souvisí s množstvím jejich papírových ‚zmenšenin‘ v modelech. Tím, že architektura pracuje převážně s rovnými plochami, se jakoby sama nabízí k ‚reprodukci‘ ve zmenšeninách.“ Množství konstruktérů papírových modelů, kteří podlehly lákadlu architektury, je veliké. Nebo se to dá říci i opačně: množství konstruktérů papírových modelů, kteří nepodlehli lákadlu architektury, je minimální. Za všechny můžu jmenovat legendárního „papírového krále“, pana architekta Richarda Vyškovského a dále třeba Milana Bartoše, Ondřeje Hejla, Roberta Navrátila, Milana Weinera, ale třeba i bytostný technik s ohromnou fantazií Ladislav Badalec a mnoho dalších. Ivan Zadražil v tuto chvíli patří mezi nejpilnější a nejznámější autory, tedy konstruktéry papírových modelů hradů a zámků. Počet hradů a zámků, který vytvořil, se blíží padesátce, k tomu můžeme připočíst několik sakrálních staveb. Nebo třeba model pivovaru či benzínové stanice…

Modely Ivana Zadražila mají vlastní osobitý rukopis. Jeho stopy lze vysledovat v práci, kterou Ivan Zadražil dělá – vede projekční kancelář a vzděláním je stavař a technik. Sám tvrdí, že i jeho práce a vzdělání tak trochu napomohli skutečnosti, že se do konstrukce modelů pustil. Ovšem ne předpokládatelnou přímkou, že od projekce je k modelu „domečku“ blízko. V rozhovoru pro Pelhřimovský deník – zdůrazňuji, že to bylo v roce 2012 – řekl: „Před třemi lety mi jednak ubylo práce v projektování, a jednak jsem chtěl také trošku vybočit ze stereotypu svého zaměstnání. Začal jsem tedy tvořit věže, a tou první byla vyhlídková věž v Havlíčkově Brodě. Havlíčkobrodské muzeum si nakonec vyžádalo model celého kostela.“ Ale přiznává, že z práce projektanta si něco k práci papírového modeláře přinesl, jak se můžete dočíst v rozhovoru v tomto katalogu.

Osobitý rukopis Ivana Zadražila pramení prioritně z toho, že jeho modely jsou spíše určeny pro nemodeláře. Konstruuje je tak, aby byly slepitelné spíše snadno, než aby se pouštěl do technických fines a zpracování architektonických detailů. Tím ovšem není řečeno, že by nesplňovaly základní ideu papírového modelářství – co nejvíce se v papíru přiblížit reálné předloze. Autor dává přednost výtvarnému zpracování, které převládá nad technickou stránkou modelu. A tato výtvarná část, stejně důležitá, jako ta technická, je nejzřetelnějším rysem jeho modelů. Nebojí se barevnosti, nebojí se zjednodušení, ale duše modelu zůstává. Podobně jako zabstrahovaná krajina na obraze od dobrého malíře může o předloze říci daleko víc, než kdyby byla zpracovaná realisticky, odhalují modely Ivana Zadražila mnohdy více ducha místa, než kdyby kladl větší váhu na jejich technickou stránku. Sám k tomu říká: „Konstrukci modelů se snažím tvořit tak, aby stavbu zvládli složit hlavně ‚nemodeláři‘. Pro modeláře jsou moje modely jednoduché. I když jednou si můj model chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře koupil zručný modelář, a ten si ho ještě ‚vytunil‘ tak, že z mých původních 61 dílů vytvořil 3600 dílů.“

Ivan Zadražil prostě vykročil vlastní cestou. A to znamená, že zpestřil „papírovou tvorbu“ v Čechách. A každé zpestření, každý jiný úhel pohledu posouvá danou problematiku dál. Bezpochyby můžeme tvrdit, že Ivan Zadražil posouvá „problematiku“ papírového modelářství tou správnou cestou. V už zmiňované publikaci „Místo, kde papír ožívá“ je v závěru statě o architektuře i tato věta: „Architektura zůstává stále vlajkovou lodí české modelářské scény.“ Lze s ní stále bezesporu souhlasit. A souhlasit lze i s tvrzením, že Ivan Zadražil je jedním z těch, kteří podporují plavbu vlajkové lodi české „papírácké“ modelářské scény.

Svět báječných strojů

Kdyby přístroje, které lidé během doby vynalezli, ještě taky fungovaly - to by byl příjemný život!

            Kurt Tucholsky

Není bez zajímavosti si uvědomit, že jedním z prvních skutečných modelů, tak jak papírový model vnímáme dnes, který vyšel v časopise ABC, byl model vesmírné lodi Juruje Gagarina Vostok 1. Prvním modelem „papírového krále“ Richarda Vyškovského, tenkrát ještě ve spolupráci s Pavlem Blechou, byl model autoveteránu Packard Landaulet. Prvním modelem Ladislava Badalce, který vyšel v nakladatelství Albatros, byl model rakety Sojuz 28… Tímto úvodem chci říct jediné: modely techniky a strojů mají své nezastupitelné místo ve světě papírových modelů, stejně jako modely architektury. Stejně jako v případě architektury lze tvrdit, že jen malé procento modelářů-konstruktérů si neudělalo, aspoň pro radost, nějaký model techniky. A nezáleží na tom, jaký – zda se jedná o automobil, stavební stroj, letadlo, loď nebo cokoliv dalšího. Ale stejně jako jsou bytostní autoři architektury, lze i tady najít bytostné autory techniky, kteří jiné modely dělat nebudou.

