Letem světem s Muzeem!

Celý týdení program najdete zde.

Střihni si léto v Muzeu papírových modelů!

Nabitý program pro děti od 6 do 12 let

V týdnu od 17. – 21. července.

Denně od 8 do 15 hodin, Přihlášky přijímáme do 14. července.

kontakt: Pavel Frydrych – info@mpmpm.cz, 777 828 657

Cena za den 200,-Kč, cena za celý týden 800,-Kč. Cena je včetně oběda.

Zkušení lektoři a spousta zábavy a tvořivé práce! Obědy zajištěné v restauraci Sokolovna v blízkosti Muzea.

Maximální počet 15 dětí.

POZOR !!!

Své dítě můžete přihlásit nově i na dopolední hlavní program od 9:30 do 12:30 za 75,-Kč na den. Nebo za 300,-Kč za týden.

Kdo ještě neviděl, neuvěří. Kdo už Muzeum papírových modelů  navštívil, zažije opět něco nového. Svět dokonalých iluzí z materiálu, který lidstvo používá denně už celá staletí, jako na dlani pro vaše děti připravil celý týden tvůrčí práce a zábavy. Týden plný her a dovádění v tomto inspirativním místě na téma Letem světem může zažít i vaše dítě! Patronkou muzea je herečka a zpěvačka Marie Doležalová, vítězka poslední řady StarDance.

Ač máme únor, dovolím se vlastně tak trochu vrátit zpátky k Vánocům. Nebo bych snad měl předběhnout čas a vydat se dopředu k těm letošním svátkům? Pomyslíte si asi, co blázním s Vánocemi, když se člověk sotva z jedněch vzpamatuje, že? Ale takové děti v USA by vám možná řekly, že Santa Claus se svými skřítky už určitě začali pracovat na nových dárcích, aby je stihli za celý rok připravit pro všechny děti. My Santu nemáme, a tak si nemusíme vymýšlet pohádky a popravdě můžeme konstatovat, že v Číně už asi najeli na výrobu vánočních atrap ozdob a podobných krámů, které zaplaví trh zbytku světa.

Nicméně to už jsme hodně jinde, vraťme se raději k nám do Police a k papírovým modelům. Téměř u všech se v domácnosti na Vánoce peče cukroví a do mnohého se přidávají ořechy – třeba vlašské. A víte, na co vše se dá využít taková obyčejná skořápka, kterou asi jen vyhodíte do koše nebo do kamen? A víte, co se všechno vejde do takového oříšku, přesněji do jeho skořápky?

Ano, tak samozřejmě jádro samotného ořechu. Ano, vejdou se tam třeba šaty pro Popelku. Pche, šaty, to nic není! Jsou totiž tací, kteří do obyčejné malé skořápky vměstnají třeba nákladní auto, autobus, tank, kamion, lokomotivu či letadlo. Ne, nejsou to kouzelníci, ale papíroví modeláři – minimodeláři. Ti již po několik let doma v kuchyni právě kolem Vánoc uzmou nějaké pěkné skořápky od vlašských ořechů a se svým modelářským umem do nich vměstnají svůj papírový výtvor.

A nejde o nějaké jednoduché krabičky. Modely mají plastická kolečka, sklopenou korbu, zpracovaný interiér kabiny,  u tanku modeláři vytvořili titěrný pásový podvozek a letadlo má na křídlech i motorové gondoly. Jednou z podmínek je, že se celý model musí vejít do zaklopené skořápky. Pokud si představíte, jak je taková skořápka velká, tedy malá, určitě musíte uznat, že by stálo za to takový „oříšek“ vidět. Ale v tom žádný „oříšek“ vlastně není – stačí přijet k nám do muzea.

Minimodelisti zapůjčili do naší expozice výběr svých oříšků s překvapením. Můžete se tak na vlastní oči přesvědčit, co vše lze z papíru vytvořit, jaké neskutečné miniaturní kousky, no přesněji by bylo spíše napsat kousíčky. A třeba po své návštěvě nebudete o příštích Vánocích skořápky od ořechů jen tak vyhazovat do odpadu, ale využijete je i k nějakému uměleckému výtvoru. Nebo vám ještě zbyly nějaké ořechy? Klidně se inspirujte, vytvořte něco vlastního do oříšku hned, a klidně se nám pochlubte s fotkami svých výtvorů.

Michal Erben

Modely zvířat, živočichů a květin, zahrady, modely lidských obydlí, vývoj života na Zemi, jsou zde i vojáci. To vše uvidíte na autorské výstavě výjimečných modelů, zatím ne příliš známých v modelářském světě, učitelky dnes už v důchodu Jany Žuravnyjové.

