Pojďte s námi za designem!

Lampshado – origami stínidla, lampy a doplňky poprvé představí svoje bestsellery na podzimním festivalu designu Czech Design Week v Domě U Minuty, která startuje již příští pondělí 9.11.2015 a končí přesně za týden.
Pod českou značkou Lampshado představuji autorská, origami skládaná stínidla, lampy a doplňky nejen z papíru, ale nově i z polypropylenu v různých grafických vzorech, rozměrech i provedeních. Vše ruční práce.
Skládáme také origami převážně na zakázku pro architekty a designéry.
Naše origami můžete shlédnout v restauracích, kavárnách i butikách. Je možné skládat i dekorace do výloh či se nebráníme dalších výzev v podobě Vaší představě.
motto:
„Osvěžte svou domácnost výjmečným designovým kouskem. Buďte originální a stylový s lampou od Lampshado! Papírové lampy jsou alternativou..nebaví? zmuchlejte, zahoďte, ale hlavně buďte ORIGInální!
Lampshado má všechny kousky ručně skládané, každý kus originál…a ještě origami design, co víc?“

Simona Tomaskova Gleissnerova
www.stinidlo.cz
www.lampshado.cz

Sběratel Tomáš Hobzík představuje miniaturní svět majáků, rozhleden a věží

Miniaturní svět majáků, rozhleden a věží instaloval v Městském muzeu v Sedlčanech modelář a sběratel Tomáš Hobzík. Většina z 300 exponátů je vyrobena z papíru, ale některé jsou i z hlíny, plastu nebo ze dřeva. Jsou za nimi hodiny, týdny a měsíce piplavé práce.

y nejpracnější byly sestaveny až ze 3500 dílů. Použito bylo různých měřítek 1:160, ale také 1:72 nebo 1:50 a dokonce jeden kuriózní model byl sestaven v poměru 1:10. Jde o Cimrmanovu nejmenší rozhlednu na světě.

Zdeněk Svěrák to prý komentoval slovy, že nejnižší je proto, že ji zakopal ještě deset centimetrů pod zem. I tento recesistický počin se odráží ve sbírce modeláře Hobzíka. Úsměv ale trochu tuhne na rtech například při pohledu na nejdéle fungující americký maják u věznice v Alcatrazu. Najdeme tu známou pevnost Boyard, miniatury majáků z Jižní Koreje, Austrálie, nebo Krále a Královnu majáků stojící blízko sebe v Bretani. Petřínská rozhledna je složena z úctyhodných 850 částí a Hobzík sestrojil její návrh sám. Každého zaujme jiná stavba. Obdivovat obrovskou sbírku mohou zájemci v Sedlčanech do 26. února.V březnu se mají modely přestěhovat blíž k Příbrami. Hobzík se zúčastnil 12. ledna v podvečer vernisáže, před níž nám poskytl rozhovor.

Jak dlouho se svému koníčku věnujete?

O modely jsem se začal zajímat v patnácti letech a vzhledem k tomu, že jsem překročil padesátku, je to už hodně dlouho. Začínal jsem sestavovat nejprve letadla. Otec podobnou zálibu neměl, ale vím, že děda si například sám vyrobil funkční model parního stroje nebo dřevěnou loď.

Proč jste se zaměřil na věže, rozhledny a majáky?

Pokud jde o rozhledny, jsme světová velmoc. S manželkou máme zálibu v turistice a společně jsme rozhleden v České republice navštívili kolem tří set. I když v současné době pracuji v supermarketu, jsem původním povoláním stavař, a tak mám k navrhování a konstrukci staveb blízko. Modelářství je způsob, jak si poznané uchovat nejen v paměti. Miniaturní rozhledny mám ve sbírce pouze z České republiky a ze Slovenska. Majáky jsou tu z celého světa… A mým sběratelským potěšením jsou české majáky. Existují u nás, přestože nemáme k moři blízko.

