Publikováno

Stavby z vlnité lepenky.

slide0016_image030Loni již podesáté uspořádal Svaz výrobců vlnitých lepenek soutěž pro střední stavební školy. Studenti se mohli zúčastnit modelem památky ze seznamu Národních kulturních památek (NKP), které přímo spravuje Národní památkový ústav. Zúčastnilo se 28 středních stavebních škol z celé ČR.

Šest modelů z vlnité lepenky z této soutěže bylo první listopadový víkend vystaveno na holešovickém výstavišti v Praze.

Návštěvníci mohli obdivovat papírové modely zámků Hradec nad Moravicí a Telč, hradu Bouzov a zámku Lednice, zámku Hluboká nad Vltavou a hradu Karlštejn.

Správce depozitáře našeho muzea Miroslav Konopka vytvořil nádhernou prezentaci, kde všech 6 modelů představil. Obrázky si prohlédněte zde.

 

 

Publikováno

„Závislost“ paní Žuravnyjové.

jz-depozirar-web-1Každý člověk je snad na něčem závislý. Mám ale dojem, že „dobré“ závislosti jsou ve značné menšině vůči těm „špatným“ závislostem. Obzvláště v dnešní době, kdy masmédia informují takřka výhradně o těch závislostech, které lidi spíše ničí. A tak najít dnes člověka, který je závislý na něčem, co přináší radost, je opravdu už skoro vzácnost. Já jsem měl to štěstí, že jsem jednu takovou osobu před pár roky potkal. Když jsem si v novinách náhodně všiml článku o tom, že na zámku Nový hrad v Jimlíně u Loun vystavuje své papírové modely paní Žuravnyjová, vzešla z toho nakonec má cesta do Loun, abych se s touto modelářkou seznámil. Když mě pak vzala do školy, kde učila, uviděl jsem něco, co mě vyrazilo dech.

Představte si učebnu plnou stolů, kolem kterých vede jen úzká ulička a na těch stolech jsou všude, kam oko pohlédne, samé papírové modely! Desítky a desítky papírových modelů všeho možného! Architektury, zvířat, figurek, techniky, pokojíků. A tohle nepřeberné množství je dílem jedné jediné osoby! Pak jsme šli po dlouhé chodbě obklopené podél stěny dlouhými vitrínami. Ty byly plné převážně zvířat paní Žuravnyjové. Když jsem k ní přišel domů, situace se prakticky opakovala: kůlna na dvoře – modely, půda v domě – modely, v předsíni – modely a když jsem se posadil v kuchyni, byl na jednom stole model čekající na dodělání terénu a na druhém rozstříhaný první arch další vystřihovánky. Bylo to už naprosto jasné – paní Žuravnyjová je hluboce závislým člověkem. Její závislost ale není pro společnost nebezpečná, je snad akorát nebezpečná pro rodinný rozpočet. Nedá se léčit běžnými medicinskými metodami a není nakažlivá.

Za 20 let, co jezdím po republice na soutěže papírových modelářů, jsem nepoznal závislejšího člověka na papírových modelech. Když byla nedávno paní Žuravnyjová na pár dní v nemocnici, bylo pro ni samozřejmostí, že si s sebou vzala – ano tušíte správně – vystřihovánku papírového modelu a jen co se po operaci mohla posadit, krátila si pobyt v nemocničním prostředí stavbou modelu. Myslím si, že lékaři ještě tento druh závislosti nejen neviděli, ale určitě ani odborně nepojmenovali. Nachází se tak na našem území pravděpodobně další unikát, který ještě nebyl z odborného hlediska řádně popsán a katalogizován. Prostě paní Žuravnyjová je naprosto jedinečný endemit, vyskytující se zřejmě v jediném exempláři a my, kteří jsme měli to štěstí, že jsme ji poznali, můžeme být štastni, že máme možnost obdivovat rozsah a celkový záběr její závislosti na papírových modelech.

Přiložená fotografie není z nějaké velké soutěže papírových modelářů. Takhle vypadala jedna učebna v lounské základní škole, kde měla paní Žuravnyjová před třemi lety uskladněnou část svého takřka celoživotního díla. (foto – archiv autora)

Miroslav Konopka

Publikováno

Papírové těšení se na Ježíška

pribramske-jeslicky-albatrosProsinec považujeme za plně zimní měsíc, ač astronomická zima začíná až těsně před vánočními svátky, 21. prosince. A rozhodně to v dnešní době nemáme se zimou jednoduché. Jak se na ni připravit? Jasně – šály, kulichy, rukavice, teplé bundy a boty, ale nevím, jestli po té minulé zimě nenechám někde po ruce i kraťasy, sandále a opalovací krém. Ovšem začátek prosince se nedal zahanbit a vítal nás sněhovou nadílkou. Lyžaře a děti potěšila, řidiče a teplomilce vystrašila.