I proto, že se jedná o díla edukativní – modely pro vyučování na základní škole, a přístup autorky je ojedinělý, vydalo muzeum 30 stránkovou brožurku. O tom jak učila a používala své modely a další pomůcky, které vytvářela, co nového objevila a proč třeba „vyvinula“ vlastní postup tvorby okolí svých modelů – keřů, živých plotů a stromů v okrasných zahradách.

V brožurce najde čtenář popis, jak si sám ke svým modelům postaví působivé prostředí, ale také návod na stavbu několika dalších užitečných výrobků, které lze především s dětmi vytvořit.

Řadu modelů, zcela původních, vytvářela autorka od toho, že vzala čistou čtvrtku papíru, tužku, nůžky a vytvořila třeba model pokoje rodičů ze 30. let, jak si jej pamatovala.  Čtenář však v brožurce najde i řadu odkazů na webové stránky, odkud čerpala vystřihovánky pro nádherné modely zejména zvířat a ptáků. Klec plnou cizokrajných ptáků „jako živých“ může návštěvník spatřit hned při vstupu  na výstavu.

Co získáte návštěvou výstavy do konce února:

Brožurku „Jana Žuravnyjová, stavitelka učebních pomůcek z papíru“, kterou si u nás můžete zakoupit nebo na naší adrese objednat.

Učitelé se svojí třídou nebo rodiče s dětmi si obdivuhodné výtvory paní učitelky Žuravnyjové a dalších více jak 1 000 papírových skvostů prohlédnou. Navíc jsme výstavě připravili interaktivní zážitkový program pro školní skupiny (více na: http://mpmpm.cz/1-stupen-zs/), při kterém si tvorbu, inspirovanou právě Janou Žuravnyjovou, děti vyzkouší.

Stejná nabídka platí pro rodiče – budou jarní prázdniny.

Každý člověk je snad na něčem závislý. Mám ale dojem, že „dobré“ závislosti jsou ve značné menšině vůči těm „špatným“ závislostem. Obzvláště v dnešní době, kdy masmédia informují takřka výhradně o těch závislostech, které lidi spíše ničí. A tak najít dnes člověka, který je závislý na něčem, co přináší radost, je opravdu už skoro vzácnost. Já jsem měl to štěstí, že jsem jednu takovou osobu před pár roky potkal. Když jsem si v novinách náhodně všiml článku o tom, že na zámku Nový hrad v Jimlíně u Loun vystavuje své papírové modely paní Žuravnyjová, vzešla z toho nakonec má cesta do Loun, abych se s touto modelářkou seznámil. Když mě pak vzala do školy, kde učila, uviděl jsem něco, co mě vyrazilo dech.

Představte si učebnu plnou stolů, kolem kterých vede jen úzká ulička a na těch stolech jsou všude, kam oko pohlédne, samé papírové modely! Desítky a desítky papírových modelů všeho možného! Architektury, zvířat, figurek, techniky, pokojíků. A tohle nepřeberné množství je dílem jedné jediné osoby! Pak jsme šli po dlouhé chodbě obklopené podél stěny dlouhými vitrínami. Ty byly plné převážně zvířat paní Žuravnyjové. Když jsem k ní přišel domů, situace se prakticky opakovala: kůlna na dvoře – modely, půda v domě – modely, v předsíni – modely a když jsem se posadil v kuchyni, byl na jednom stole model čekající na dodělání terénu a na druhém rozstříhaný první arch další vystřihovánky. Bylo to už naprosto jasné – paní Žuravnyjová je hluboce závislým člověkem. Její závislost ale není pro společnost nebezpečná, je snad akorát nebezpečná pro rodinný rozpočet. Nedá se léčit běžnými medicinskými metodami a není nakažlivá.

Za 20 let, co jezdím po republice na soutěže papírových modelářů, jsem nepoznal závislejšího člověka na papírových modelech. Když byla nedávno paní Žuravnyjová na pár dní v nemocnici, bylo pro ni samozřejmostí, že si s sebou vzala – ano tušíte správně – vystřihovánku papírového modelu a jen co se po operaci mohla posadit, krátila si pobyt v nemocničním prostředí stavbou modelu. Myslím si, že lékaři ještě tento druh závislosti nejen neviděli, ale určitě ani odborně nepojmenovali. Nachází se tak na našem území pravděpodobně další unikát, který ještě nebyl z odborného hlediska řádně popsán a katalogizován. Prostě paní Žuravnyjová je naprosto jedinečný endemit, vyskytující se zřejmě v jediném exempláři a my, kteří jsme měli to štěstí, že jsme ji poznali, můžeme být štastni, že máme možnost obdivovat rozsah a celkový záběr její závislosti na papírových modelech.