A kde bychom v Čechách měli majáky konkrétně hledat?

Jediný skutečný maják je v Praze na Střeleckém ostrově – nachází se při vjezdu do přístavu a měří tři metry. Česko má také světovou raritu zapsanou v Guinnessově knize rekordů – maják je vyroben z hlíny a stojí uprostřed plzeňského sídliště. Protože je asi deset metrů vysoký, bylo k výrobě místo hrnčířského kruhu použito nějaké zařízení v automobilce Škoda. Objekt ve Štětí v podobě majáku je ve skutečnosti dětskou prolézačkou. Blízko Radhoště se nachází maják, který byl postaven z bývalé trafostanice, další stavba je v Tachově, na Moravě má firma Kovosteel ve znaku maják a proto ve všech provozovnách stojí také atrapa majáku.

Jaký máte vztah k Sedlčansku a proč jste se rozhodl vystavovat právě zde?

Výstav mám za sebou přibližně osm. Bydlím na Mělnicku, Sedlčansko znám především díky rozhlednám Drahoušek u Osečan, Kuníček u Petrovic, rozhledně na Onom Světě… A jak se návštěvníci přesvědčí, rozšířil jsem před výstavou sbírku o model sedlčanského muzea, protože má na střeše také věžičku. Odtud bude výstava putovat na Vojnu u Příbrami – poprvé se mi povede, že bude přímo na rozhledně. Přes celé léto bych měl sbírku prezentovat v Rakovníku. Před chvílí jsem měl možnost se potkat s Jindrou Hájkem ze Sedlčan, který je fanda do modelů a moji práci sleduje virtuálně a byl také na mých třech výstavách. Takový zájem člověka potěší.

Jak veliká je v současné době vaše sbírka?

Majáků, rozhleden a věží mám celkem 350. Podle tvrzení mého kamaráda ze Švédska, který je majitelem největšího evropského muzeu majáků, jde v případě majáků o třetí největší sbírku v Evropě. Rozhledny nejsou evidovány, ale protože jsem nenašel žádnou informaci o tom, že by je někdo další stavěl, budu mít pravděpodobně největší jejich sbírku na světě. Jsem autorem i většiny návrhů rozhleden. Mám jich kolem 150 a oficiálně jich bylo vydáno patnáct. Lépe se shání majáky, například v Polsku, Americe nebo Německu…

Upozornil byste na nějaký klenot vaší sbírky?

Odpovědět je hodně těžké. Například model rozhledny na Petříně existuje pouze v deseti kusech a protože jsem ho nesehnal, musel jsem si vyrobit vlastní. Mojí pýchou je maják, který byl vydán jako vystřihovánka v roce 1917 a oficiálně existují na světě jen dva. Já jsem získal ve Švédsku kopii. Upozornil bych také například na známou pevnost Boyard, která má na střeše maják nebo na majákové lodě, které mají opravdu zajímavou a tragickou historii.

Máte jako sběratel nějaký nesplněný sen?

Ten zůstává stále stejný – získat vhodný prostor pro svoji sbírku. Bydlím v paneláku v dvoupokojovém bytě, tak mám majáky, věže a rozhledny snad všude. Naštěstí jde o starší zástavbu, kde jsou dost velké sklepní prostory a ještě využívám místnost na mandl. Když nejsou modely na výstavách, jsou uloženy především v bednách.

Máte v rodině nějakého pokračovatele?

Bohužel nemám. Ale protože bych celé dílo stejně nezvládl, existuje parta kolem deseti kamarádů, kteří mi pomohou občas něco slepit. Marie Břeňová

BUDOVA  MUZEA v Sedlčanech má také věžičku, proto i její model Tomáš Hobzík před výstavou podle vlastního návrhu vyrobil.