Moderní doba se stále zrychluje, a mnozí lidé již neudržují klasické zvyky našich předků. Vánoční čas se tomuto trendu naštěstí zatím vymyká a lidové zvyky se v naší společnosti alespoň částečně drží nadále.

Asi bude přeci jen něco pravdy na tom, že lidé mají ke konci roku k sobě tak nějak blíže. Chodíme společně na náměstí na rozsvěcování stromků, rodiny se společně podílí na přípravě cukroví, zdobení bytů a obydlí, zapalují se svíčky na adventních věncích, děti se hned z kraje prosince těší na Mikuláše (a tak trochu obávají čerta), pečou se vánočky, půlí jablka, sváteční stoly se prohýbají pod klasickými pokrmy a celou sváteční atmosféru dokreslují „betlémy“, jinak též Jesličky, připomínající narození Ježíše Krista. Nějaký ten betlém nechybí asi v žádné domácnosti, v kostelech a dalších křesťanských svatostáncích, ale zkrášlují i jarmarky na náměstích a někdy i výlohy obchodů. Jesličky se u nás začaly objevovat přibližně v 17. století v křesťanských chrámech, po zákazu jejich stavění císařem Josefem II. v 18. století si je lidé nenechali vzít a začali si stavět vlastní betlémy doma.

Rozmanitost používaného „stavebního“ materiálu je bohatá. Betlémy máme dřevěné, keramické, látkové, slaměné, z těsta a z mnoha dalších materiálů – a samozřejmě nechybí ani Jesličky papírové. Ptáte se, kolik asi vyšlo vystřihovánek betlémů? Věřte, že opravdu hodně. Každoročně vznikají a vycházejí nové vystřihovánky Jesliček. Tematicky představují Jesličky realistické narození Ježíška ve chlévě v městě Betlémě, ale existují i přenesené do našeho prostředí, třeba i zasněžené, a nakonec nechybí ani exotické varianty s Ježíškem skautem nebo Indiánem. Navíc i každý kraj, nebo ještě lépe řečeno národopisná oblast, má jiné specifické ztvárnění Ježíškova narození, zasazené do různorodého prostředí, či přímo do konkrétního města (Jičínský betlém, Kutnohorský betlém, a mnoho dalších), takže náměty se nikdy neopakují, každý autor má své jedinečné pojednání, a betlém je vždy naprosto jedinečný.

V našem muzeu jsme si vánoční atmosféru připomněli prostorovým betlémem z dílny pana Richarda Vyškovského, který možná máte někteří také doma, jelikož před lety vycházel v časopise ABC. Pan Vyškovský svůj „betlém“ zasadil do jihočeské oblasti a Ježíšek se tak narodil uprostřed vesničky se statky v typicky jihočeském selském baroku, s bohatě zdobenými štíty. Malému Ježíškovi se přišli poklonit a dary přinesli lidé z celé země České i z Moravy, neboť pan Vyškovský doplnil Jesličky figurkami v lidových krojích z různých národopisných oblastí. A dokonce děti malému Ježíškovi pro rozveselení postavily hned vedle plotu sněhuláka. Původní překrásné figurky panáčků v typických národopisných krojích nakreslil pan Vyškovský pro ABC v 70. letech s velkou pomocí své ženy paní Anny Vyškovské.

Těšíme se na všechny, kteří si najdou i v prosinci čas a zastaví se na návštěvu v našem jedinečném muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Sledujte náš Facebook a webové stránky, aby vám neunikla žádná důležitá informace o připravovaných předvánočních akcích. A nakonec snad již jen popřejeme poklidný předvánoční čas, ať se vám podaří upéct lahodné cukroví a je jen škoda, že nebudeme moci ochutnat. Ale pokud si doma sami slepíte nějaký „betlém“, a je jedno jestli bude třeba z časopisu ABC nebo z Vašeho kraje, či dokonce přímo z Vašeho města, rozhodně neváhejte. Betlém určitě vyfoťte a podělte se o něj s námi. Na našem facebookovém profilu můžeme tak společně vytvořit zajímavou galerii betlémů z celé naší republiky.

