Když se podíváme na život jako posloupnost událostí a příběhů, které se nám dějí, a trochu se zamyslíme, musíme žasnout. Někteří. Většinou žehráme, nadáváme, stěžujeme si. Ale ti, co žasnou, přemýšlejí o příčinách, někdo zkoumá zákonitosti, které za tím tuší. K těm posledním patří astroložka a autorka pohádek pro děti Anna-Birke Semeráková z Červeného Kostelce.
Kromě jednotlivých pohádek vydala dva díly pohádkové knížky pod názvem Moudré pohádky vesmírných skřítků, avšak jak sama říká, obsahy pohádek na sebe nenavazují. Více se o nich dovíte na jejích webových stránkách.
Při našem povídání u kávy mne spíš zaujal její osobitý pohled na astrologii:
„Pro mne to je především nástroj sebepoznání. Lidé chtějí horoskopy, protože si myslí, že jim člověk poradí něco do budoucna, že se něčemu vyhnou nebo jim to nějak ulehčí život. Nejsem zastáncem předpovědí, protože věřím tomu, že budoucnost si tvoříme svým myšlením, slovy a skutky. Člověk by ale měl znát sám sebe. Podle astrologických souvislostí lze rozeznat spousty ukazatelů, které nás dovedou blíž k nám samotným. Například planeta Mars nám postavením v horoskopu může napovědět, jakým způsobem bychom se měli prosazovat a v jaké oblasti života být aktivní a odvážní. My ale často „tlačíme na pilu“ úplně jinak a úplně jinde, a divíme se, že se neustále dostáváme do konfliktů s druhými.
Třeba umístění planety Saturn ukazuje oblast našeho života, kde musíme překonávat překážky a vyvinout úsilí, abychom se pohnuli vpřed. Tam, kde stojí náš Saturn, dostáváme lekce, ve kterých se učíme trpělivosti, vytrvalosti a tvrdé práci. Tato planeta je takovým vesmírným učitelem. Učitelem, který pozná talent svého žáka a je na něho přísnější, než ke všem ostatním. Moudrý učitel totiž ví, že trvalou hodnotu má jenom to, čemu jsme věnovali svůj čas a úsilí. Zatímco Saturn nám dává omezení, planeta Uran ukazuje oblast, kde se můžeme z těchto omezení vymanit. Tam, kde máme v horoskopu Uran, tam se vyplatí být originálním a nepřizpůsobivým jedincem. Je to planeta budoucnosti a nových možností a konfrontuje nás s nepředvídatelným.
Působení planet sleduji na svém životě a vím, že „kvalita času“ funguje. Někdy se vyplatí být aktivní, jindy je lépe držet se zkrátka apod. Nicméně, neřídím se tím a pohyb planet nesleduji. Bylo by moudré, žít v souladu s Lunou a přizpůsobit se jejím cyklům, ale zatím jsem se tomu ani já nenaučila.
Díky praktickým zkušenostem s astrologií jsem však dospěla k názoru, že není důležité, co se nám děje, ale to, jak se k tomu stavíme. Některým záležitostem se nemůžeme vyhnout, ale rozhodně můžeme výrazně zmírnit jejich dopad. Čím? Správným pochopením souvislostí. V astrologii má vše svou symboliku a je dobré této řeči symbolů porozumět.
Takže astrologie jako cesta sebepoznání. Když o svých vlastnostech vím, tak je prostě přijmu, učím se mít se ráda taková, jaká jsem, a vědomě s tím pracuji. A pak ty vnější okolnosti už ve mně nevyvolávají tak ostrý konflikt, už mne to zvenčí tak „nedrtí“. Proto se obracím především k dětem. Myslím si, že čím dřív samy sebe poznají a pochopí to, jednak se budou na sebe dívat jinak, ale hlavně na druhé lidi, protože budou vědět, že z jejich úhlu pohledu to vypadá jinak než z jejich vlastního úhlu.“
V prvním díle pohádek spisovatelky Birkeové je v jedné pohádce obrázek, na kterém usměvavý dědeček hladí rozesmátou, šťastnou dívenku, a v pozadí stojí druhá, se slzami v očích, protože si jí dědeček nevšímá. Autorka k tomu říká: „Asi se dědečkovi nelíbí, protože ona si myslí, že není tak hezká, není tak šikovná, není chytrá jako její sestra… To její vnitřní nastavení způsobilo, že se postavila do role „přehlížené“. Ta první se umí zalíbit, a proto je oblíbená. Kdyby malá, uplakaná holčička zatahala dědečka za rukáv a řekla mu, „já jsem také tu…“. Je to můj příběh. Já jsem byla tou mladší, zakřiknutou, nedůvěřivou sestřičkou bez špetky sebevědomí.“
A jak jsem od ní slyšel, dnes dokáže, i přes odmítavý postoj okolí, obhájit, že astrologie idejím křesťanství, ve kterém vyrostla, neodporuje. „Při určitém postavení planet přichází chvíle, kdy jsme osudem zkoušeni. Stojím si za tím, že na prvním místě je naše svobodná vůle, a to, jak ty situace vnímáme. Jestli se díváme ve smyslu „to nám způsobují druzí“, nebo chápeme, že skrze druhé lidi se nám zrcadlí naše vlastní nedostatky a neschopnost.“
Jak je možné, že ze dvou lidí, kteří jsou vzdělaní, mají na pohled podobné předpoklady, je jeden úspěšný a druhý na podpoře? „Tím, že nedokázal nebo nechtěl příležitosti využít. Vždycky je tam ta druhá možnost, jak se k tomu člověk postaví. Je to v každém z nás, je to ta svobodná vůle. On tu příležitost určitě dostal, ale neviděl, nechtěl, nevěřil… Je to na něm. Ovšem může se to posléze i otočit. Neúspěšný může zazářit a úspěšný spadnout do bahna. Není všem dnům konec. Nic není jednoznačně dáno, z toho vycházím já i astrologie.
Člověk má svobodnou vůli a je v něm nějak zralá duše. To už astrologie neobsáhne, ta postihne pouze okamžik zrození. Když je člověk duchovně vyspělejší, dřív se dostane k těm informacím, protože se o ně zajímá, a jde cestou sebepoznání.“
Tedy jste převzala zodpovědnost za svůj život. Cokoliv se děje, zdrojem jste vy, i kdyby se stalo to nejhorší… Nejsou situace, kdy říkáte, že někdo „mi udělal“, „stalo se mi“ …
„Ano, tak to mám nastavené.“
S tím se moc dobře žije, viďte? Nemáte nepřátele, všichni lidé vám jdou na ruku…
„Možná nepřátele mám, ale nikde je nevidím, ani necítím“, usmívá se Anna Birkeová.
Nebudete se o svoji moudrost víc dělit s ostatními? Knížky pro děti jsou krásná věc, ale jsme zde i my dospělí.
„Ano, pracuji na tom. Přesvědčila jsem se na vlastní kůži o pravdivosti rčení „οsud, moudrého vede a hloupého vleče“. Tato práce ale vyžaduje čas. Můj, i těch, kteří by se spolu se mnou nechali vést.“
Foto archiv Anny-Birkeové Semerákové
