Papírové království, Brno, 2016

Druhý únorový víkend byl v kalendáři modelářské obce vyznačen zvýrazňovačem, protože v Brně v Lužánkách se poprvé v roce 2016 sešly modeláři v rámci Papírové ligy. Kromě výkvětu českého papírového modelářství se na výstavě prezentovali i zástupci modelářských obcí ze Slovenska, Polska a Německa. V ostré středoevropské konkurenci se čeští zástupci neztratili.

Sekce architektury nabídla ucelený průřez stavebními slohy, počínaje dokonce modelem osady z doby bronzové a konče nejsoučasnější architekturou, zastoupenou např. krásným modelem Vědecké knihovny v Hradci Králové. Zajímavou konfrontaci nabídly modely tramvají, od kterých bylo přes park možné vidět jejich skutečné předlohy. Krása miniaturizace z papíru dokonale prostoupila celé Lužánky a výsledkem byly nejen rozzářené dětské oči, ale i „blbnutí“ tatínků, kteří vzpomínali na svoje dětství spojené s časopisem ABC. Jedním z nejobdivovanějších modelů byl sice nenápadný, ale to zajímavější model traktoru Fordson N v obrněné variantě. Mohl klidně svým poselstvím a duchem konkurovat válečným lodím, tankům nebo letadlům.

Brněnská soutěž je spjatá s unikátním „soubojem“ modelů vesmírné techniky, sci-fi a fantazy Alienspapercraft cup, který se už po deváté uskutečňuje pod taktovkou Jiřího Rückera, kurátora sekce sci-fi & fantasy v Muzeu papírových modelů (MPM) v Polici nad Metují. V letošním roce všechny modely jasně zastínili živí Vetřelci z legendárních filmů o Ellen Ripleyové v podání Sigourney Weaver. Doslova nával před malým kabinetem jasně dokumentoval, čemu aktuálně dávají návštěvníci přednost. Ale ani přítomnost Vetřelců nedokázala zastínit samotnou soutěžní výstavu a její atmosféru.

Jedním z modelářů, kteří si odnášeli ocenění z „Papírového království“ byl i Vojtěch Čaban, další z kurátorů MPM, tentokrát letecké sekce. „I výsledky soutěží mě přesvědčují o tom, že výběr kurátorů jednotlivých sekcí byl dobrý,“ řekla k výsledkům soutěže Martina Váňová, ředitelka MPM. „Jednou z priorit Muzea je co nejužší spolupráce s modelářskou obcí a i díky kurátorům z jejich řad se nám to daří,“ dodává.

Organizátory velice potěšila návštěvnost. Za všechny to shrnul Pavel „Šidi“ Šmíd z pořádajícího SVČ Lužánky, když řekl: „Za každého návštěvníka jsme vděčni a jsme rádi, že si lidi do Lužánek na Papírové království cestu nacházejí každoročně.“ A hned dodává, že bez spolupráce všech členů Klubu by se Papírové království nemohlo uskutečnit a přidává poděkování. „Nechci děkovat osobně, abych na někoho nezapomněl. Ale zvláštní poděkování patří těm, co nám pomohli se stavbou a hlavně s úklidem sálu, z nichž mnohé ani neznám“

Název Papírové království se v únorovém víkendu v Lužánkách naplnil na sto procent. Okouzlení návštěvníci se procházeli královstvím papírového světa, který se dokázal nejen vyrovnat tomu skutečnému, ale díky intimní něžnosti modelů ho v mnohém dokázal i překonat.