Michal Erben

Publikováno

Jednoduché začátky

img_1915Uvnitř každého z nás je tvořivý talent, který někteří dokážou rozvinut do uchvacujících rozměrů, ostatní pak žasnou. Příkladů v modelářském světě je nespočet.

Je však mnoho těch, kdo se svým neviditelným „osvědčením“, na kterém je napsáno „jsi talentovaný, přišel jsi na svět něco dokázat, jsi jedinečný a máš tolik co nabídnout druhým…“ ztrácí záhy kontakt. Zapomínají na pozvání, které je na svět přivedlo, a už si nevzpomenou, jak získat přístup ke svým rozsáhlým možnostem.

Muzeum papírových modelů spolu s brněnským vydavatelstvím BETEXA ZS, s.r.o. vydaly s cíllem připomenout těm, kteří si ještě dovedou na pozvání „života“ vzpomenout, tedy pro děti, sady vystřihovánek včetně nezbytných pomůcek pro výrobu modelů. A s vědomím, že doma děti, díky svým rodičům, sedí většinou před obrazovkami počítačů, nabízejí tyto sady školám. K tomu odborníka, lektora, který dětem společně s učitelem nebo učitelkou v začátcích pomůže a poradí. Sady s názvy Jednoduché začátky nebo Pokročilé začátky budou k dispozici v naše muzeu nebo v distribuční síti Betexa.

Zatím vydali 4 sady, v každé je po 18 sešitech vystřihovánek z oblastí auta, stavby, různá technika a pro ty úplně nejmenší to všechno namixované, aby nejdřív zjistily, co je nejvíce přitahuje. 3. a 4. sada umožňuje ve třídě již také spolupráci dětí a rozvíjí tak u nich další dovednosti.

Je škoda, že informace o prospěšnosti a důležitosti práce rukou pro rozvoj mozku jsou v důsledku komerčních tlaků a různých počítačových a jiných loby zasouvány do pozadí, podobně jako informace o škodlivosti vedlejších účinků nadměrného používání léků a další. Každý zkušený učitel ví, že ani krátká doba, kterou dítě prožije nad jakoukoli manuální prací, třeba lepením papírových modelů, se nedá v tomto směru nahradit ani týdny vysedávání u počítače.

Tak Muzeum papírových modelů s vydavatelem vystřihovánek Betexa udělalo důležitý krok i ve výchově těch nejmenších. Učí děti tvořit krásu z papíru, zažívat zázrak proměny papírové „placky“ v nádherný letoun nebo pohádkový hrad, kouzlo jeho oživení.

Dovolím si doporučit, než se ve škole, kam chodí vaše dítě, objeví některý s popisovaných souborů vystřihovánek, kupte svému potomkovi, ať klukovi nebo holce, vystřihovánku (třeba v našem muzeu). A v neděli odpoledne, když bude venku škaredě, si společně sedněte, a pusťte se do práce. To, co zažijete, se nedá slovy popsat.

Jindra Horkel

Publikováno

K čemu kroužek papírového modelářství

princezna-2Každý sportovní klub si vychovává svůj dorost. Něco jako pud zachováni druhu. Vzpomínám na svého kamaráda, kterého jako malé dítě rodiče několikrát do týdne budili ráno ve 4 hodiny, aby byli na šestou v 60 km vzdáleném městě na hokejovém tréninku. Říkal jsem kamaráda – poznali jsme se až na „vysoké“, to už závodně nehrál, protože měl v 15 nějaký úraz, který mu naštěstí, jak sám říkal, další skvělou sportovní kariéru znemožnil.

Lepit papírové modely je úplně jiná liga, jak lze s nadhledem říct. Je to možné dělat kdekoli, netřeba se tělesně ani psychicky „bičovat“, ovšem na konci rozhodně není vidina milionových příjmů.

Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují vzniklo z lásky a obdivuhodnému vztahu jeho tvůrců k životu, k práci, k zázraku tvoření, kterého jsou schopny lidské ruce. A více než 1200 papírových modelů a další stovky v depozitáři jsou jasným důkazem.

Vraťme se k tomu „dorostu“. Zakladatelé tradice, která z České republiky (a tenkrát ještě i Slovenska) udělala uznávané místo papírového modelářství ve světě, jsou dnes ve věku 60 až 80 i více let. Všichni modeláři, kteří poskytli svá díla do muzea už, a mnozí dost dávno, opustili školní lavice. I proto je potřebné dbát na výchovu mladých. Dbáme o ni jistě nejen v našem muzeu, kde se každý týden schází 8 nebo 9 dětí od předškolních po 5. třídu, a učí se.