Zdroj: http://pribramsky.denik.cz/kultura_region/sberatel-tomas-hobzik-predstavuje-miniaturni-svet-majaku-rozhleden-a-vezi-20160119.html


Zdroj: http://pribramsky.denik.cz/kultura_region/sberatel-tomas-hobzik-predstavuje-miniaturni-svet-majaku-rozhleden-a-vezi-20160119.html

Muzeum papírových modelů patřilo všem, kteří měli chuť, fantazii a odvahu

Nedělní odpoledne 13. března v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují patřilo všem, kteří měli chuť, fantazii a odvahu.

Stůl a židle neodmyslitelně patří k pocitu domova. Je to místo, kde se schází celá rodina. Skoro na tři desítky lidí se sešly v prvním patře Muzea papírových modelů proto, aby spolu tvořily, aby spolu něco zažily. Židle, které vznikly, odráží sny a představy autorů. Zábrany z techniky nebo nedokonalosti se hned rozplynuly, a proto mohly vzniknout tak krásné židle.

Židle, které vznikly, uvidíte v Kollárově divadle na konci měsíce při konání festivalu Jeden svět (31.3. – 3.4.2016), tam je budete moci třeba i vyzkoušet.

„Bylo velkou radostí pozorovat, jak rychle a bez váhání mizí barvy. Nápady, se kterými přišli dospělí i děti, byly kouzelné. Vznikla tak židle leopard nebo zebra. Hned vedle židle matematika či hudebníka. Některé židle odrážely krajinu kolem nás, ty jiné krajinu v nás. Věřím, že židle doplní atmosféru festivalu a povzbudí představivost a úvahy všech návštěvníků o vlastním bydlení, o vlastním domovu. O místě, kde se schází celá rodina,“ komentovala příjemné odpoledne Martina Váňová z Muzea papírových modelů.

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

 

Astrologie jako cesta sebepoznání

Když se podíváme na život jako posloupnost událostí a příběhů, které se nám dějí, a trochu se zamyslíme, musíme žasnout. Někteří. Většinou žehráme, nadáváme, stěžujeme si. Ale ti, co žasnou, přemýšlejí o příčinách, někdo zkoumá zákonitosti, které za tím tuší. K těm posledním patří astroložka a autorka pohádek pro děti Anna-Birke Semeráková z Červeného Kostelce.

Kromě jednotlivých pohádek vydala dva díly pohádkové knížky pod názvem Moudré pohádky vesmírných skřítků, avšak jak sama říká, obsahy pohádek na sebe nenavazují. Více se o nich dovíte na jejích webových stránkách.

Při našem povídání u kávy mne spíš zaujal její osobitý pohled na astrologii:
„Pro mne to je především nástroj sebepoznání. Lidé chtějí horoskopy, protože si myslí, že jim člověk poradí něco do budoucna, že se něčemu vyhnou nebo jim to nějak ulehčí život. Nejsem zastáncem předpovědí, protože věřím tomu, že budoucnost si tvoříme svým myšlením, slovy a skutky. Člověk by ale měl znát sám sebe. Podle astrologických souvislostí lze rozeznat spousty ukazatelů, které nás dovedou blíž k nám samotným. Například planeta Mars nám postavením v horoskopu může napovědět, jakým způsobem bychom se měli prosazovat a v jaké oblasti života být aktivní a odvážní. My ale často „tlačíme na pilu“ úplně jinak a úplně jinde, a divíme se, že se neustále dostáváme do konfliktů s druhými.

Třeba umístění planety Saturn ukazuje oblast našeho života, kde musíme překonávat překážky a vyvinout úsilí, abychom se pohnuli vpřed. Tam, kde stojí náš Saturn, dostáváme lekce, ve kterých se učíme trpělivosti, vytrvalosti a tvrdé práci. Tato planeta je takovým vesmírným učitelem. Učitelem, který pozná talent svého žáka a je na něho přísnější, než ke všem ostatním. Moudrý učitel totiž ví, že trvalou hodnotu má jenom to, čemu jsme věnovali svůj čas a úsilí. Zatímco Saturn nám dává omezení, planeta Uran ukazuje oblast, kde se můžeme z těchto omezení vymanit. Tam, kde máme v horoskopu Uran, tam se vyplatí být originálním a nepřizpůsobivým jedincem. Je to planeta budoucnosti a nových možností a konfrontuje nás s nepředvídatelným.