Tomáš Straňák

Kromě mé výtvarné činnosti na základní umělecké škole studuji na Gymnáziu v Uherském Brodě. Jmenuji se Tomáš Straňák a je mi 15 let. K papírovému modelářství mě to táhlo už tak od 4 let, kdy mi taťka slepil model, dnes již vzácného, Favorita ze Zenitu. Tehdy jsem jen lehce počmáral kola černou, ale byl to začátek cesty k papírovému modelářství…
Před nedávnem jsem dokončil model draka od japonského papírového modeláře – Daishiho. Model je již nějakou dobu vydaný, ale ještě jsem ho nikdy u nás (ČR+SR) postaveného neviděl. Jelikož jsem fanda fantasy a sci-fi, tak hned když vyšel se mi zalíbil a dal jsem si „předsevzetí“, že si jej musím někdy postavit. Přišlo na to minulý rok v listopadu, kdy jsem absolvoval za základní stupeň umělecké školy. Jako téma absolventské práce jsem si vybral „ilustraci fantasy žánru“, jednou z podmínek práce byl 3D model který bude souviset s mými ilustracemi. A tak jsem se rozhodl, že můj 3D model bude drak, po kterém jsem již delší dobu pokukoval. Jelikož drak jako vystřihovánka není můj, tak jsem si nebyl jistý, zda mi můj záměr učitel schválí. Tyto obavy byly, jak se ukázalo, když učitel viděl draka ve 2D podobě, zbytečné. A tak jsem se do něj na začátku listopadu minulého roku pustil. Termín odevzdání byl nejpozději v den vernisáže a to 20. února, na model jsem tedy neměl (na moje poměry) moc času. Nedostatek času se hlavně ukázal v posledních 2 týdnech stavby, to jsem přišel ze školy domů a šel jsem hned lepit a lepil jsem až do noci. Úplně nejhorší, ale byly poslední 3 dny stavby před odevzdáním, to už mi pomáhal i taťka. Model jsem tedy trochu podcenil, ale nakonec se vše, až na kámen, podařilo dokončit včas. Kámen, na kterém drak „sedí“, je součástí modelu, ale já použil tehdy přírodní, abych se vešel do termínu. S přírodním kamenem byl model vystaven i v Brně, ale v současné době mám čerstvě dokončen i ten papírový kámen. Nicméně přírodní kámen si ponechám, podle mě na něm drak vypadá o něco lépe, i když ten papírový taky vůbec není k zahození!

Fotka uživatele Muzeum papírových modelů Police nad Metují.

 

Václav Hybš dostal model polické radnice

V sobotu 13. června, na oslavách 25 let ZUŠ ve městě, dostal k osmdesátinám pan Václav Hybš z rukou starostky města papírový model radnice v Polici nad Metují.
Model vytvořil v roce 2013 pan František Sochor, tento konkrétní model pro pana Hybše slepil miniaturista pan Michal Kavaliér z Prahy.

Václav Hybš, rodák z Police nad Metují (okres Náchod), pochází z muzikantského rodu, neboť jeho otec i dědeček byli kapelníky dechové hudby. A malý Václav už v sedmi letech bubnoval v tátově kapele! V deseti se začal učit na trubku a v roce 1955 absolvoval pražskou konzervatoř. Už během studií však působil jako hráč poděbradského lázeňského orchestru, hrál v orchestru Cirkusu Praga i v několika kavárenských souborech. Jako profesionální trumpetista poté působil v tanečních orchestrech Zdeňka Bartáka, Ladislava Bezubky, Josefa Posledního či Kamila Hály. V roce 1960 nastoupil do nově založeného Tanečního orchestru Československého rozhlasu (jako třetí trumpetista spolu s Jiřím Jelínkem a Richardem Kubernátem), současně začal také aranžovat a vést svůj vlastní orchestr. S ním se pak o pár let později výrazně uplatnil v divadle Rokoko a pak na přání Československého rozhlasu založil rovněž studiový soubor, který měl za úkol „nahrávat hezké melodie v zajímavých instrumentacích“.

V roce 1969 začal Orchestr Václava Hybše doprovázet Waldemara Matušku a této spolupráci vznikla spousta objevných úprav domácích lidových melodií i světového folklóru. Po ukončení spolupráce s Matuškou Václav Hybš svůj orchestr výrazně rozšířil a kromě spolupráce s celou naší pěveckou špičkou a soustavném hledání nových hlasů se začal orchestr věnovat i objevným instrumentálním úpravám známých písní. Jako mimořádně nápaditý aranžér se tehdy Václav Hybš blýsknul třeba v tzv. Silvestrovské opeře, což byla velká směs písní z repertoáru Karla Gotta a Waldemara Matušky, ve které si oba zpěváci vyměnili role.