„Stříhat děti většinou umí“, říká ředitelka muzea, která již získala vedoucího kroužku, studenta střední školy z nedalekého Machova, Luboše Matěnu. „V kroužku klademe důraz na pochopení čteného textu – návodu na slepení modelu, rozvíjíme jemnou motoriku.“ A to je činnost pro školáky ničím nenahraditelná, při tom na ni v současném formátu školy není čas. Vždyť právě práce rukou, cílená pohyblivost prstů jsou činnosti, které mají velký vliv na rozvoj dětského mozku. Spojená se smysluplnou intelektuální činností, jako v tomto případě, není práce v kroužku pro děti v jejich věku ničím nahraditelná.

Místa je v muzeu dost, vedoucí by se jistě našli, a zvlášť u nás, kde jsme postavili společnými silami modelářů z celé republiky jediné muzeum svého druhu v Evropě, je potřeba modelářského zázemí víc než žádoucí. A možnosti, které tu mladí modeláři mohou mít, snad nikde jinde nelze vytvořit.

Ano, to je apel na rodiče. A nejen v Polici nad Metují. Posílejte děti do kroužků, i nesportovních. Nakonec Jágr je už desetiletí pouze jeden s několika málo následovníky, avšak modelářů by mohlo být tisíce a bude jen větší zábava; bez konkurence nebo řevnivosti. Protože ten, kdo něco opravdu umí udělat, nepotřebuje soutěžit. Větší cenu mají pro něj sdílení a krásná přátelství. A o tom už určitě mnohé poví některý z nich.

Jindra

Publikováno

„Papírová archeologie 2“ k dostání, a některé modely podle ní k vidění, v naše muzeu

archeologie-img_1748Laik jako já, se při otevření „Papírové archeologie 2“ nestačí divit, a jak praví prastarý lidový bonmot, odborník žasne. Je zde o modelech z ABC z období let 1970 až 76 snad všechno, a podané způsobem, který zaujme každého. Nevím, avšak nedovedu si představit, že by se někdo, kdo vezme tuto knihu do ruky, nezačetl. A srdce modeláře musí nad tím skvostem jásat.

V úvodu knihy jsem si přečetl jména těch, kdo myšlenku na vydání hýčkali – neznám míru důležitosti, proto podle abecedy: Blecha, Kobík, Kubela, Pilný, Šorel, Vyškovský. A od ředitelky Muzea papírových modelů (dále jen MPM) v Polici nad Metují Martiny Váňové jsem se dověděl o jejích autorech. Stanislavu Fajkusovi, Josefu Kropáčkovi a Robertu Pavelkovi.

Nevím, zda autoři a tvůrci myšlenky měli představu nějakého konkrétního čtenáře, ovšem pokud mysleli na všechny, kdo si dovedou přečíst český text, pak trefili do černého. Na své si při čtení nebo „jen“ prohlížení knihy přijde každý. Zaujmou nejen obrázky modelů a vystřihovánek, ale i texty a fotografie, které zachycují atmosféru tehdejší doby. Skutečně úctyhodná práce.

Pro nás v  Polici nad Metují je inspirativní, že kniha propaguje oblast, papírové vystřihovánky a modely, kterým se věnuje naše muzeum. I proto dáváme všem na vědomí, že tuto obdivuhodnou knihu mnohou zakoupit i u nás. A věříme, že k nám přivede aspoň pár mladých lidí (první již přišel) z Police nad Metují a okolí, které tento krásný a obdivuhodný koníček zaujme, a využijí možností, jež jim mohou v muzeu nabídnout. Zatím je tu regionálně stále osamocený autor a tvůrce myšlenky Muzea papírových modelů v České republice (a v celé Evropě) Ladislav Badalec z nedalekých Malých Svatoňovic.

Zveme vás všechny k nám na prohlídku. Uvidíte více než 1200 exponátů, některé publikované v knize „Papírová archeologie 2“. U nás v 3D formátu. Určitě neodoláte, a úžasnou publikaci autorů Fajkuse, Kropáčka a Pavelky si koupíte.