Ivan Zadražil se dostal k modelům techniky postupem času. Po hradech a zámcích. Jakoby niterně vnímal mezeru ve své tvorbě, kterou chtěl zaplnit. Sám vypravuje, že to byl jakýsi hlas z nitra…

I tady lze vysledovat – aspoň v náznaku – vliv práce stavebního projektanta. Nezastupitelné místo v jeho tvorbě mají třeba modely stavební techniky. Ale nic není tak snadné, jak se může na první pohled jevit. Autor přiznává, že dlouhou dobu neměl odvahu se sám pustit do modelů techniky a tak si nejprve přizval ke spolupráci zkušeného modeláře Ivana Hrebíka. Teprve potom se pustil do vlastní autorské tvorby.

Publikace „Místo, kde papír ožívá“ zmiňuje o modelech techniky toto: „Díky technice objevilo papírové modelářství svou zlatou studnici inspirace. Společně s architekturou je právě kolová technika největším inspiračním zdrojem pro papírové modely. A můžeme směle tvrdit, že papírové modely automobilů jezdí po imaginárních silnicích a cestách Československa už téměř 115 let! Stanislav Fajkus, jeden z nejuznávanějších a největších znalců historie papírového modelářství, napsal: ‚Nejstarší nám známá česká vystřihovánka automobilu je z roku 1903, otiskl ji dětský ilustrovaný časopis Malý čtenář. Formát listu je 17×15 cm.‘“ Když uvážíme, že nejstarší modely architektury vydané na území Československa vycházely hned po jeho vzniku (a patrně nejstarším modelem české architektury je vystřihovánka Malostranských mosteckých věží z roku 1888, kterou ovšem vydalo francouzské vydavatelství Imagerie d´Épinal, Pellerin & Cie), můžeme směle tvrdit, že Ivan Zadražil pokračuje v tradici těch nejpopulárnějších modelů, která v českém papírovém modelářství přetrvává do dneška. To samozřejmě sebou nese i řadu rizik, protože autor takovýchto modelů je nutně srovnáván se svými předchůdci a současníky.

Ivan Zadražil se v současné konkurenci neztratil. A stejně tak se neztratil v porovnání se svými předchůdci. Jeho jméno je v komunitě modelářů známé. A navíc – díky své vydavatelské filosofii – proniká stále více do podvědomí široké (rozuměj nemodelářské) veřejnosti. A jak by také ne. Stačí se podívat na seznam jeho vystřihovánek techniky, kde najdeme tak široký záběr, až se z toho člověku může zatočit hlava. Ivan Zadražil je autorem modelů osobních a dodávkových automobilů, vlaků, stavební techniky, člunů, vrtulníků, tanků nebo kamionů.

V pestrosti nabídky spočívá i jakási krása. Možná spíše než krása, tak okouzlení. Okouzlení pramenící z nezdolné fantazie a inspirace člověka. Podle vypravování Ivana Zadražila stačí, aby se prošel ulicemi „svého“ Pelhřimova a vidí kolem sebe věci, které si ukládá do paměti s tím, že „tohle by přece šlo, tohle ti ještě chybí“. A pak přijde ta chvíle inspirace, kdy nápad uzraje a postupně začne vznikat pracovní projekt a z něj se nakonec vyloupne model třeba vrtulníku nebo dodávky. A tomu se říká tvorba. A tvořit Ivan Zadražil skutečně umí.

Ivan Zadražil má za sebou víc jak desítku výstavy svých modelů. Tou, která bezprostředně předcházela výstavě v Muzeu papírových modelů, byla výstava v klášterním areálu Ostrov u Karlových Varů.

Stálou expozici jeho modelů si můžete prohlédnout na zámku ve Žďáře nad Sázavou.

 

Hrad Karlštejn

V březnu máte poslední šanci se podívat na tu nejaktuálnější tvorbu na „papírácké“ scéně. Ivan Zadražil patří mezi nejpilnější a nejznámější autory papírových modelův Čechách.

Poslední model, který zatím vznikl v jeho dílně, je hrad Karlštejn. Tento nejznámější a pravděpodobně nejkrásnější hrad v České republice se doposud dočkal několika zmenšení v papíru. A mnohé z těchto modelů můžete vidět i v naší expozici a máte tak možnost posoudit, jak k danému tématu přistoupili jednotliví autoři.

Hrad Karlštejn začal stavět český a římský král, později císař Karel IV., původně jako osobní reprezentační sídlo. Teprve po získání císařské koruny se rozhodl účel hradu pozměnit a udělat z něj klenotnici, prostor pro uschování říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků (České korunovační klenoty byly na hrad převezeny až počátkem 20. let 15. století).

Během staletí byl hrad několikrát obléhán, ale nikdy nebyl dobyt.

K samotnému hradu se váže několik pověstí. Tou nejznámější a nejnepravděpodobnější je ta, že na hrad měly ženy zakázán vstup.

Další tradovaná historky už může mít reálnější základ. Hradní studna je sice hluboká 78 metrů, ale nemá vlastní pramen. Voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Traduje se, že všichni dělníci, kteří o této skutečnosti věděli, byli po ukončení práce na studni zavražděni nedaleko hradu. Na tomto místě potom vznikla ves Mořina, jejíž název je údajně odvozen právě od faktu, že zde byly umořeni dělníci…

Zajímavou skutečností je, že nikdo z obléhatelů hradu tuto skutečnost nezjistil a nevyužil evidentní slabiny v obraně hradu.

V současné době si můžete vystřihovánku hradu Karlštejn v Muzeu koupit od tří autorů. Kromě zmiňovaného Ivana Zadražila, máme v nabídce Karlštejn od firmy Betexa (autorem je Robert Navrátil) a od firmy Dukase (autorem je Milan Bartoš, který je v současné době považován za nástupce Richarda Vyškovského, co se modelů architektury týče.)

Výstava potrvá do konce března a vyšel k ní katalog, který je možné si v Muzeu koupit.

Pavel Frydrych