Jubilující Orchestr Václava Hybše má na kontě dvaačtyřicet dlouhohrajících desek, respektive CD, v paměti stále přetrvávají TV pořady jeho Televarieté, Zpívá celá rodiny či někdejší silvestrovské programy, Václav Hybš se podílel na nahrávkách pro filmy Kdyby tisíc klarinetů, Starci na chmelu, Jen ho nechte, ať se bojí či Drahé tety a já (v tomto případě byl i autorem filmové hudby). Již pětatřicet let se rok co rok konají Vánoční koncerty Orchestru Václava Hybše, které své příznivce koncem roku potěší i letos. A 22. září se ve Velkém sále paláce Žofín odehraje za účasti plejády atraktivních hostů slavnostní koncert, kterým orchestr velkoryse oslaví půl století své existence i kapelníkovy pětasedmdesátiny. (http://www.rozhlas.cz)

Fotka uživatele Muzeum papírových modelů Police nad Metují.

 

MODEL MĚSÍČE Výročí, které se neslaví

Září patří u většiny dětí mezi ten nejméně oblíbený měsíc. Není divu, když jsou vytrhnuty od prázdninových radovánek někde u vody s kornoutem zmrzliny a dlouhého vyspávání do dopoledních hodin. Oproti tomu je návrat do školních lavic dost nudná otrava. Byly ovšem roky, kdy i děti byly rády, že mohou chodit do školy. Psalo se 1. září 1939 a Německo napadením Polska započalo 2. světovou válku.

Jedním ze symbolů války jsou bojové stroje s mnoha koly omotanými pásy – tanky. Technika, která určitě fascinuje. Možná svou mohutností, možná zvukem, možná právě svým pohybem na pásech, možná tím co dovede – přesněji co s ní dovedou lidé, sama technika (alespoň v té době) toho sama moc nezvládla.

Z našich vystavených modelů vojenské techniky vám chceme představit tank Pz.Kpfw-38(t) nejvíce využívaný právě na začátku války. Tank, jenž německé armádě pomohl dobýt Polsko, Francii, Belgii, Nizozemsko a byl využit i v bojích v Sovětském svazu. Ovšem nejde vůbec o stroj vyvinutý v Německu, ale v Československu. U nás byl tank označován LT vz. 38 (Lehký tank vzor 38). Pro československou armádu ho navrhla a vyráběla pražská strojovka ČKD (Českomoravská Kolben Daněk). Naše armáda stihla vyzkoušet pouze prototypy, stroje ze sériové výroby se dostaly v roce 1939 rovnou do výzbroje německé armády. A není divu, že německá armáda po těchto tancích šáhla, v roce 1939 patřily ve své třídě mezi nejlepší stroje na světě. Německá armáda nechala vyrobit celkem 1 396 tanků. A ačkoliv technický vývoj jde za války vždy rychle dopředu více než v době míru, po té co tank již „zastaral“, Němci nadále využívali konstrukci podvozku a korby na odvozené zbraně.

Model patří mezi ty jednodušší, abychom v našich „Modelech měsíce“ nezapomněli i na začínající a méně zkušené modeláře. Autorem je Pavel Bestr a za malý poplatek si vystřihovánku můžete zakoupit v online verzi na stránkách www.bestpapermodels.com. Na těchto stránkách najdete širokou nabídku papírových modelů různé náročnosti z dílny Roberta Navrátila a Pavla Bestra. Modely z jejich produkce si můžete samozřejmě prohlédnout i u nás v muzeu a zakoupit některé z nich i v tištěné formě. A až se u nás zastavíte u vitríny právě s modely bojové techniky, nevnímejte jen samotné modely, ale i to, co ve vás tyto stroje ve spojení s jejich využitím vyvolají za pocity.
Michal Erben

Fotka uživatele Muzeum papírových modelů Police nad Metují.