Jindra

Publikováno

Výstava železničních modelů a kolejišť, Trutnov

Poslední říjnový víkend vyvrcholila v Trutnově tradiční Výstava železničních modelů a kolejišť, kterou v tělocvičně ZŠ R. Frimla pořádal spolek Modelová kolejiště Trutnov. Stejně jako v minulém roce se Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují v rámci této akce prezentovalo prodejem vystřihovánek a hlavně v nedělní odpoledne tvořivou dílnou pro děti. Několik desítek malých návštěvníků výstavy si potom domů odnášelo slepené jednoduché modely zvířátek, z nich nejoblíbenějším byl bezesporu klokan s potomkem „v kapse“. Dětské rozzářené oči dokázaly donutit vzpomenout si na modelářská léta i rodiče, takže nakonec bylo těžké rozhodnout, pro koho byl modelářský zážitek silnější.

A hned za vstupem zvala návštěvníky k cestě do Police nad Metují ikonická Veverka s oříškem známá z animovaných filmů „Doba ledová“ v podobě papírového modelu.

Ale hlavní roli hrála v tělocvičně školy modelová kolejiště a pestrá přehlídka diorámat. Ta nabízela neotřelý pohled třeba na vojenské cvičení České armády, stavbu přehrady nebo start rallyového závodu kamionů.

Ovšem top modelem, který uchvátil téměř všechny návštěvníky, byly dvě modelové kolejnice – jedno, které se vtěsnalo do velikého hrnce, kdysi používaného v kuchyních a druhé, které se vešlo do „vykuchané“ staré kytary. Obě plně funkční s realisticky precizní krajinou, kde probíhal obyčejný lidský život. Další pohledy na města, železniční tratě a nádraží jen dokumentovaly a vysvětlovaly, jak je možné, že kouzlu železničního modelářství a modelářství obecně můžou propadnout lidé napříč generačním spektrem. Poslední říjnovou neděli nebylo nemožné v tělocvičně zaslechnout rozhovor mezi modeláři, který zněl asi následovně: „Prosím tě, pošli mi k penzionu osobák s tou výpravou.“ „Jo, za chvilku ti přijede, jen co projede ten náklad…“

Výstavy se zúčastnili modeláři a modelářské kluby z České republiky, Polska, Rakouska a Německa. Mezinárodní konkurence zajistila, že Trutnov hostil jednu z nejlépe obsazených výstav modelových kolejišť, mezi kterými se ovšem neztratila ani prezentace Muzea papírových modelů.

Pavel Frydrych

 

fotky jsou třeba tady:

http://dlohoska.rajce.idnes.cz/Vystava_zeleznicnich_modelu_a_kolejist_-_Trutnov_-_2016/

Publikováno

Práce rukou prospívá nejen dětem

blog-mpmimg_1219Nejsem modelář, nikdy jsem neslepil ani kostku. Vlastně jako malé dítě slepil. A možná i podle toho usoudil můj táta, když mi bylo 14, že se rukama neuživím a půjdu studovat. Takže dodnes jen obdivuji mechanika, který vymění žárovku ve světlometu způsobem, jak by já nikdy nebyl schopen. A co teprve když něco nejde, zdá se „nerozebíratelné“. Podívá se, ví co vzít do ruky a ví jak se k tomu postavit – a je to.

A tak chodím po Muzeu papírových modelů v Polici n.M. a žasnu. Je tu mimo jiné model „Zlaté uličky“ Michala Kavaliera v měřítku 1:1600. Nebo modely učitelky v důchodu Jany Žuravnyjové, které sice nejsou tak precizní, ale dokonale představují realitu a navíc – ona je dokáže umístit do prostředí nebo vymyslet drobné doplňky, že všechno vypadá jako skutečné a člověk se může i lecco naučit. Byl jsem také na výstavě papírových, plastikových a kovových modelů. Viděl jsem věci, které vůbec nedovedu pochopit, že se dají udělat.

„Ví se“, jak moc prospívá dětem a mladým lidem práce rukou. Zvlášť když je i vědecky zjištěno, že zejména jemná motorika přispívá v určitých fázích vývoje k rozvoji lidského, zatím ještě dětského, mozku. A tak mi přijde škoda těch učeben plných počítačů v dnešních školách a hlavně dětí, které u nich nečinně sedí a zírají na ty pohyblivé obrázky. Mají radost, jak jsem slyšel od jednoho výrostka s chytrým telefonem v ruce v autobuse: „…vole, jsem tě zabil, než jsi stačil vůbec vylézt. Brácha mi ukázal fintu, jak s tím vydrb…“.