Působení planet sleduji na svém životě a vím, že „kvalita času“ funguje. Někdy se vyplatí být aktivní, jindy je lépe držet se zkrátka apod. Nicméně, neřídím se tím a pohyb planet nesleduji. Bylo by moudré, žít v souladu s Lunou a přizpůsobit se jejím cyklům, ale zatím jsem se tomu ani já nenaučila.

Díky praktickým zkušenostem s astrologií jsem však dospěla k názoru, že není důležité, co se nám děje, ale to, jak se k tomu stavíme. Některým záležitostem se nemůžeme vyhnout, ale rozhodně můžeme výrazně zmírnit jejich dopad. Čím? Správným pochopením souvislostí. V astrologii má vše svou symboliku a je dobré této řeči symbolů porozumět.

Takže astrologie jako cesta sebepoznání. Když o svých vlastnostech vím, tak je prostě přijmu, učím se mít se ráda taková, jaká jsem, a vědomě s tím pracuji. A pak ty vnější okolnosti už ve mně nevyvolávají tak ostrý konflikt, už mne to zvenčí tak „nedrtí“. Proto se obracím především k dětem. Myslím si, že čím dřív samy sebe poznají a pochopí to, jednak se budou na sebe dívat jinak, ale hlavně na druhé lidi, protože budou vědět, že z jejich úhlu pohledu to vypadá jinak než z jejich vlastního úhlu.“

V prvním díle pohádek spisovatelky Birkeové je v jedné pohádce obrázek, na kterém usměvavý dědeček hladí rozesmátou, šťastnou dívenku, a v pozadí stojí druhá, se slzami v očích, protože si jí dědeček nevšímá. Autorka k tomu říká: „Asi se dědečkovi nelíbí, protože ona si myslí, že není tak hezká, není tak šikovná, není chytrá jako její sestra… To její vnitřní nastavení způsobilo, že se postavila do role „přehlížené“. Ta první se umí zalíbit, a proto je oblíbená. Kdyby malá, uplakaná holčička zatahala dědečka za rukáv a řekla mu, „já jsem také tu…“. Je to můj příběh. Já jsem byla tou mladší, zakřiknutou, nedůvěřivou sestřičkou bez špetky sebevědomí.“

A jak jsem od ní slyšel, dnes dokáže, i přes odmítavý postoj okolí, obhájit, že astrologie idejím křesťanství, ve kterém vyrostla, neodporuje. „Při určitém postavení planet přichází chvíle, kdy jsme osudem zkoušeni. Stojím si za tím, že na prvním místě je naše svobodná vůle, a to, jak ty situace vnímáme. Jestli se díváme ve smyslu „to nám způsobují druzí“, nebo chápeme, že skrze druhé lidi se nám zrcadlí naše vlastní nedostatky a neschopnost.“

Jak je možné, že ze dvou lidí, kteří jsou vzdělaní, mají na pohled podobné předpoklady, je jeden úspěšný a druhý na podpoře? „Tím, že nedokázal nebo nechtěl příležitosti využít. Vždycky je tam ta druhá možnost, jak se k tomu člověk postaví. Je to v každém z nás, je to ta svobodná vůle. On tu příležitost určitě dostal, ale neviděl, nechtěl, nevěřil… Je to na něm. Ovšem může se to posléze i otočit. Neúspěšný může zazářit a úspěšný spadnout do bahna. Není všem dnům konec. Nic není jednoznačně dáno, z toho vycházím já i astrologie.