 

Sběratel Tomáš Hobzík představuje miniaturní svět majáků, rozhleden a věží

Miniaturní svět majáků, rozhleden a věží instaloval v Městském muzeu v Sedlčanech modelář a sběratel Tomáš Hobzík. Většina z 300 exponátů je vyrobena z papíru, ale některé jsou i z hlíny, plastu nebo ze dřeva. Jsou za nimi hodiny, týdny a měsíce piplavé práce.

y nejpracnější byly sestaveny až ze 3500 dílů. Použito bylo různých měřítek 1:160, ale také 1:72 nebo 1:50 a dokonce jeden kuriózní model byl sestaven v poměru 1:10. Jde o Cimrmanovu nejmenší rozhlednu na světě.

Zdeněk Svěrák to prý komentoval slovy, že nejnižší je proto, že ji zakopal ještě deset centimetrů pod zem. I tento recesistický počin se odráží ve sbírce modeláře Hobzíka. Úsměv ale trochu tuhne na rtech například při pohledu na nejdéle fungující americký maják u věznice v Alcatrazu. Najdeme tu známou pevnost Boyard, miniatury majáků z Jižní Koreje, Austrálie, nebo Krále a Královnu majáků stojící blízko sebe v Bretani. Petřínská rozhledna je složena z úctyhodných 850 částí a Hobzík sestrojil její návrh sám. Každého zaujme jiná stavba. Obdivovat obrovskou sbírku mohou zájemci v Sedlčanech do 26. února.V březnu se mají modely přestěhovat blíž k Příbrami. Hobzík se zúčastnil 12. ledna v podvečer vernisáže, před níž nám poskytl rozhovor.

Jak dlouho se svému koníčku věnujete?

O modely jsem se začal zajímat v patnácti letech a vzhledem k tomu, že jsem překročil padesátku, je to už hodně dlouho. Začínal jsem sestavovat nejprve letadla. Otec podobnou zálibu neměl, ale vím, že děda si například sám vyrobil funkční model parního stroje nebo dřevěnou loď.

Proč jste se zaměřil na věže, rozhledny a majáky?

Pokud jde o rozhledny, jsme světová velmoc. S manželkou máme zálibu v turistice a společně jsme rozhleden v České republice navštívili kolem tří set. I když v současné době pracuji v supermarketu, jsem původním povoláním stavař, a tak mám k navrhování a konstrukci staveb blízko. Modelářství je způsob, jak si poznané uchovat nejen v paměti. Miniaturní rozhledny mám ve sbírce pouze z České republiky a ze Slovenska. Majáky jsou tu z celého světa… A mým sběratelským potěšením jsou české majáky. Existují u nás, přestože nemáme k moři blízko.

A kde bychom v Čechách měli majáky konkrétně hledat?

Jediný skutečný maják je v Praze na Střeleckém ostrově – nachází se při vjezdu do přístavu a měří tři metry. Česko má také světovou raritu zapsanou v Guinnessově knize rekordů – maják je vyroben z hlíny a stojí uprostřed plzeňského sídliště. Protože je asi deset metrů vysoký, bylo k výrobě místo hrnčířského kruhu použito nějaké zařízení v automobilce Škoda. Objekt ve Štětí v podobě majáku je ve skutečnosti dětskou prolézačkou. Blízko Radhoště se nachází maják, který byl postaven z bývalé trafostanice, další stavba je v Tachově, na Moravě má firma Kovosteel ve znaku maják a proto ve všech provozovnách stojí také atrapa majáku.

Jaký máte vztah k Sedlčansku a proč jste se rozhodl vystavovat právě zde?

Výstav mám za sebou přibližně osm. Bydlím na Mělnicku, Sedlčansko znám především díky rozhlednám Drahoušek u Osečan, Kuníček u Petrovic, rozhledně na Onom Světě… A jak se návštěvníci přesvědčí, rozšířil jsem před výstavou sbírku o model sedlčanského muzea, protože má na střeše také věžičku. Odtud bude výstava putovat na Vojnu u Příbrami – poprvé se mi povede, že bude přímo na rozhledně. Přes celé léto bych měl sbírku prezentovat v Rakovníku. Před chvílí jsem měl možnost se potkat s Jindrou Hájkem ze Sedlčan, který je fanda do modelů a moji práci sleduje virtuálně a byl také na mých třech výstavách. Takový zájem člověka potěší.

