K čemu kroužek papírového modelářství
Každý sportovní klub si vychovává svůj dorost. Něco jako pud zachováni druhu. Vzpomínám na svého kamaráda, kterého jako malé dítě rodiče několikrát do týdne budili ráno ve 4 hodiny, aby byli na šestou v 60 km vzdáleném městě na hokejovém tréninku. Říkal jsem kamaráda – poznali jsme se až na „vysoké“, to už závodně nehrál, protože měl v 15 nějaký úraz, který mu naštěstí, jak sám říkal, další skvělou sportovní kariéru znemožnil.
Lepit papírové modely je úplně jiná liga, jak lze s nadhledem říct. Je to možné dělat kdekoli, netřeba se tělesně ani psychicky „bičovat“, ovšem na konci rozhodně není vidina milionových příjmů.
Muzeum papírových modelů v Polici nad Metují vzniklo z lásky a obdivuhodnému vztahu jeho tvůrců k životu, k práci, k zázraku tvoření, kterého jsou schopny lidské ruce. A více než 1200 papírových modelů a další stovky v depozitáři jsou jasným důkazem.
Vraťme se k tomu „dorostu“. Zakladatelé tradice, která z České republiky (a tenkrát ještě i Slovenska) udělala uznávané místo papírového modelářství ve světě, jsou dnes ve věku 60 až 80 i více let. Všichni modeláři, kteří poskytli svá díla do muzea už, a mnozí dost dávno, opustili školní lavice. I proto je potřebné dbát na výchovu mladých. Dbáme o ni jistě nejen v našem muzeu, kde se každý týden schází 8 nebo 9 dětí od předškolních po 5. třídu, a učí se.
„Stříhat děti většinou umí“, říká ředitelka muzea, která již získala vedoucího kroužku, studenta střední školy z nedalekého Machova, Luboše Matěnu. „V kroužku klademe důraz na pochopení čteného textu – návodu na slepení modelu, rozvíjíme jemnou motoriku.“ A to je činnost pro školáky ničím nenahraditelná, při tom na ni v současném formátu školy není čas. Vždyť právě práce rukou, cílená pohyblivost prstů jsou činnosti, které mají velký vliv na rozvoj dětského mozku. Spojená se smysluplnou intelektuální činností, jako v tomto případě, není práce v kroužku pro děti v jejich věku ničím nahraditelná.
Místa je v muzeu dost, vedoucí by se jistě našli, a zvlášť u nás, kde jsme postavili společnými silami modelářů z celé republiky jediné muzeum svého druhu v Evropě, je potřeba modelářského zázemí víc než žádoucí. A možnosti, které tu mladí modeláři mohou mít, snad nikde jinde nelze vytvořit.
Ano, to je apel na rodiče. A nejen v Polici nad Metují. Posílejte děti do kroužků, i nesportovních. Nakonec Jágr je už desetiletí pouze jeden s několika málo následovníky, avšak modelářů by mohlo být tisíce a bude jen větší zábava; bez konkurence nebo řevnivosti. Protože ten, kdo něco opravdu umí udělat, nepotřebuje soutěžit. Větší cenu mají pro něj sdílení a krásná přátelství. A o tom už určitě mnohé poví některý z nich.
Jindra