Člověk má svobodnou vůli a je v něm nějak zralá duše. To už astrologie neobsáhne, ta postihne pouze okamžik zrození. Když je člověk duchovně vyspělejší, dřív se dostane k těm informacím, protože se o ně zajímá, a jde cestou sebepoznání.“

Tedy jste převzala zodpovědnost za svůj život. Cokoliv se děje, zdrojem jste vy, i kdyby se stalo to nejhorší… Nejsou situace, kdy říkáte, že někdo „mi udělal“, „stalo se mi“ …

„Ano, tak to mám nastavené.“

S tím se moc dobře žije, viďte? Nemáte nepřátele, všichni lidé vám jdou na ruku…

„Možná nepřátele mám, ale nikde je nevidím, ani necítím“, usmívá se Anna Birkeová.

Nebudete se o svoji moudrost víc dělit s ostatními? Knížky pro děti jsou krásná věc, ale jsme zde i my dospělí.

„Ano, pracuji na tom. Přesvědčila jsem se na vlastní kůži o pravdivosti rčení „οsud, moudrého vede a hloupého vleče“. Tato práce ale vyžaduje čas. Můj, i těch, kteří by se spolu se mnou nechali vést.“

Foto archiv Anny-Birkeové Semerákové

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

 

Vladimír Sloboda – hradní pán

Měsíc co měsíc vám pravidelně představujeme nejzajímavější modely ze stálé expozice našeho muzea či z právě probíhajících výstav. Rozhodli jsme se, že by nebylo od věci jednou za čas představit i nějaké stavitele těchto modelů, kteří s naším muzeem spolupracují či přímo jejich modely jsou, popřípadě budou, v naší expozici. Jako prvního si Vám dovolujeme představit Vladimíra Slobodu ze Slovenska.

Dvaatřicetiletý Vladimír Sloboda žije na Slovensku v Dubnici nad Váhom a modelařina je jeho největším koníčkem, ba přímo vášní. Pokud mu vyjde čas, snaží se modelařit alespoň chvíli každý den. Poprvé se setkal s vystřihovánkami na základní škole díky slovenskému časopisu Elektrón-Zenit (obdoba českého ABC). Z časopisu tehdy stavěl veškeré modely bez ohledu na tématiku. Vladimír říká, že nejdůležitější vlastností modeláře je především trpělivost a pečlivost. A obojího nejvíce upotřebil při stavbě rozsáhlé Městské památkové rezervace a Pražského hradu.

Dnes se ovšem Vladimír Sloboda modelářsky věnuje pouze architektuře a to především hradům a zámkům, občas si pro zpestření slepí nějaký kostel či městskou stavbu. Lepí především modely slovenských hradů, ale vzhledem k menší nabídce zpracovaných předloh sáhne i po modelu českého hradu či z dalších zemí. Některé z předloh vystřihovánek Vladimír i osobně navštívil. V nedávné době dokončil modely slovenského hradu Strečno a Bojnický zámek, z českých hradů jako poslední dolepil Frýdštejn. A na své převedení do modelové podoby již čekají ve frontě vystřihovánky hradu Lietava, Oravského hradu a českého Lokte. Ovšem nejdříve chce Vladimír Sloboda dokončit náročný model hradu Týřov, na kterém momentálně usilovně pracuje. Jak sám prozradil, trpělivost nejvíce prověří laserově vypálené detaily, které je potřeba opatrně a přesně pinzetou umístit na to správné místo, stejně tak bude potřeba si vyhrát s konstrukcí padacího mostu. Dle jeho slov mu ale tyto detaily nevadí, ba naopak – díky ním je model pak atraktivní na pohled.