Jak veliká je v současné době vaše sbírka?

Majáků, rozhleden a věží mám celkem 350. Podle tvrzení mého kamaráda ze Švédska, který je majitelem největšího evropského muzeu majáků, jde v případě majáků o třetí největší sbírku v Evropě. Rozhledny nejsou evidovány, ale protože jsem nenašel žádnou informaci o tom, že by je někdo další stavěl, budu mít pravděpodobně největší jejich sbírku na světě. Jsem autorem i většiny návrhů rozhleden. Mám jich kolem 150 a oficiálně jich bylo vydáno patnáct. Lépe se shání majáky, například v Polsku, Americe nebo Německu…

Upozornil byste na nějaký klenot vaší sbírky?

Odpovědět je hodně těžké. Například model rozhledny na Petříně existuje pouze v deseti kusech a protože jsem ho nesehnal, musel jsem si vyrobit vlastní. Mojí pýchou je maják, který byl vydán jako vystřihovánka v roce 1917 a oficiálně existují na světě jen dva. Já jsem získal ve Švédsku kopii. Upozornil bych také například na známou pevnost Boyard, která má na střeše maják nebo na majákové lodě, které mají opravdu zajímavou a tragickou historii.

Máte jako sběratel nějaký nesplněný sen?

Ten zůstává stále stejný – získat vhodný prostor pro svoji sbírku. Bydlím v paneláku v dvoupokojovém bytě, tak mám majáky, věže a rozhledny snad všude. Naštěstí jde o starší zástavbu, kde jsou dost velké sklepní prostory a ještě využívám místnost na mandl. Když nejsou modely na výstavách, jsou uloženy především v bednách.

Máte v rodině nějakého pokračovatele?

Bohužel nemám. Ale protože bych celé dílo stejně nezvládl, existuje parta kolem deseti kamarádů, kteří mi pomohou občas něco slepit. Marie Břeňová

BUDOVA  MUZEA v Sedlčanech má také věžičku, proto i její model Tomáš Hobzík před výstavou podle vlastního návrhu vyrobil.


Zdroj: http://pribramsky.denik.cz/kultura_region/sberatel-tomas-hobzik-predstavuje-miniaturni-svet-majaku-rozhleden-a-vezi-20160119.html


Zdroj: http://pribramsky.denik.cz/kultura_region/sberatel-tomas-hobzik-predstavuje-miniaturni-svet-majaku-rozhleden-a-vezi-20160119.html

Vladimír Sloboda – hradní pán

Měsíc co měsíc vám pravidelně představujeme nejzajímavější modely ze stálé expozice našeho muzea či z právě probíhajících výstav. Rozhodli jsme se, že by nebylo od věci jednou za čas představit i nějaké stavitele těchto modelů, kteří s naším muzeem spolupracují či přímo jejich modely jsou, popřípadě budou, v naší expozici. Jako prvního si Vám dovolujeme představit Vladimíra Slobodu ze Slovenska.

Dvaatřicetiletý Vladimír Sloboda žije na Slovensku v Dubnici nad Váhom a modelařina je jeho největším koníčkem, ba přímo vášní. Pokud mu vyjde čas, snaží se modelařit alespoň chvíli každý den. Poprvé se setkal s vystřihovánkami na základní škole díky slovenskému časopisu Elektrón-Zenit (obdoba českého ABC). Z časopisu tehdy stavěl veškeré modely bez ohledu na tématiku. Vladimír říká, že nejdůležitější vlastností modeláře je především trpělivost a pečlivost. A obojího nejvíce upotřebil při stavbě rozsáhlé Městské památkové rezervace a Pražského hradu.

