Každý člověk je snad na něčem závislý. Mám ale dojem, že „dobré“ závislosti jsou ve značné menšině vůči těm „špatným“ závislostem. Obzvláště v dnešní době, kdy masmédia informují takřka výhradně o těch závislostech, které lidi spíše ničí. A tak najít dnes člověka, který je závislý na něčem, co přináší radost, je opravdu už skoro vzácnost. Já jsem měl to štěstí, že jsem jednu takovou osobu před pár roky potkal. Když jsem si v novinách náhodně všiml článku o tom, že na zámku Nový hrad v Jimlíně u Loun vystavuje své papírové modely paní Žuravnyjová, vzešla z toho nakonec má cesta do Loun, abych se s touto modelářkou seznámil. Když mě pak vzala do školy, kde učila, uviděl jsem něco, co mě vyrazilo dech.
Představte si učebnu plnou stolů, kolem kterých vede jen úzká ulička a na těch stolech jsou všude, kam oko pohlédne, samé papírové modely! Desítky a desítky papírových modelů všeho možného! Architektury, zvířat, figurek, techniky, pokojíků. A tohle nepřeberné množství je dílem jedné jediné osoby! Pak jsme šli po dlouhé chodbě obklopené podél stěny dlouhými vitrínami. Ty byly plné převážně zvířat paní Žuravnyjové. Když jsem k ní přišel domů, situace se prakticky opakovala: kůlna na dvoře – modely, půda v domě – modely, v předsíni – modely a když jsem se posadil v kuchyni, byl na jednom stole model čekající na dodělání terénu a na druhém rozstříhaný první arch další vystřihovánky. Bylo to už naprosto jasné – paní Žuravnyjová je hluboce závislým člověkem. Její závislost ale není pro společnost nebezpečná, je snad akorát nebezpečná pro rodinný rozpočet. Nedá se léčit běžnými medicinskými metodami a není nakažlivá.
Za 20 let, co jezdím po republice na soutěže papírových modelářů, jsem nepoznal závislejšího člověka na papírových modelech. Když byla nedávno paní Žuravnyjová na pár dní v nemocnici, bylo pro ni samozřejmostí, že si s sebou vzala – ano tušíte správně – vystřihovánku papírového modelu a jen co se po operaci mohla posadit, krátila si pobyt v nemocničním prostředí stavbou modelu. Myslím si, že lékaři ještě tento druh závislosti nejen neviděli, ale určitě ani odborně nepojmenovali. Nachází se tak na našem území pravděpodobně další unikát, který ještě nebyl z odborného hlediska řádně popsán a katalogizován. Prostě paní Žuravnyjová je naprosto jedinečný endemit, vyskytující se zřejmě v jediném exempláři a my, kteří jsme měli to štěstí, že jsme ji poznali, můžeme být štastni, že máme možnost obdivovat rozsah a celkový záběr její závislosti na papírových modelech.
Přiložená fotografie není z nějaké velké soutěže papírových modelářů. Takhle vypadala jedna učebna v lounské základní škole, kde měla paní Žuravnyjová před třemi lety uskladněnou část svého takřka celoživotního díla. (foto – archiv autora)
Miroslav Konopka