Vladimír Sloboda se o radost z modelů už podělil se širokou veřejností prostřednictvím několika výstav – ve svém domovském městě Dubnici nad Váhom, Trnavě, Nitře, Ilavě a jeho hrady se dostaly i na skutečný hrad Beckov. Umístil se i mezi medailisty na modelářských soutěžích. V Dubnici nad Váhom po nějaký čas předával své modelářské zkušenosti dětem na modelářském kroužku. Další zajímavé informace o Vladimíru Slobodovi se můžete dočíst v internetové reportáži SME – http://nasapovazska.sme.sk/…/vlastni-viacero-hradov-chce-aj…. A pokud vše vyjde a podaří se překonat vzdálenost, tak modely Vladimíra Slobody budou vystaveny u nás v Polici nad Metují. Jak Vladimír Sloboda podotknul, nevýhodou specializace na hrady a zámky je jejich rozsáhlost a tím i prostor, který si modely pro sebe zaberou. Ovšem u nás v muzeu je prostor na jeho modely dostatečný.
Michal Erben

Fotka uživatele Muzeum papírových modelů Police nad Metují.
 

V Muzeu papírových modelů se svýmy výrobky soutěžili skauti

V Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují soutěžili v sobotu skauti se svými výrobky v soutěži nazvané Memoriál Josefa Hejnyše, podle zakladatele muzea a dlouholetého příznivce skautingu. Družiny, které se do soutěže zapojily, ve svých klubovnách slepovaly dioráma Svojsíkova skautského tábora z roku 1912. Nejvíce medailí získali domácí skauti z Police nad Metují.

Během ledna a února se mohly skautské družiny přihlásit do skautské soutěže vyhlášené Muzeem papírových modelů. Do soutěže se nakonec zapojilo 14 družin, které slepovaly dioráma prvního skautského tábora poblíž Lipnice nad Sázavou. Tento papírový model pro skauty navrhl Ladislav Badalec.

„Skauti při výrobě a stavbě táborové scény museli uplatnit svoji šikovnost, nápaditost a navíc rozvíjeli nezbytnou týmovou spolupráci. Na výsledek jejich práce se můžete přijít do Muzea papírových modelů ještě několik dní podívat,“ pozvala do muzea Martina Váňová.

Dioráma odevzdaných modelů ohodnotila ve dvou kategoriích odborná porota sestavená z řad modelářů. V první kategorii určila první, druhé i třetí místo. Druhá kategorie zůstala bez bronzové medaile. Skauti z Police nad Metují získali uznání, vyhráli tři medaile.

Soutěž a setkání skautů zahájila starostka Police nad Metují Ida Jenková a vedoucí skautského střediska v Polici nad Metují Hana Mazancová. Během celého dne návštěvníci i skauti mohli využít komentovaných prohlídek expozice, občerstvení a papírové dílny.

Výsledky Memoriálu Josefa Hejnyše

Mladší skauti

1. Svišti – Vlčata, Police nad Metují

2. Zelená šestka – Vlčata, Nové Město nad Metují

3. Medvíďata, Police nad Metují

Starší skauti

1. Skautky, Třebechovice pod Orebem

2. Skauti, Police nad Metují

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

 

Francouzská katedrála vyhrála zvláštní cenu při Mezinárodních modelářských dnech

Zvláštní cenu udělila porota Mezinárodních modelářských dnů v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují modelu francouzské katedrály v Chartres od Ondřeje Hejla. Do soutěže se přihlásilo celkem 167 modelů, z toho 64 modelů z Polska.

„Během celého víkendu muzeum navštívilo přes dvě stě návštěvníků. Modely hodnotila mezinárodní pětičlenná komise s předsedou Jiřím Křivohlavým. Hodnotila je ve dvou tematických okruzích a v sedmi kategoriích. Zvlášť byla udělena cena v každé kategorii ženské vítězce. Oceněny byly vždy tři nejlepší modely. Cenu diváků získal model hasičské cisterny třináctiletého Matěje Pavla, který si mimo jiné odnesl za své vítězství dort,“ uvedla jedna z pořadatelek modelářských dnů Martina Váňová.

Vernisáž spojenou s vyhlášením výsledků doprovodilo hudební uskupení pod vedením Matěje Pátka. Tým sedmi lidí se staral o komentované prohlídky a výtvarné dílny. Tlumočila paní Dorota Budařová. Mezinárodní modelářské dny v Polici nad Metují pokračují až do středy, od včerejška jsou zaměřeny na edukativní programy pro školní skupiny. Projekt Mezinárodní modelářské dny je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis.