Dnes se ovšem Vladimír Sloboda modelářsky věnuje pouze architektuře a to především hradům a zámkům, občas si pro zpestření slepí nějaký kostel či městskou stavbu. Lepí především modely slovenských hradů, ale vzhledem k menší nabídce zpracovaných předloh sáhne i po modelu českého hradu či z dalších zemí. Některé z předloh vystřihovánek Vladimír i osobně navštívil. V nedávné době dokončil modely slovenského hradu Strečno a Bojnický zámek, z českých hradů jako poslední dolepil Frýdštejn. A na své převedení do modelové podoby již čekají ve frontě vystřihovánky hradu Lietava, Oravského hradu a českého Lokte. Ovšem nejdříve chce Vladimír Sloboda dokončit náročný model hradu Týřov, na kterém momentálně usilovně pracuje. Jak sám prozradil, trpělivost nejvíce prověří laserově vypálené detaily, které je potřeba opatrně a přesně pinzetou umístit na to správné místo, stejně tak bude potřeba si vyhrát s konstrukcí padacího mostu. Dle jeho slov mu ale tyto detaily nevadí, ba naopak – díky ním je model pak atraktivní na pohled.

Vladimír Sloboda se o radost z modelů už podělil se širokou veřejností prostřednictvím několika výstav – ve svém domovském městě Dubnici nad Váhom, Trnavě, Nitře, Ilavě a jeho hrady se dostaly i na skutečný hrad Beckov. Umístil se i mezi medailisty na modelářských soutěžích. V Dubnici nad Váhom po nějaký čas předával své modelářské zkušenosti dětem na modelářském kroužku. Další zajímavé informace o Vladimíru Slobodovi se můžete dočíst v internetové reportáži SME – http://nasapovazska.sme.sk/…/vlastni-viacero-hradov-chce-aj…. A pokud vše vyjde a podaří se překonat vzdálenost, tak modely Vladimíra Slobody budou vystaveny u nás v Polici nad Metují. Jak Vladimír Sloboda podotknul, nevýhodou specializace na hrady a zámky je jejich rozsáhlost a tím i prostor, který si modely pro sebe zaberou. Ovšem u nás v muzeu je prostor na jeho modely dostatečný.
Michal Erben

Fotka uživatele Muzeum papírových modelů Police nad Metují.
 

Plastikoví modeláři soutěžili v Náchodě

DSCN3000

 

 

 

 

V sobotu 17. října se uskutečnila soutěž plastikových modelářů v jídelně Rubeny v Náchodě. Soutěže se zúčastnili modeláři nejen z České republiky, ale i z Polska. Letošním překvapením byla především hojná účast papírových modelářů.

Pořadatelé MK Náchod organizují výstavu a soutěž s názvem Kaden Cup už několik let.

V letošním ročníku se poprvé zapojilo i Muzeum papírových modelů z Police nad Metují. Muzeum přímo v jídelně uspořádalo papírovou dílničku pro děti. Návštěvníci měli možnost sledovat modeláře přímo při práci nebo si odnést volnou vstupenku do muzea.

Modeláři, Ladislav Badalec, Michal Rozínek a Jaroslav Dlohoška nechali nahlédnout nejen pod své ruce, ale především poctivě zodpovídali dotazy. Muzeum a jeho expozici s dovezenou ukázkou exponátů komentoval Petr Frič z Náchoda.

Soutěž zpestřili doprovodným programem již tradičně členové klubu vojenské historie z pěchotního srubu nad Malými Svatoňovicemi.

Zábavný program pro malé i velké připravila skupina modelářů ve formě funkčních RC modelů vojenské techniky. Na vymezeném prostoru vyrostla vesnice i s železniční tratí, kterou křižovaly tanky.

Návštěvníci i soutěžící se mohli během dne občerstvit a posilnit v bufetu, který tradičně zařídil pořadatelský klub.

Přednáška přiblíží historii a současnost časopisu ABC

116505-gallery1-e6pbx

Ve středu 18. listopadu se od 14:30 uskuteční na sále v Pellyho domech v Polici nad Metují přednáška Zdeňka Ležáka a Vlastimila Tomana o Historii a současnosti časopisu ABC. Přednáška se uskuteční v rámci podzimního semestru Polické univerzity volného času.

Dvě osobnosti, jeden časopis. Přijďte si poslechnout s úst těch nejpovolanějších jak to bylo s první vystřihovánkou v časopise ABC. Jak se tvořil časopis kdysi a co obnáší vydání čísla dnes. Kam časopis směřuje a má budoucnost v dnešní přetechnizované době v tištěné podobě? Přednášet a debatovat budou bývalý a současný šéfredaktor Časopisu ABC.