Přiložená fotografie není z nějaké velké soutěže papírových modelářů. Takhle vypadala jedna učebna v lounské základní škole, kde měla paní Žuravnyjová před třemi lety uskladněnou část svého takřka celoživotního díla. (foto – archiv autora)

Miroslav Konopka

Každý sportovní klub si vychovává svůj dorost. Něco jako pud zachováni druhu. Vzpomínám na svého kamaráda, kterého jako malé dítě rodiče několikrát do týdne budili ráno ve 4 hodiny, aby byli na šestou v 60 km vzdáleném městě na hokejovém tréninku. Říkal jsem kamaráda – poznali jsme se až na „vysoké“, to už závodně nehrál, protože měl v 15 nějaký úraz, který mu naštěstí, jak sám říkal, další skvělou sportovní kariéru znemožnil.

Lepit papírové modely je úplně jiná liga, jak lze s nadhledem říct. Je to možné dělat kdekoli, netřeba se tělesně ani psychicky „bičovat“, ovšem na konci rozhodně není vidina milionových příjmů.

Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují vzniklo z lásky a obdivuhodnému vztahu jeho tvůrců k životu, k práci, k zázraku tvoření, kterého jsou schopny lidské ruce. A více než 1200 papírových modelů a další stovky v depozitáři jsou jasným důkazem.

Vraťme se k tomu „dorostu“. Zakladatelé tradice, která z České republiky (a tenkrát ještě i Slovenska) udělala uznávané místo papírového modelářství ve světě, jsou dnes ve věku 60 až 80 i více let. Všichni modeláři, kteří poskytli svá díla do muzea už, a mnozí dost dávno, opustili školní lavice. I proto je potřebné dbát na výchovu mladých. Dbáme o ni jistě nejen v našem muzeu, kde se každý týden schází 8 nebo 9 dětí od předškolních po 5. třídu, a učí se.

„Stříhat děti většinou umí“, říká ředitelka muzea, která již získala vedoucího kroužku, studenta střední školy z nedalekého Machova, Luboše Matěnu. „V kroužku klademe důraz na pochopení čteného textu – návodu na slepení modelu, rozvíjíme jemnou motoriku.“ A to je činnost pro školáky ničím nenahraditelná, při tom na ni v současném formátu školy není čas. Vždyť právě práce rukou, cílená pohyblivost prstů jsou činnosti, které mají velký vliv na rozvoj dětského mozku. Spojená se smysluplnou intelektuální činností, jako v tomto případě, není práce v kroužku pro děti v jejich věku ničím nahraditelná.

Místa je v muzeu dost, vedoucí by se jistě našli, a zvlášť u nás, kde jsme postavili společnými silami modelářů z celé republiky jediné muzeum svého druhu v Evropě, je potřeba modelářského zázemí víc než žádoucí. A možnosti, které tu mladí modeláři mohou mít, snad nikde jinde nelze vytvořit.

Ano, to je apel na rodiče. A nejen v Polici nad Metují. Posílejte děti do kroužků, i nesportovních. Nakonec Jágr je už desetiletí pouze jeden s několika málo následovníky, avšak modelářů by mohlo být tisíce a bude jen větší zábava; bez konkurence nebo řevnivosti. Protože ten, kdo něco opravdu umí udělat, nepotřebuje soutěžit. Větší cenu mají pro něj sdílení a krásná přátelství. A o tom už určitě mnohé poví některý z nich.

Jindra

Poslední říjnový víkend vyvrcholila v Trutnově tradiční Výstava železničních modelů a kolejišť, kterou v tělocvičně ZŠ R. Frimla pořádal spolek Modelová kolejiště Trutnov. Stejně jako v minulém roce se Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují v rámci této akce prezentovalo prodejem vystřihovánek a hlavně v nedělní odpoledne tvořivou dílnou pro děti. Několik desítek malých návštěvníků výstavy si potom domů odnášelo slepené jednoduché modely zvířátek, z nich nejoblíbenějším byl bezesporu klokan s potomkem „v kapse“. Dětské rozzářené oči dokázaly donutit vzpomenout si na modelářská léta i rodiče, takže nakonec bylo těžké rozhodnout, pro koho byl modelářský zážitek silnější.

A hned za vstupem zvala návštěvníky k cestě do Police nad Metují ikonická Veverka s oříškem známá z animovaných filmů „Doba ledová“ v podobě papírového modelu.

Ale hlavní roli hrála v tělocvičně školy modelová kolejiště a pestrá přehlídka diorámat. Ta nabízela neotřelý pohled třeba na vojenské cvičení České armády, stavbu přehrady nebo start rallyového závodu kamionů.