Avšak měl jsem to štěstí, že jsem viděl lesk v očích stejně starého chlapce na výstavě modelů při přebírání ceny. Rád tu opakuji jeho slova: „Zkusil jsem si slepit Tatru 815, ale to dopadlo tragicky. Tak jsem začal shánět zase něco jednoduššího. Časem jsem se zdokonalil a začal slepovat složitější modely. Zatím asi nejtěžší model co jsem slepoval, je Dakarská „Líza“ od Richarda Vyškovského, se kterou jsem vyhrál tuto soutěž.“

Svět je stále lepší a lepší, protože se každý rok rodí o dva dobré lidi víc. Patří k nim bezpochyby i tento chlapec.

Jindra

Publikováno

První ročník soutěže Model cup Police

snmek003

Poté, co loni po více než dvou desetiletích skončil Kaden Cup Náchod, pokračují v setkávání modelářů nejen z našeho regionu v Polici nad Metují. David Vaněček a Ladislav Eliáš z České Metuje se rozhodli navázat na náchodskou tradici a ve spolupráci s radnicí v Polici nad Metují a Muzeem papírových modelů uspořádali první ročník soutěže MODEL CUP POLICE.

Na soutěži modelářů v oborech kovových, plastikových a papírových modelů se tedy mohli v sále Pellyho domů sejít v sobotu 15. října modeláři nejen z regionu opět. Podle slov účastníků z řad soutěžících i návštěvníků se soutěž i výstava modelů vydařila, a těší se na další ročník.

Všichni chválili a vyzdvihovali práci především ředitelky Muzea papírových modelů Martiny Váňové, na které ležela převážná část tíhy s přípravou akce. Jak však sama říká: „Bylo to proto, že jsme se rozhodli na poslední chvíli a na přípravu už nebylo moc času. Tomu také odpovídá počet soutěžících a vystavovaných modelů. Věřím, že se nám podaří uspořádat soutěž i příští tok, a všechno bude mnohem lepší.“

Oba hlavní protagonisté pořádání soutěže, od kterých vlastně popud k pokračování vyšel, vyslovovali veřejně hluboký vděk nejen Martině Váňové a zázemí polického Muzea papírových modelů, ale i zastupitelstvu města a především starostce Police nad Metují Idě Jenkové a Janě Rutarové z CKV – Pellyho domy za to, že jejich nápad podpořily a tak umožnily soutěž uspořádat. I když byl už sál zadán, podařilo se všechno sladit ke všestranné spokojenosti. Důležitá byla i finanční podpora sponzorů z okolí.

Výsledky budou postupně k dispozici na stránkách Muzea papírových modelů, na jeho Facebooku a přímo v muzeu. Do budoucna je důležité, že se 1. ročníku soutěže Model cup Police zúčastnilo celkem 87 modelářů s 302 modely. Porota udělila 101 medailí ve 35 kategoriích. Nakonec oceněni byli všichni soutěžící účastí a upřímným zájmem několika set návštěvníků. Pozornost návštěvníků zaujaly i RC modely, především tanková a železniční technika „chlapců“ z Olešnice u Červeného Kostelce.

 

Publikováno

Vzducholoď N1 opět visí v Muzeu papírových modelů.

 

img_6045

Je to polovyztužený papírový model, který na pohled a z dálky od vchodu do muzea vypadá jako skutečná loď. Pokud už i pamětníci zapomněli, vytvořil ji někdy začátkem 90. let učitel Základní umělecké školy Vladimír Beran se svými žáky. Protože ji nebylo kam pověsit, byla nějaký čas v klášteře, při otevření Muzea papírových modelů visela krátce na chodbě nad vstupem, než držáky ve stropě neudržely a spadla.

Opravenou ji ZUŠ zapůjčila na výstavu „Play Broumovsko“, kde po čase zase neudržely závěsy na vzducholodi, protože ač z papíru, přece jen je při celkové délce 3,5 m a průměru asi 80 cm dost těžká, se opět uthla.

Od středy 12. října se vzducholoď díky Kamilu Huškovi z Pellyho domů a čtyř pracovníků Technických služeb v Polici n.M., kteří ji vyzvedli a zavěsili, opět vznáší v chodbě nad vchodem do muzea a všichni věří, že už to tak zůstane.

Vzducholoď N1, známější pod jménem Norge, postavena v roce 1924, byla první, která přeletěla z Evropy do Ameriky přes severní pól. Nesla šestnáctičlennou posádku, které velel norský polárník Roald Amundsen, technickou stránku zajišťovala italská posádka pod vedením leteckého konstruktéra Umberta Nobileho.

V muzeu máme tedy její věrnou kopii. Přijďte se podívat – je to skvělá příležitost k návštěvě Muzea papírových modelů, i pokud jste tam třeba ještě nebyli.