Vlastimil Toman je znám především jako český novinář, spisovatel dobrodružných knih a scenárista komiksů. V letech 1959–1992 působil především ale jako šéfredaktor časopisu ABC. Tento dnes již legendární časopis  v roce 1956 pomáhal zakládat, v roce 1959 se stal jeho šéfredaktorem, kterým byl až do dosažení důchodového věku.

ABC bylo za jeho působení největším časopisem pro mládež. Během svého života publikoval řadu dobrodružných i populárně naučných knih a scénářů komiksů, obvykle se sci-fi námětem. Tyto komiksy vycházely na pokračování v časopisu ABC, okrajově i jinde. Věnoval se také popularizaci kosmonautiky a historii střelných zbraní. V roce 1974 byl oceněn cenou ČSAV za nejlepší populárně vědecké práce v tisku, rozhlase a televizi.

Zdeněk Ležák je současný šéfredaktor časopisu ABC (od roku 1999 redaktor v ABC, v období 2008 až 2010 šéfredaktor 21. století JUNIOR, od roku 2010 šéfredaktor ABC).

Přednášková odpoledne Polické univerzity na sále Pellyho domů začínají vždy ve 14.30 hodin. Prezentace probíhá od 14 hodin. Podzimní semestr ukončí přednáška 25.listopadu – Karel Výravský: Vybrané kapitoly z filozofie.

V Neratovicích ožil papír

Sedmnáctý ročník „Neratovického papíru“ už tradičně ukončil ligovou sezónu soutěže papírových modelářů. Soutěžní výstava, která proběhla v sobotu 21. listopadu v Kulturním domě v Neratovicích, přilákala řadu návštěvníků i soutěžících. Uskutečnila se výroční schůze členů Centra papírového modelářství.

K nejčastěji fotografovaným modelům patřily dva modely z dílny Kyjovského modeláře Z. Bilíčka: osvětlený neorománský  kostel z r. 1902 v Kochlowicach, který byl po výstavě zapůjčen do Muzea papírových modelů (MPM) v Polici nad Metují a model ponorky Kursk, který se také nachází v expozici MPM.

Ponorka se nakonec stala vítězkou soutěže hlasování návštěvníků o nejkrásnější model výstavy.

Dalším netypickým modelem byl typizovaný Baťův dům z dílny Vojtěcha Čabana, u kterého se ještě nepodařilo zjistit skutečné místo jeho realizace. Strohý model funkcionalistické architektury se výrazně odlišoval od monumentálních modelů církevních staveb nebo hradů či zámků.

Vysokou kvalitu polské modelářské obce představily v Neratovicích soutěžící z Olešnice. A jedním z „miláčků“ výstavy se stala veverka z animovaného filmu „Doba ledová“, která po celou dobu výstavy nepustila oříšek z tlapek ani na vteřinu. Kromě představení nejlepších papírových modelů nabídla letos Neratovická soutěž i prezentaci Kroužku mladých vynálezců Neratovice.

Vzhledem k současné výstavě minimodelů v MPM se mohlo předpokládat, že zastoupení v této kategorii bude oproti jiným ročníkům slabší. Ale opak byl pravdou: minimodeláři se prezentovali vysokou kvalitou i kvantitou.

Jeden z pořadatelů Neratovického papíru, Ondřej Hejl, při vyhodnocení soutěže charakterizoval minimodely slovy: „Sice jsou nejmenší, ale neznamená to, že by byly méně propracované než ostatní.“

V rámci výstavy proběhlo i vyhodnocení soutěže „Mistři obzorů“ tedy vyhlášení nejlepšího modelu rozhledny. A kromě tradičních modelů – letecké a bojové techniky, architektury, dioramat, lodí a plavidel, minimodelů, vesmírné techniky a zemědělské techniky – bylo možné v Neratovicích letos vidět i deset dioramatických modelů mostů. Ty jakoby chtěly za všechny modely a jejich autory spojit obec modelářskou s veřejností, čímž vznikla velice příjemná a pohodová atmosféra. Tu nakonec dokreslovala i možnost zakoupení si vystřihovánky z pestré nabídky vydavatelství jako alternativy vánočního dárku.