Ovšem top modelem, který uchvátil téměř všechny návštěvníky, byly dvě modelové kolejnice – jedno, které se vtěsnalo do velikého hrnce, kdysi používaného v kuchyních a druhé, které se vešlo do „vykuchané“ staré kytary. Obě plně funkční s realisticky precizní krajinou, kde probíhal obyčejný lidský život. Další pohledy na města, železniční tratě a nádraží jen dokumentovaly a vysvětlovaly, jak je možné, že kouzlu železničního modelářství a modelářství obecně můžou propadnout lidé napříč generačním spektrem. Poslední říjnovou neděli nebylo nemožné v tělocvičně zaslechnout rozhovor mezi modeláři, který zněl asi následovně: „Prosím tě, pošli mi k penzionu osobák s tou výpravou.“ „Jo, za chvilku ti přijede, jen co projede ten náklad…“

Výstavy se zúčastnili modeláři a modelářské kluby z České republiky, Polska, Rakouska a Německa. Mezinárodní konkurence zajistila, že Trutnov hostil jednu z nejlépe obsazených výstav modelových kolejišť, mezi kterými se ovšem neztratila ani prezentace Muzea papírových modelů.

Pavel Frydrych

fotky jsou třeba tady:

http://dlohoska.rajce.idnes.cz/Vystava_zeleznicnich_modelu_a_kolejist_-_Trutnov_-_2016/

vloženo 4. května 2016; autor Michal Erben, spolupracovník MPM

V květnu si představíme letošní jarní novinku ze slovenského vydavatelství Perfekt, která potěšila všechny příznivce papírových vystřihovánek. Bratislavské vydavatelství Perfekt krom klasických knih již celé čtvrtstoletí vydává dětský časopis Fifík, jehož nedílnou součástí od 2. poloviny 90. let jsou i vystřihovánky. Jak číslovka v nadpisu prozrazuje, jde již o třetí knihu plnou vystřihovánek. První kniha vyšla již v roce 2008 a obsahovala průřez vystřihovánek z dílny oblíbeného slovenského autora Mariána Hlaváče. Druhá kniha vyšla v roce 2012 a nabídla modelářům modely od dalšího klasického slovenského autora Ladislava Jakubča.

Letošní kniha obsahuje pořádnou dávku vystřihovánek, na 240 stranách najdeme kolem 40 vystřihovánek. Svými modely přispěli zásadní slovenští autoři vystřihovánek, doplněny o dva známé české kolegy. Prvním ze slovenských autorů (který knihu zároveň ve velké míře připravil) je Ladislav Jakubčo, který s dalším kolegou Mariánem Hlaváčem patří již téměř 30 let k zásadním autorům vystřihovánek na Slovensku. Duo „zkušených“ doplňují současní slovenští autoři Jurai Gonšor a Jaroslav Jablonský. Všechny doplňuje výtvarník, grafik a ilustrátor (již 80. letý) Štefan Šilhan s jednoduchými stříhačkami pro ty úplně nejmenší. Z českých autorů přispěli všem dobře známí Ladislav Badalec a automobilový specialista Michal Antonický, jelikož oba již v dřívějších dobách publikovali vystřihovánky na Slovensku, v dnes již zaniklém časopise Elektrón-Zenit.

V knize si na své přijdou příznivci všech modelových kategorií – architektury, automobilů, letadel, lodí, kosmiky, moderní železnice i modelů na motivy Verneovek a jiných. V knize najdeme v reedici průřez vystřihovánek od jednotlivých autorů vydaných již dříve v časopise Fifík, ale jsou tu i úplné novinky – za ty nejzajímavější lze asi označit dvě závodní Škodovky a jednu Škodovku v barvách slovenských hasičů od Michala Antonického. Stejně jako tématický obsah je pestrá i náročnost vystřihovánek. Autoři připravili jak jednoduché konstrukce pro začínající modeláře a na „rozcvičení“, tak i náročnější modely, až po detailně propracované automobily od Michala Antonického. A pro nejmenší děti jsou určeny již zmíněné stříhačky od Štefana Šilhana.

V expozici našeho muzea máme 2 modely, které byly vydané již dříve a dostaly se i do knihy. Prvním z nich je Kaštiel´ Dolná Krupá ze západního Slovenska, jehož autorem je Marián Hlaváč. Model malebného klasicistního zámečku patřil mezi velmi sháněné vystřihovánky, a tak potěšil všechny příznivce architektury. Fotografie slepeného zámečku poskytl pan Miroslav Lisinovič. Druhým modelem je balón Victorie českého autora Ladislava Badalce, který se inspiroval románem Julese Vernea Pět neděl v balónu. Výsledný model všechny zaujme svým zabalením v „lanové“ síti. Balón se vznáší v našem muzeu nad hlavami návštěvníků, tak jako tomu bývá u těch skutečných. Model slepil a vyfotil pan Vojtěch Volný.

Doufejme, že květen už konečně pořádně prozáří a hlavně prohřeje slunce a my se tak budeme moci vydat na mnoho zajímavých výletů. Těšíme se, že mnohé z vás snad zanesou vaše toulky až k nám do Police nad Metují, kde si u nás v muzeu budete moci zakoupit i nádhernou knihu plnou vystřihovánek.

Michal Erben, kurátor sbírky architektura