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

Muzeum papírových modelů viděli návštěvníci za nočního osvětlení

Návštěvníci Muzea papírových modelů v Polici nad Metují si ve sváteční pondělní den mohli prohlédnout expozici muzea s 1200 modely za nočního osvětlení. Muzeum pro návštěvníky připravilo nově upravené osvětlení polského baltského pobřeží či projekci filmů o tvůrcích ze světa papírového modelářství. K dispozici jim byl průvodce Petr Frič, který komentoval vystavené modely a mluvil o historii i současnosti papírových modelů.

„Na první akci tohoto typu k nám do muzea dorazilo jednadvacet návštěvníků. Atmosféra byla báječná. Především díky osvětlení získala expozice pro mnohé netradiční nádech. Návštěvníci při kávě debatovali s průvodcem, zkušeným modelářem, o technice lepení, osobnostech papírového světa a samozřejmě o samotných modelech,“ byla spokojená s účastí Martina Váňová z polického Muzea papírových modelů.

V neděli 24. listopadu se v Muzeu papírových modelů koná od 14 hodin další workshop z řady otevřených ateliérů. „Tentokrát návštěvníky čekají kratochvilné vystřihovánky do oken. Lektorka, paní Vránová, všechny naučí, jak na to,“ pozvala na další muzejní akci Martina Váňová.

Muzeum papírových modelů připravilo program cílený na mezigenerační setkávání

Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují připravilo program cílený na mezigenerační setkávání nazvaný Babičkování. Cílovou skupinou jsou prarodiče a jejich vnoučata. Společně strávený čas obohatí výtvarné tvoření pod vedením zkušeného lektora. První setkání se uskuteční 26. listopadu a Muzeum nabídne hned dva časy, a to dopoledne od 9:30 hodin a odpoledne od 16 hodin. Program bude zaměřen na sluchové vnímání.

„Společně strávený čas s prarodiči patří k těm nejcennějším, které můžeme v životě prožit. Zvlášť v dětském věku. Proto jsme připravili tento komponovaný program vedený lektorem. Čas bude i na čaj a bábovku,“ pozvala zájemce do Muzea papírových modelů Martina Váňová.

V předvánočním čase se babičky a dědečkové se svými vnoučaty mohou setkat ještě jednou, a to 11. prosince od 16 hodin. Tématem bude tkaní. Muzeum papírových modelů také připravuje bohatý doprovodný Vánoční program. „Navštívit můžete například dílničku, kde si stihnete vyrobit dárek na poslední chvíli nebo navštivte muzeum na Štědrý den a zpříjemněte si čekání na Ježíška. Více informací naleznete na webových stránkách muzea,“ vyjmenovala další aktivity v muzeu Martina Váňová.

V Muzeu papírových modelů pokřtili novou autorskou hru Bingo

V neděli byla v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují pokřtěna nová autorská hra Bingo Adély Bartošové. Hru si můžete zakoupit přímo v polickém muzeu nebo na serveru Adlabar.cz.

„Hra strhne nejen děti, ale i dospělé. Je určena všem, i těm nejmenším dětem, které ještě neumí číst. O tom se mohli přesvědčit návštěvníci během nedělního odpoledne, kdy se vedle slavnostního křtu konal i turnaj v této hře. Do světa hru Adéla Bartošová vyslala spolu se svými spolupracovníky, kteří hru představili. Dotkli se historie hry binga obecně, podělili se i o příběh jak hra vznikala a pro koho. Slavnostní atmosféru hudebně doplnil Jiří Šála z Broumova. Hře přejeme mnoho spokojených hráčů a Adéle Bartošové mnoho dalších úspěšných počinů,“ komentovala křest manažerka muzea Martina Váňová.

 

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10