Blížící se Vánoce nakonec připomnělo i nevyzpytatelné počasí, které lze nazvat aprílovým, protože během jediného dne svítilo slunce a teplota vystoupala na patnáct stupňů, aby pak přišla sněhová přeháňka, vystřídaná posléze deštěm a sluncem a to vše nakonec uzavřela zářící duha klenoucí se nad severozápadním obzorem.

V rámci setkání modelářů v Neratovicích proběhla i výroční schůze Centra papírových modelů (CPM). Během schůze se projednávaly závěry ze školení rozhodčích v MPM a do nového ročníku Papírové ligy budou uvedeny některé novinky, plynoucí ze závěrů školení v MPM a výroční schůze CPM. Tou asi nejviditelnější změnou je posunutí věkové hranice soutěžících v kategorii Junior, kde budou soutěžit modeláři ve věku 16 – 19 let včetně.

Výlet za modelem měsíce, předlohou lednového se stala polická radnice

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

 

 

I v roce 2016 bude Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují každý měsíc zvát a představovat nejzajímavější modely ze stálé expozice nebo z aktuálních krátkodobých výstav. Ti co již u nás v Polici byli, určitě viděli předlohu lednového modelu na vlastní oči.

Na Masarykově náměstí (které je památkovou zónou) najdete kromě obchodů i kašnu, morový sloup, dokonce i pramen a samozřejmě radnici.  Radnice je postavena v barokním stylu, ovšem doplněna věží s cimbuřím ve stylu tudorovské gotiky. V radnici sídlí městský úřad. Ještě před pár lety byla radnice natřena v pastelově zeleno-bílém hávu, dnes má vínově-bílý háv. A právě radnice se dočkala i zpracování do papírového modelu.

Autorem vystřihovánky je František Sochor, známý především modely dopravní, hasičské, stavební a vojenské techniky pod značkou Firebox. Ale jak je vidět, umí nakreslit i povedený model architektury.

František zpracoval vystřihovánku v několika variantách náročnosti, aby si model radnice mohl postavit každý. Pro nejmenší a začínající modeláře je určena jednoduchá verze vystřihovánky, která se vejde na jednu stránku. Pro středně zkušené je připravena radnice ve větším a detailnějším zpracování na 5 stránek. A pro ty již zkušené profíky je tato verze rozšířená o plastické zpracování detailů.

Všechny verze vystřihovánky poličské radnice najdete zdarma ke stažení na webu muzea www.mpmpm.cz v sekci „ke stažení“. Věřte, že vám ta nejtěžší varianta dá opravdu pořádně zabrat, když potrápila i velezkušeného modeláře, Michala Kavaliéra. Přesto se s ní popasoval naprosto perfektně, jak můžete ostatně vidět na přiložených fotografiích jím slepené radnice.

Mezi papírovými modeláři je Michal Kavaliér dobře známý, jelikož nebylo soutěže, kde by nevyhrál nějakou z medailí, má na svém modelářském kontě i několik mistrovských pohárů. Pomáhá též autorům vystřihovánek jako kontrolní stavitel modelů před vydáním. Michal Kavaliér slepí, na co přijde a co se mu dostane do ruky – od jakéhokoliv modelu z časopisu ABC a jiných vydavatelství, z internetu, slepí si bez problémů náklaďáky v měřítku 1:300 i s otáčivými kolečky a sklopnou korbou, ale i Zlatou uličku v titěrném mikro měřítku 1:1 000.

Chcete-li se o tom přesvědčit a nebojím se říci, tedy napsat, obdivovat modelářský um a přesnost jednoho z našich nejlepších modelářů, budete mít jedinečnou šanci přímo v muzeu v prvním čtvrtletí roku 2016. Právě modely slepené Michalem Kavaliérem budou náplní vitrín pro další sezónní výstavu v našem muzeu. Slavnostní zahájení výstavy proběhne v sobotu 23. ledna od 14 hodin.